Už nevím kolikátou recenzi začínám různou obdobou slov, že pojďme si nalít čistého vína, kdy si řekněme na rovinu, že inovace v mobilních telefonech tak nějak stagnují. Nebo ne úplně stagnují, ale rozhodně se dost zpomalily a udělat nějaký mezigenerační zásadní průlom je prostě pro výrobce čím dál tím těžší. Na recenzi dorazilo zbrusu nové Vivo V50 patřící mezi ty s drobnými inovacemi, kde si asi mezigeneračně neřeknete něco ve stylu „jo, tak tenhle telefon musím mít“. Na druhou stranu je mezi námi spousta těch, kteří si nepotřebují kupovat nový mobil každý rok a upgradují po 3, 4, někdy 5 letech a chtějí se tak dozvědět, jestli onen aktuální telefon dává smysl. No a přesně proto je tu dnešní recenze.
U Viva je téměř jisté, že nejde o výrobce, který by soutěžil o nejlepší poměr ceny a výkonu se značkami jako POCO, Realme, Redmi či Xiaomi a tak je to potřeba brát
Design je pro Vivo klíčový
U Viva je téměř jisté, že nejde o výrobce, který by soutěžil o nejlepší poměr ceny a výkonu se značkami jako POCO, Realme, Redmi či Xiaomi a tak je to potřeba brát. Jde tak opravdu o telefon pro naprosto jinou cílovou skupinu zákazníků. Krásně to ilustruje třeba spolupráce výrobce v rámci loňského Mistrovství Evropy ve fotbale nebo už dlouhá léta spolupráce s Českou Miss. V50 a vůbec další modely výrobce tak asi nečekejte v akční uličce s názvem telefonní týdny v Lidlu a dost pravděpodobně jej neuvidíte ani u lidí, kteří klidně obětují svoje soukromí či zabalastěné prostředí plné reklam za vyšší výkon na hry. Jestli Vivo, které patří u nás mezi menší výrobce, spatříte, bude to buď jako doplněk krásné ženy nebo „X200 Pro power house“ nějakého nadšence do mobilní fotografie. No a dnešní V50 tak stojí někde na půl cesty mezi oním „power housem“ a střední třídou kolem 10 tisíc. Kde je tedy ono lákadlo, proč byste se měli pro tento produkt rozhodnout? Začnu tradičně designem, krásným fialovým perleťovým pro ženy nebo naopak uniformním černým pro muže, sexy zaoblenými křivkami, jemnými vroubkováním na prstýnku kamer a pokud jste fanoušek do hezkých snímků, tak rozhodně vám neunikne logo Zeiss nebo speciální kruhový pásek diod pro lepší nasvícení fotografovaného objektu.
Tohle je všechno krásné, má to jen jednu drobnou nevýhodu. Leskle nalakovaný plastový rámeček a kluzká záda téměř jistě katapultují tento telefon do nutnosti obléknout jej do přibaleného gumového pouzdra, kde už přece jen tak o 80% krásy nebo 7,5mm tenkosti přijdete. Druhá věc, o které ale ještě přemýšlím je celkový rozměr telefonu, který narostl v šířce do 76,7mm a v ruce působí už přece jen trochu robustnějším dojmem, což se v případě pouzdra ještě nepatrně zvětší. V ruce už tak nejde o nějakého drobného malého sympaťáka a při váze 199g mi to tak trochu jde proti onomu záměru elegantního dámského telefonu.
Jak se liší novinka oproti předchůdci?
vivo V50
vivo V40
Na třetí stranu a to se telefonu opravdu nedá upřít je, že opět mezigeneračně narostla baterie na finálních 6 000mAh a pokud vezmete do úvahy, že se jedná o telefon vybavený právě relativně úsporným procesorem, hravě jsem neměl problém dosáhnout občas i 9,5 hodinové výdrže rozsvíceného displeje na 1 nabití a to už pro někoho mohou být bez problému plné 2 dny provozu. Často jsem tak večer chodil domů a měl jsem i kolem 50% kapacity baterie. Je potřeba to ale brát malinko s rezervou. Přece jen tohle je mobilní telefon pro trochu jiné použití a cílovku. Zatímco s iPhonem občas točím venku do ProResu, upravuju v Lightroomu fotky stažené z velkého foťáku, postuju je na socky s editací ještě v IG stories atd, V50 používám malinko jinak. Schválně tak nějak trochu "dámičkovsky" – a tím se nechci rozhodně dotknout nějaké ženy. Spíš jsem hodně selfíčkoval, portrétil, brouzdal po Instagramu ostatních místo toho, abych měl V50 jako náhledový displej svého velkého foťáku. Není teda 9,5h jako 9,5 hodiny, ale právě proto věřím, že pro cílovku, pro kterou je tento telefon určen to může být bez problému dvoudenní zařízení.
