Xiaomi Pad 7 / 7 Pro Recenze: Jednoduše skvělé tablety!

Dost možná vám to uniklo, ale v době, kdy se uváděly výrazné novinky Xiaomi 15 a 15 Ultra, v jejich stínu došlo k představení i dvojice nových a sympatických tabletů – Xiaomi Pad 7 a Pad 7 Pro. Zrecenzovat ovšem takovou spoustu produktů ihned po představovačce je prakticky nemožné a tak se k další várce v podobě nových tabletů dostávám až teď. Pořád je to ale ještě ve chvíli, kdy na ně běží startovní akce, kdy jednak dostanete lepší cenu, ale navíc ještě dárek zdarma. No a jestli vás zajímá, zda této akce využít, jste u této recenze na správné adrese. A pokud Vás naláká až tak moc, že budete uvažovat o koupi, nezapomeňte se mrknout i na její pohyblivou verzi.

Spousta lidí je u nejvyšších modelů tabletů typu Galaxy Tab nebo Apple iPad zvyklá, že taková hračička s téměř vlajkovým procesorem musí stát aspoň 20-30 tisíc, ale opak je pravdou. Xiaomi totiž dokáže vždycky vcelku slušně překvapit - za skorovlajkový Pad 7 Pro dáte sice běžně 13 490Kč, ovšem právě do konce března je cena snížena na zaváděcích 11 790Kč , přičemž k němu navíc dostanete i flipové pouzdro s klávesnicí v hodnotě necelých 2 tisíc zdarma. A to už je pořádný argument, proč o novém tabletu uvažovat.

Řekněme si totiž upřímně, že tablet je zkrátka druhé zařízení pro konkrétního uživatele a jeho mezigenerační obměna není tak častá jako u klasických telefonů. Vy, co máte tablet si možná sami řekněte, jak často jej používáte, k čemu jej používáte a jestli vám tak po prvotním nadšení neleží třeba tak nějak zbůhdarma v koutě. Já vám ale dám i pár příkladů, kdy by se vám tablet hodit mohl.

Krásně jednolitý design s minimem odlišností mezi modely

Nejdřív se ale pojďme podívat, o co vůbec jde. Tablety Pad 7 a Pad 7 Pro se od sebe liší jen v pár ohledech. Zaprvé je to procesor, kdy v nižší verzi tepe Snapdragon 7+ Gen 3, zatímco v té vyšší Snapdragon 8s Gen 3.

Odlišná je i konfigurace fotoaparátů či podpora Wi-Fi 7 u vyššího modelu (zatímco nižší se musí spolehnout maximálně na 6e). Čtvrtý a poslední rozdíl je v rychlosti nabíjení - Pad 7 Pro nabijete s výkonem až 67W, zatímco ten nepročkový 45W.

Zásadní rozdíly mezi oběma modely v přehlednější formě

Jinak jde o stejná zařízení z pohledu těla a materiálů, tím pádem Vás čeká jednolitá hliníková konstrukce, 550g váhy a rychlá a spolehlivá čtečka otisků prstů v zapínacím tlačítku (pouze Pad 7 Pro), kde rovnou doporučuji nastavit otisk jak na ukazováček levé, tak pravé ruky, přesně podle toho, jestli budete zařízení odemykat v horizontálním nebo vertikálním režimu. Alternativně můžete využít i odemykání obličejem, jen upozorňuji, že na rozdíl od Applu nejde o žádné zabezpečené 3D FaceID a i když se dnešní kamerky v ostatních zařízeních značně posunuly s odemykáním obličejem kupředu, pořád se jedná o výrazně slabší druh zabezpečení než je čtečka otisků prstů.

Za povšimnutí pak na zadní straně stojí trojice pinů, které umožňují připojení k jedné z dvojice klávesnic. Buď si můžete zvolit onu základní, která je teď jako již zmíněný dárek, nebo verzi rozšířenou o trackpad, pomocí které si uděláte z malého tabletu slušnou alternativu k notebooku. Obzvláště sympatická je hlavně její cena (necelé 4 tisíce), což je přibližně půlka toho, co po Vás žádá Apple. Nutno dodat, že na rozdíl od Applu u této klávesnice chybí druhý USB-C port v kloubu pouzdra, který tak umožňuje dobíjení i při zaplnění USB-C portu samotného tabletu na tabletu.

Přečtěte si i recenzi hlavního taháku představovačky novinek od Xiaomi

Mezi poslední dvě věci, na které je potřeba v designu upozornit, patří drobná magnetická ploška na vrchní straně pro dobíjení dokoupitelného stylusu a pak bohužel absence jakékoli certifikace odolnosti. Stejně tak od letoška nenajdete v balení už žádnou nabíječku, pouze pár obvyklých papírků a datový kabel. Nabíječku si ale můžete dokoupit a pokud jste v „týmu Xiaomi“, rovnou doporučuji na svůj výkon velice dostupnou 120wattovou, protože pak budete připraveni i na rychlé dobíjení případných kompatibilních telefonů.

