Nejdřív si pěkně vysvětlíme, co je portrétní režim a jak jej chápeme v mobilních telefonech na rozdíl od fotoaparátů. Portrét je vlastně takový samostatný žánr fotografie, který má svá jistá specifika, která je dobré znát dřív, než takovou fotku jdete fotit. Každý fotograf chápe portrét malinko jinak a zatímco jeden se omezuje striktně na portrét hlavy včetně ramen, jiný komponuje do fotky ruce a ve výjimečných případech i celé tělo – pokud má nějaký zásadní vztah k pozadí, ale o tom si dnes povídat nebudeme. Co však je důležité na portrétní fotografii je to, aby fotografovaný objekt, zpravidla osoba, ojediněle zvíře, vystoupily z fotografie neboli byly dominantním prvkem fotografie. Zpravidla tedy není důležité pozadí, které se naopak na fotografiích snažíme potlačit, nejčastěji tím, že pozadí rozostříme oproti dokonale zaostřené osobě. To však neznamená, že byste se na to, co je v pozadí měli vykašlat, ba naopak. Ale o tom za chvilku.

U fotoaparátů je portrét a samotné rozostření pozadí poměrně hodně jednoduchá záležitost, pokud máte správný objektiv. Nejčastěji se na portrétní režimy totiž používá fotoaparát s ohniskovou vzdáleností 50mm a vyšší. Takové objektivy však u mobilů nejsou a proto museli dát výrobci hlavy dohromady a to, co jim nedovolí optika a fyzické vlastnosti malých foťáků a senzorů, dohání softwarem pomocí různých algoritmů, umělé inteligence a občas i doplňkovými senzory. To vše za účelem pochopení hloubky. Někdy se tomu daří lépe a někdy hůře. Teď už se ale pojďme podívat na pravidla, jak nejlépe fotit portrét.

Jak tedy portrét fotit?

Předně je potřeba si říct, že u každého mobilního telefonu se tato funkce jmenuje jinak. Zatímco u některých telefonů se setkáte s prostým názvem portrét, třeba právě u Samsungu S10+ se portrétní režim jmenuje Živé zaostření. Na ten si teď přepneme, zamíříme na fotografovanou osobu a stiskneme spoušť. Důležité je stát zhruba 1-2 metry od samotného objektu a fotit až v momentě, kdy se vám rozsvítí žlutý nápis Efekt hloubky. Samozřejmě v tomto momentě je potřeba si vzít k srdci veškeré informace, které jsme si probrali v minulých dílech a za chvíli si ještě nějaké tipy na focení portrétů přidáme.

Nejdřív si ale ještě probereme, co znamenají další volby portrétního režimu. Stromečky si samozřejmě volíte, zda chcete použít fotoaparát klasický nebo zoomový a jednotlivé žluté obdélníčky pak dávají možnost vyniknout jednotlivým softwarovým efektům spojený právě s detekcí hlouby pozadí. První, standardní režim znamená rozostření, druhý je rotace, což je takové rozostření do spirály, třetí provede efekt zazoomování pozadí se současným jeho rozostřením a čtvrtý dá vyniknout některé z barev na kterou je právě zaostřeno. Jednou nespornou výhodou je, že vy se úplně nemusíte soustředit na volbu jednotlivého režimu Živého zaostření, protože veškeré úpravy můžete provést až následně po vyfocení. Zde si jen dejte pozor jak moc velké rozostření použijete, protože samozřejmě software má své nedokonalosti a rozhodně není vždy nejlepší volbou nastavit co největší možné rozostření.

Nejlépe je vidět chyby v softwaru třeba na plechovce, která je kulatá a právě ono zaoblení se softwaru zdá, že je dál než ve skutečnosti je a podle toho jej špatně rozostří. Pokud tedy náhodou používáte portrétní režim spíš na produktovou fotografii, kolikrát je lepší použít zoomový foťák a fotografovaný objekt přiblížit hodně blízko čočce a vlastně vytvoříte přirozený efekt rozostření, který bude dobrý za všech okolností. Je to tím, že využijete rozostření pozadí přímo díky vlastnostem objektivu a ne softwarem. Bohužel lidi tak blízko foťákům neumístíte a proto je potřeba používat právěportrétní režimy.