Krásný displej s HDR i v Netflixu
Displej je vždy něco, na co se díváte 100% času, když mobilní telefon používáte a tak není divu, že i u tuto důležitou součást Vivo nepodcenilo. Díváte se tak na krásný 6,77“ panel se 120Hz obnovovací frekvencí zahnutý do všech čtyřech stran. Dřív ale než budete ohrnovat nos, jen upozorním, že ono zahnutí je tady naprosto minimální a pokud nebudete telefon zkoumat detailně, pravděpodobně na to ani nepřijdete. Cílem je zminimalizovat rámečky a to se myslím podařilo velmi obstojně. Co se týká svítivosti, naměřil jsem velmi slušných 1367 nitů a tak na přímém slunečním světle jsem tak neměl sebemenší problém přečíst cokoli. Oproti loňsku pak musím pochválit konečně i HDR10+ certifikaci v Netflixu a naopak, kde je asi jediný ústupek proti loňsku je celkově nižší rozlišení displeje, kde vloni zvládal telefon 1260 horizontálních řádků a teď jsme na 1080, to znamená čistokrevné FullHD+. Rozhodně tedy papírové zhoršení ano, ale obávám se, že tohle cílová skupina absolutně nepozná a ono drobně horší rozlišení pak pochopitelně má pozitivní dopad na celkovou výdrž na 1 nabití.
Jak si vedla loňská V40 v recenzi?
Hardware, který za téměř 15 tisíc opravdu neoslní
Když jsem říkal, že změny jsou letos minimální, na mysli jsem měl hlavně mezigenerační absenci jakéhokoli vylepšení procesoru. Stále se tak díváte na Snapdragon 7 Gen 3, což je 4nm procesor od Qualcommu s jediným jasným cílem – co nejlepší poměr výkon vs spotřeba. Jde tak zhruba o stejný výkon, jako je třeba v nedávno představeném Nothing Phone (3a) Pro a tím pádem se dostáváte na plus mínus nějakých 820 tisíc bodů v Antutu, což je orientačně třetinový výkon aktuálně nejlepších vlajek. Bohužel, stejně jako vloni vsadilo Vivo ovšem na pomalejší typ úložiště UFS 2.2 kazící asi nejvíc celkový dojem z používání telefonu. Poznáte to prakticky po pár dnech používání, kdy do telefonu přetáhnete veškerá svá data a začnete s telefonem fungovat a je to občas škub sem, občas škub tam, což u telefonu za téměř 15 tisíc už je na pováženou. O to hůř, že právě hlavně v samotném prostředí narazíte na záseky i přesto, že telefon disponuje 12GB operační paměti.
Často tak čekáte na vyskočení softwarové klávesnice nebo na výsledky při hledání v tak banální věci, jako je nastavení, kdy by veškeré položky měly být zaindexovány a vidět byste tak měli vše naprosto okamžitě. Oproti Nothingu působí V50 svižnějším dojmem spíš v aplikacích výrobců třetích stran, než v prostředí systému a to je škoda. Při totožném hardwaru s Nothingem ale rozhodně není náprava nemožná. Také není prostředí jako na Nothingu tak dokonale rozanimované, nemá až tolik zásadních vychytávek v podobě customizovaných widgetů a celkově nepatří FunTouch OS mezi moje nejoblíbenější nadstavby, ale aspoň u V50 Vivo slibuje konečně 5 let velkých aktualizací a 5 let bezpečnostních záplat. A to je myslím naprostý „sweet spot“ alias ideální hodnota, kdy drtivá většina lidí mění telefony. A ano, jsem si vědomý, že často slýchám argument, že víc jak 5 let je důležité pro ty, komu ten telefon prodáváte na bazaru, ale řeknu vám, až za 5 let tento telefon bude mít na bazaru, vzhledem ke své pořizovací ceně, hodnotu třeba 3 tisíce, věřte, že poslední, co zákazník u třítisícového telefonu řeší je, kolik ještě dostane aktualizací operačního systému.
Jak vypadá prostředí a jak si telefon vede v benchmarcích?