Displej nabízí drobný posun od loňských modelů, hlavně vyšší svítivost

U displeje se jedná o 11.2" IPS panel krytý Gorilla Glassem 5 v poměru stran 3:2 a s maximálním rozlišením 2136 x 3200px. Jelikož velikost nabobtnala o pouhých 0.2", asi největším mezigeneračním upgradem je tak o dost vyšší svítivost. Ta dosahovala v minulé generaci relativně slabých 550 nitů, což se letos zvedlo na nitů 800. Já vím, pořád to není tolik, jako u telefonů, ale nutno říct, že u tabletů lze očekávat jiný druh použití. Mobilní telefon je holt něco, co máte stále po kapsách a co používáte v různorodých situacích, zatímco tablet takto variabilní není (pokud tedy nejste čínský turista, který si myslí, že když si bude fotit orloj na Staromáku na tablet, bude větší přístroj automaticky znamenat povedenější fotografii).

Ne, tablety mají trochu jiný způsob použití a většinou si s nimi v klidu sednete doma, v kavárně či v práci - naměřených 800 nitů je v takových prostředích až až. To trochu spíš škoda, že vzhledem k tomu, že se díváte na tablet vyšší střední třídy (pokud budeme brát v potaz, že bychom se na podzim ještě měli dočkat Padu 7S), nedošlo k vylepšení v podobě matného skla (nebo respektive ono došlo, ale pouze ve speciální verzi tabletu, která se na český trh asi jen tak nedostane). To bych totiž uvítal právě vzhledem k práci po kavárnách či kancelářích mnohem víc. Něco, jako má třeba Samsung na svém S25 Ultra – to by byla bomba. Nicméně celkově jsem s displejem až na toto jedno moje přání spokojený. A to i se 144Hz obnovovací frekvencí se schopností pádu na 30Hz nebo podporou HDR10+ či Dolby Vision fungujícími i v rámci Netflixu.

Svižné procesory s malým rychlostním háčkem

Po hardwarové stránce je už zmíněný rozdíl primárně, jak už bylo zmíněno, v osazených procesorech. Snapdragon 7+ Gen 3 s Wi-Fi 6e vs 8s Gen 3 s Wi-Fi 7 ve vyšším modelu. Pozor ale na jednu věc, která často zapadne - nižší Pad 7 ve 128GB variantě je vybaven úložištěm typu UFS 3.1, zatímco vyšší kapacity a Pad 7 Pro už jedou na UFS 4.0. Důvod je prostý - dodavatelem úložišť je totiž Samsung a ten 128GB kapacity úložišť v UFS 4.0 prostě a jednoduše nevyrábí. No a proč byste měli chtít čtyřkové úložiště? Jednoznačný důvod – vyšší úložiště je úspornější na baterku, ale hlavně také diametrálně rychlejší.

Ono se vám to může zdát jedno, ale po čase, až se do tabletu dostane spousta dat a her, budete za rychlejší úložiště rádi. Všechno pak běhá mnohem svižněji - aplikace nabíhají, aktualizace aktualizují a celá odezva systému je zkrátka plynulejší. A protože tablet si kupujete na delší dobu než rok, rozhodně se tahle „investice“ vyplatí. Na jednu hardwarovou nevýhodu ještě musím ale upozornit, tento tablet se totiž nevyrábí ve verzi s podporou SIM karty a pro přístup k internetu jste tak odkázáni vždy buď na dostupné Wi-Fi sítě nebo hotspot z vašeho telefonu. Současně pak přesně jako u Applu i tato verze bez SIM nemá vestavěnou GPS a tak je tablet vyloženě nevhodný třeba pro outdoorovou navigaci.

HyperOS 2.0 na bázi Androidu 15, jehož zaměření na mobily lze na větší obrazovce opravdu poznat

Po softwarové stránce tablety pohání Android 15 s nadstavbou HyperOS 2.0. To znamená s tou stejnou, jako je na mobilních telefonech. A stejné je tím pádem i ovládání, kdy se potažením dolů na levé polovině obrazovky zobrazí notifikace, na pravé zas ovládací centrum a swipem doleva doprava mezi nimi můžete přepínat. V ovládacím centru pak lze přidávat nebo odebírat ikony a dostáváte tak téměř stejný zážitek jako na telefonu. Možná někdy až moc stejný.