Jak komponovat?

V druhém díle naší fotoakademie jsem vám radil jak komponovat. Dnes se podíváme ještě na další tipy směrem k portrétnímu režimu. Nezapomeňte, že vy jste fotograf a svůj model si dirigujte tak, jak chcete, aby výsledná fotka vypadala. I když neexistuje jediný univerzální návod jak by měla být fotka portrétu komponovaná, zkuste přece jen opustit formát pasové fotografie a osobu si natočte směrem jedním ramenem k vám a za ním pak otočte hlavu. Je už na vás, zda preferujete celé otočení hlavy čelem do fotoaparátu nebo necháte model otočit hlavu napůl a do fotoaparátu se budou dívat jen oči anebo je necháte třeba úplně zavřené anebo se třeba budou dívat úplně nikam jinam. Zkuste jen právě pouhým pootočením ramen dát celé fotce kýženou hloubku.

Druhým tipem je výška, z které fotíte. Opět, dokonalý návod neexistuje, ale pokud to není zamýšlená kreativní věc, třeba jako jsem si nedávno vyfotil zpoza ulice celou botu i s tělem, snažte se fotit z úrovně obličeje, ale lépe ještě z drobného nadhledu. Má to jeden prostý důvod. Pokud budete fotit váš objekt zájmu z podhledu, pravděpodobně bude muset sklonit hlavu a může se stát, že se objeví nechtěná druhá brada. Proto je lepší fotit z mírného nadhledu, kde naopak dojde k nepatrnému zvednutí hlavy, kůže se hezky napne a fotka vypadá daleko lépe.

A třetí tip se týká samotné kompozice i když ne všechny pravidla zde využijete, přece jen myslete hlavně na 2 věci. Sledujte pozadí za fotografovanou osobou, aby jí netrčely z hlavy telegrafní dráty, jeřáby a tak dále a druhá věc, že pokud se model či modelka dívají nějakým směrem, dejte tomuto pohledu prostor ve fotografii ať to nevypadá, že se někdo dívá do zdi.

Pokud jste vydrželi až sem, dal jsem vám minule jednu otázku – a to v jakou denní dobu je nejlepší fotit portréty s ohledem na počasí. Pokud si vzpomínáte, bavili jsme se o tom, že nejlepší je rovnoměrně rozprostřené světlo a tím pádem jedním z nejvhodnějších dob je právě den, kdy je zataženo. Nemyslím tím samozřejmě černé mraky, kde hrozí, že za 2 minuty bude lejt jako z konve, ale takové ty bílé mraky, které fungují jako obrovský difuzor. Světlo je díky nim rovnoměrně rozprostřené a vám nehrozí žádné zbytečné přepaly nebo naopak tvrdé stíny na obličeji. Výbornou denní dobou je samozřejmě i východ nebo západ slunce, který dokáže vykouzlit za objektem nádherné pozadí, může to být hra světla a stínů, ale to už se zase dostáváme na úplně jiný level fotografie, kam rozhodně touto fotoakademií nemíříme. 

Příště se mrkneme daleko blíž na PRO režim, vysvětlíme si co znamenají jednotlivé funkce PRO režimu, jak je správně nastavit, co je clona, co je čas a jak nejlépe všechno v PRO režimu potunit, abychom dosáhli hezčích fotografií. Jako vždycky samozřejmě berte náš tutoriál jako vykopnutý míč a pokud máte další dobré tipy na portrétní fotografii, klidně s nimi dolů do komentářů. No a pokud jste to náhodou ještě neudělali, nezapomeňte kliknout na tlačítko odebírat i s tím zvonečkem, ať dostanete notifikaci až vydáme další díl fotoakademie. Díky za sledování a čau u dalšího videa.