Obecně, co lze na FunTouch nadstavbě nad Androidem 15 pochválit je absence jakýchkoli reklam, téměř žádný balast, a když už ne customizace widgetů alá Nothing, tak aspoň velká možnost customizace dalších prvků. Můžete si tak vybrat mezi dlaždicemi či karuselem v rámci přepínání mezi aplikacemi, nastavit si klidně různé animace pro nabíjení, rozpoznání čtečky otisků prstů v displeji, která je mimochodem rychlá a spolehlivá. Ač nejde také primárně o herní telefon, přesto je tu speciální ultra herní režim. Ten slouží primárně pro monitoring aktuálního výkonu nebo pro přepínání profilů výkonu nebo potlačení nežádoucích notifikací z kecálků či dalších aplikací nebo i telefonních hovorů. Nastavit si můžete ale také zámek jasu, otáčení displeje, speciální esportový režim nebo i jednu zajímavou fíčurku pro různé Farmvilly a další podobné hry a to že můžete nechat aktuální hru nechat běžet na pozadí s vypnutým displejem, aniž by jí systém zapauzoval. To se hodí přesně pro ony typy her, které vás nutí na něco hodně dlouho čekat a tím vás vycukají, aby vám za reálné peníze potom prodaly zrychlující bonusy. Takhle hra běží na pozadí, což určitě žere trochu baterku, kde ale šetříte grafické jádro, které nemusí nic vykreslovat, takže spotřeba vyšší je, ale redukovaná, ale to vám je v danou chvíli asi stejně jedno, když priorita je, nechat hru běžet. Vtipné ovšem je, že ač nejde primárně o herní telefon, což hravě poznáte jednak výkonem v Antutu a jednak třeba při měření udržitelnosti dlouhodobého vysokého výkonu, přesto zde onen režim je. Naopak co mne úplně nebaví na nadstavbě jsou některé nelogičnosti třeba při nastavování fontů písem a různých ovládacích prvků, které i když si nastavíte větší fonty, prvky v ovládacím centru jsou pořád titěrné. Pokud tedy máte velké prsty nebo hůř vidíte, asi pro vás budou nadpisy v ovládacím centru takovou skrytou noční můrou.
Fotoaparáty s důrazem na portrétní fotografii
Když se podíváte na parametry fotoaparátů, může se zdát, že k žádné změně nedošlo. Aby ne, dvojice 50MP senzorů o stejné velikosti jsme tu měli i vloni, ovšem letos se trochu přepracovala optika a spolupráce s legendárním Zeissem se tentokrát rozšířila na všechny foťáky včetně selfie kamerky. Speciální coating na zadních foťácích poté zabraňuje nechtěným odleskům a pokud nevíte o co jde, určitě jste viděli hnusné zelené tečky na večerních fotkách v protisvětle tak typické pro iPhony. Až tedy budete fotit s V50 pouliční lampky, žárovky nebo třeba zapadající sluníčko nad obzorem, všimněte si, jak dramaticky je tento efekt potlačen právě oproti i těm nejlepším iPhonům.
V50 je ovšem telefon vytvořený hodně na portrétní fotografii a proto nemohu opomenout jednu zásadní věc a to jsou při focení portrétů kompletní informace o scéně včetně dané hloubky a tak není problém i dodatečně po expozici to, co chcete mít zaostřené rozostřit nebo zaostřit klidně úplně něco jiného, což se hodí přesně ve chvíli, kdy v záběru máte různé osoby různě daleko od objektivu a můžete tak dodatečně ubrat na rozostření nebo přeostřit na někoho jiného. A musím říct, že na svou cenovou kategorii vypadají portréty opravdu úchvatně, čemuž pomáhá pak večer, nebo při horším osvětlení i možnost použít speciální přisvícení Aura Light.
Můžete tak nastavit barevnou teplotu přisvícení s teplotou okolí, nastavit intenzitu a fotky budou vypadat zase o dost lépe než z jiných telefonů. Zkrátka fotka je pak přirozenější a pleť nevypadá, jak kdyby na vás někdo namířil žárovku jak na kriminálce u výslechu. Jen je potřeba počítat s tím, že zhruba 12MP fotografie zabírají 3x tolik místa než ostatní, ale protože je letos telefon vybaven oproti loňsku dvojnásobným úložištěm, už to není takový „pain“ jako vloni. S celkovou kvalitou ostatních neportrétních snímků jsem byl na svou cenu opravdu hodně spokojený. Je vidět, že optika od Zeissu dělá divy a že software foťáku je skvěle nakalibrovaný. Výborné HDRko, krásné a konzistentní barvy z obou objektivů, správné vyvážení bílé, možná na někoho obloha až moc modrá a fotky trochu kontrastnější, ale věřím, že tohle se bude drtivé většině lidí fakt líbit.