Co je totiž třeba škoda, že nejde měnit mřížka aplikací – myšleno jejich rozložení. Zatímco na mobilním telefonu víc jak 4 aplikace vedle sebe nepotřebuju, u tabletu to je možná až zbytečné plýtvání místem, které vás pak při větším počtu aplikací nutí zbytečně swipovat mezi jednotlivými stránkami, popřípadě tahat za šuplík aplikací. V rámci „synergie“ mezi jednotlivými zařízeními máte také k dispozici i tzv. propojitelnost, díky které můžete mimo jiné sdílet schránku, pokračovat v činnostech na druhém zařízení ve chvíli, kdy jste na prvním přestali či provádět interakci mezi jednotlivými zařízeními. A to je celkem fajn.

V galerii tak nemusíte sdílet fotku z jednoho zařízení do druhého a pak jí hledat a importovat. Představte si tak, že si děláte poznámky nebo píšete nějakou prezentaci a potřebujete vložit fotku vyfocenou telefonem. Stačí jen dát na fotce v telefonu kopírovat a na tabletu zas jen podržíte prst a vložíte. Rychlé a jednoduché.

Xiaomi Pad 7 boduje hlavně skvělým poměrem ceny, výkonu a velmi dobrého displeje s podporou Dolby Vision. Naopak chybí mu čtečka otisků prstů.

Samozřejmě není všechno úplně sluníčkové a jedna z těch věcí je podpora, kdy Xiaomi slibuje jen 2 roky velkých aktualizací a 3 roky bezpečnostních záplat. A to je celkem škoda, když systém s minimálními úpravami je vlastně kopie systému z mobilu a udržovat jej tak delší dobu v chodu by nebyla pro Xiaomi žádná extra zátěž navíc (na rozdíl od Applu, který systém opravdu vyvíjí jak se zaměřením na mobily, tak i separátně na tablety). Některé věci kvůli tomu nejsou tak dobře optimalizované - jeden příklad za všechny je Circle-to-Search, které v landscape režimu funguje opravdu mizerně. Místo pro dotyk je tak malé, že trefit se na něj s podržením a nevyvolat jinou funkci je opravdu zážitek pro otrlé.

V rámci multitaskingu můžete v podporovaných aplikacích využít buď rozdělení obrazovky s různým poměrem stran mezi dvěma aplikacemi. To znamená, že jedna může zabírat třeba třetinu a druhá zbylé dvě. Využít lze také jednu aplikaci přes celou obrazovku a druhou v plovoucím okně. Snad jedině škoda, že systém podporuje (a to je zase odkaz na to, že jde prakticky o shodné prostředí s telefony), pouze 2 aplikace v plovoucích oknech, ač by se na obrazovku bez problému vešly klidně tři nebo i čtyři. Nikdo se holt neobtěžuje s tím, že jde o tablet a prostě jen copypastne stejný systém z mobilu na tablet. Nicméně aspoň za pochvalu stojí, že práce s okny je opravdu příjemná a intuitivní.

Xiaomi Pad 7 Pro boduje oproti nižšímu modelu integrovanou čtečkou otisků prstů, Wi-Fi 7 a lepším procesorem, ale také bohužel o dost vyšší cenou.

Detailnější pohled na příslušenství

V rámci doplňkového příslušenství se asi nejvíc setkáte s externí klávesnicí nebo stylusem, jehož schopnosti si můžete prohlédnout a naučit používat ve speciální sekci v nastavení. Lze s ním pochopitelně kreslit, použít jej jako ukazovátko, otáčet s ním stránky nebo jej využít v aplikaci fotoaparátu pro focení, ale jak si později ukážeme, 15 Ultru od tohoto tabletu fakt nečekejte.

No a celkové použití? Za mě hrotu chybí senzor na sílu přítlaku, abyste mohli využít různou tloušťku při kreslení - při lehkém tlaku někdy nezareaguje, takže je potřeba trochu víc přitlačit a celkově je hrot moc tvrdý, takže zbytečně rušivě ťuká při kreslení do displeje. Trojice ovládacích tlačítek na stylusu je pak tak strašně mělká a splývající se zbytkem povrchu, že nahmatat je, aniž byste se na ně podívali, je velmi obtížné. Nějaký drobný výstupek po vzoru kláves F a J na počítačových klávesnicích, který by Vám pomohl odhadnout, kam položit prsty, by se vyloženě hodil. Máte pochopitelně možnost tlačítka nepoužívat, ale byla by to škoda, protože třeba jedna z funkcí pro printscreen obrazovky, na který hned můžete kreslit, se vyloženě hodí.