Snad jedině bych asi hlavně na širokoúhlém fotoaparátu zapracoval lépe na korekci zkreslení. Pochválit ale musím speciálně i dvojnásobný výřez z hlavního, který dokáže vyrobit i velmi ucházející snímky právě na to, že jde jen o digitální výřez. Pochopitelně bavím se vždy o kvalitě fotek v rámci daných objektivů a tak je věřím každému jasné, že výstupy z hlavního jsou na tom po stránce kvality diametrálně lépe než ty ze širokoúhlého, který je primárně vhodný na focení zejména přes den. Večer a v noci je šíro také použitelné, ale hodně záleží na dostatku osvětlení. Spíš se ale opravdu soustřeďte na ten hlavní, kde pochválit se dá hlavně spolupráce s Zeissem a minimální odlesky protisvětel. Jinak je to večer spíš takový dost průměr kategorie telefonů kolem 10-12 tisíc korun. Nijak zvlášť vás výsledek nenadchne, dynamický rozsah je sice fajn, ale jinak vypadají snímky dost softwarově doostřované a působí celkově přeprocesovaným dojmem. Na displeji telefonu fajn a na 50% zobrazení na počítači taky ještě ujdou, ale X200 Pro pochopitelně nečekejte.
Prohlédněte si kompletní fotogalerii z Vivo V50
U videa to taková hitparáda není. Schválně se podívejte na naší video recenzi na YouTube, kde hodnocení a video ukázky začínají v čase 14:06. K videu ze zadní kamery vám dám asi takový komentář, že natáčet můžete do 4k30, ale i když se díváte primárně na můj zadek, vidíte, že jsem se z kvality videa na něj fakt neposadil. Přeostřuje, chybí detaily, použitelné je, ale nijak extra nezaujme.
Vybrat nebo nevybrat?
Hrozně těžká otázka. Pochopitelně, pokud máte loňskou V40, rovnou říkám, že zbytečnost a pokud uvažujete o přechodu z jiné značky nebo staršího modelu, primárně bych tento telefon volil ve chvíli, kdy bych se soustředil na super portréty, dlouhou výdrž na 1 nabití, chtěl telefon s minimem balastu a něco designově jiného než konkurence. Najde se ovšem dostatek těch, kteří budou ochotni za takový telefon utratit 15 tisíc korun ve standardní ceně nebo teď o tisícovku méně do konce března, kdy je V50 ve startovní akci za 13 999 Kč? Úplně si nemyslím ze 2 důvodů. Aby takový telefon zaujal širší publikum, musela by jeho cena být standardně ideálně někde kolem 11 900 Kč a teď ve startovní akci o tisícovku méně.
Aktuální nabídka na Vivo V50
15 tisíc je totiž dost psychologická hranice, kde se láme chleba. Jestli tento telefon má útočit atraktivitou na něžné polovičky, obávám se, že z jedné strany je do ženské ruky zbytečně moc velký a při psychologické hranici 15 tisíc korun už si může říct spousta lidí, že to si raději koupí loňský iPhone 15. Přece jen je to i s 60Hz víc statusový telefon než Vivo V50, byť Vivo nabídne rozhodně lepší fotky, má AuraLight, baterka vydrží déle atd. Pořád je ale iPhone 15 mnohem kompaktnější, je na něj tuna příslušenství a právě pokud Vivo svým designem cílí do statusových vod, do designových vod, na cílovku typu sice nemám na nákup v Pařížské, ale aspoň se tam jdu podívat, ať mne tam kámošky uvidí, pořád jde o velmi malý cenový rozptyl mezi iPhonem 15 a Vivo V50, aby vás to přetáhlo na stranu Viva.
Jak se liší designové Vivo V50 vs statusový Apple iPhone 15?
vivo V50
Apple iPhone 15
Záměrně úplně nezmiňuju pak konkurenci typu A56, 14T či Nord 4, které se snaží oslovit víc tech nerdy, než tohle designové Vivo V50 mířící spíš na něžnější polovičky. Ale to je jen můj názor, vy to třeba vidíte jinak. Třeba jste už z Applu unavení a naopak hledáte něco netradičního a sáhnete právě po nové V50. Schválně mi to napište do komentářů, já vám hrozně moc díky za sledování, případný like či odběr kanálu, aby vám už nic dalšího neuteklo, mějte se krásně a zase čau u dalšího videa.