U externí klávesnice s touchpadem jsem byl co do kvality provedení spokojený. Magnety drží velmi dobře, tablet nemá vůbec tendenci padat, prostě všechno správně. Přesto je potřeba počítat s tím, že samotná klávesnice s pouzdrem váží víc než samotný tablet a že jestli cílíte na co nejlehčí zařízení, je lepší zvolit pouzdro bez klávesnice. Druhá výhrada pak míří k touchpadu, který vydává ne zrovna líbivý „klikací“ zvuk a i když na něm funguje swipe dvěma prsty pro scrollování, dvěma prsty doleva nebo doprava se v prohlížeči tam a zpátky neposunete. Roztažení prstů v Chrome sice stránku přiblíží, přesný opak ale neoddálí. Zajímavé ale je, že v aplikaci fotek výše zmíněné funguje bez problému. V rámci nastavení se pak dá klávesnice celkem dobře uživatelsky upravovat a jednotlivé pokyny si můžete připomenout v sekci nastavení tabletu.

Foťáky, které využijete spíše k „funkčnímu“ focení, u selfie čočky však může být rozdíl mezi modely důležitý

U fotoaparátů vsadilo Xiaomi u Pro modelu na 50MP zadní fotoaparát s velikostí senzoru 1/2.76“, doplněným o 2MP senzor pro rozostření pozadí, oproti základnímu modelu s jedním 13MP objektivem na zadní straně. Upřímně řečeno, tohle je absolutně jedno a jak bylo řečeno v úvodu, pokud nejste specifický typ zmateného turisty, využijete zadní kamerku primárně třeba pro vyfocení dokumentů, podepsání a poslání.

Daleko důležitější je v tomto případě ovšem selfie kamera pro různé konferenční hovory, zoomy či whatsapp cally a je velký rozdíl, jestli využijete na Pro modelu 32MP nebo na nižším modelu 8MP, která má navíc i o trochu menší senzor. Zase ale záleží, jak moc jsou ve vašem životě videohovory relevantní.

Má tedy dvojice Padů smysl?

A tím se vlastně dostávám k tomu na úvod slibovanému způsobu použití. Každý z vás si určitě najde ten svůj - já jich viděl a dokázal bych si i představit opravdu spousty. Někdo měl například tablet zabudovaný u vchodových dveří do nábytku jakožto ovládání chytré domácnosti. Prostě přišel, nastavil termostat, zapnul světla nebo mrknul na video z domovní kamery, když někdo zvonil u dveří. Viděl jsem už tablet i na záchodě místo časopisů – zkrátka kdo tam přišel, nemusel si s sebou nosit noviny, jelikož o dost aktuálnější zprávy měl vždy po ruce. To jsou ale ty z méně tradičních případů.

Já osobně používám tablet hlavně když vím, že jedu někam, kde určitě nebudu editovat videa a víc než pracovní zařízení si chci vzít zařízení zábavní. Výdrž oproti notebooku je totiž mnohem delší, tablet dá často na jedno nabití i zaoceánský let, je lehčí, skladnější, se stylusem se na něm velmi dobře upravují fotky, nebo postují příspěvky na sociální sítě (včetně delších popisků, které si zase můžete předepsat na klávesnici).

Podívejte se i na další fotky z používání tabletu

Zkrátka jde víc o multimediálně zábavnější a hlavně konvertibilnější zařízení. Někdy si jej můžete vzít jen tak na ukázku fotek z dovolené k sousedům, jindy s klávesnicí, když o víkendu potřebujete na chatě odepsat na pár mailů, či se stylusem, když víte, že nafotíte pár hezkých fotek a pak si je upravíte v Lightroomu. Můžete jej také použít jako displej k dětské chůvičce a když už jde opravdu „do tuhého“, lze jej šoupnout zlobícím dětem v autě do držáku na tablet, abyste si od nich na chvíli odpočinuli. Možnost využití je zkrátka různorodá.

Podívejte se jak fotí Pad 7

A ještě krátká galerie z Pad 7 Pro

Já mám někdy období, že jej tahám a používám všude a pak si na něj klidně pár měsíců nevzpomenu. Přece jen jde o zařízení, které se hodně prolíná s notebookem a mobilním telefonem. Každopádně tak či tak, dnešní Xiaomi Pad 7 či 7 Pro jsou obě velmi našláplá zařízení, které, pokud pro ně najdete využití, vám budou sloužit po dlouhá léta opravdu velmi dobře.

Za mě jsou totiž přesně tak akorát velká, abyste je přihodili i do menší tašky, vydrží dostatečně dlouho nabitá, abyste s nimi bez problému přežili i víkend nebo zaoceánský let plný sledování filmů bez nabíječky a zároveň jsou o dost větší než mobil, abyste si řekli, že má cenu jej vytáhnout, když si chcete upravit pár fotek, či večer u televize objednat něco na eshopech.

Modely Padu 7 jsou k dispozici ve třech barevných provedeních, na výběr máte i z celkem čtyř paměťových konfigurací (jen pozor na výše zmíněné UFS 3.1!)