0
0
  1. Úvodní stránka
  2. Nejnovější události
  3. Články a recenze autora - Petr Hudec - strana č. 21

Články a recenze autora - Petr Hudec - strana č. 21

28 3
Xiaomi Redmi Note 10 Pro: Proč bych si jej TEĎ nekoupil? [recenze]

Xiaomi Redmi Note 10 Pro: Proč bych si jej TEĎ nekoupil? [recenze]

Balení a první pohled Hned na start vám řeknu, že v balení se žádné překvapení nekoná. Tím pádem telefon, silikonové pouzdro na překrytí lehce vystupujících foťáků, jehla na vyndání simky, dobíjecí kabel a rychlá – 33W nabíječka. V základu celkem hodně příjemná varianta, která dokáže nabít 5 tisícovou baterku za hodinku a čtvrt nebo 60% za 30 minut, tím pádem meziročně docela slušné zlepšení, ale prakticky totožná výbava jako trochu levnější Poco X3 NFC. V praxi se tak dostanete při běžném používání, to znamená telefonování, streamování hudby, serfování, sem tam hra na zhruba den a půl výdrže. U designu pak uvedu jednou historkou… Když se mě vždycky ptá některý výrobce, jakou barvu telefonu bych si představoval na recenzi, říkám, že cokoli, jenom hlavně ne černou, protože se hrozně špatně natáčí. No a šup, moje Redmičko je v černé a ještě navíc lesklé, takže zachytit na b-rollech černou a ještě nemít na telefonu otisky nebo smítko prachu je prakticky nemožné. Chápu, že očistit telefon je moje práce, ale chci vám tím tak jemně a decentně naznačit, že pokud se rozhodnete právě pro černou a nedejbože nevyužijete navíc přibalené pouzdro, budete telefon leštit prakticky neustále a stejně jej nikdy nevyleštíte. V tomto případě tedy radši doporučuju šáhnout buď po modré nebo oranžové variantě. Na druhou stranu lesklý plast na zádech aspoň tak neklouže jako nedávno recenzovaná Mi 11 a v ruce se drží celkem příjemně. Z konektorů je dostupné dnes již klasické USB-C, na vrchní straně poté zdířka na jacka a z Poca si Note 10 Pro vypůjčilo i stereo repráky. Záměrně jejich kvalitu tak úplně nehodnotím, protože mít v podobné cenovce stereo už je plus samo o sobě. Dobře, dobře, hrajou celkem fajn nahlas, ale basová složka zůstala zjevně někde v karanténě. Displej Hlavní rozdíl proti Poco X3 NFC i proti loňské devítce je displej. Je to vlastně kombinace toho lepšího z obou. Tím pádem dostanete 6,67“ SuperAmoled se 120Hz obnovovací frekvencí a těžko si v této cenovce přát něco lepšího. Samozřejmě, hodil by se i vyšší jas na sluníčku, ale zase nějaké další plus už je potřeba přenechat dražším telefonům. 120Hz s Oledem je prostě za tuhle cenovku po čertech dobrá varianta. Rázem tak můžete využít krásně syté barvy a režim Always On. Jen si dejte pozor, že v základu telefon vybalíte z krabice jen s 60Hz a oněch 120 si musíte pěkně zapnout v nastavení. Pro ty z vás, kdo by to náhodou nevěděl, 120Hz vybíjí baterku samozřejmě víc než 60, ale aspoň trochu to můžete vykompenzovat nastavením tmavého režimu. Ten zase naopak baterku šetří stejně tak, jako vaše oči. Trochu netypicky ovšem chybí v displeji čtečka otisků prstů, což je pro někoho plus, pro někoho mínus. Tu najdete v bočním zapínacím tlačítku, ke kterému mám ovšem jednu velkou výtku. Téměř vůbec nevystupuje z těla, takže se nedá hned na první dobrou chytit a to pak odemknutí telefonu trochu zdržuje. Škoda, že není třeba na hmat ploché jako u Sony nebo nemá vroubky, pak by to šlo daleko líp. Když jej ovšem nahmatáte, odemknutí je prakticky okamžité. Výbava Po hardwarové stránce je zas Redmi Note 10 Pro jedna ku jedné Poco X3 NFC. To znamená procesor je rychlý Snapdragon 732G v kombinaci s 6GB operační paměti a 64 nebo 128GB úložištěm. Rozdíl v pořizovací ceně 7,5 tisíce je ovšem pouhá pětistovka navíc a tak bych v tomto případě rozhodně doporučoval uvažovat rovnou o té lepší variantě. Sice tu najdete kompletní slot na 2 simkarty a jednu paměťovku, ale ta nebude nikdy tak rychlá, jak interní úložiště napájené rovnou na desce a až oněch 128GB zaplníte, odmění se vám telefon vyšší rychlostí třeba při načítání fotek. S Antutu kolem 300 tisíc má telefon rozhodně výkonu na rozdávání a tak na žádný zásek v prostředí rozhodně nenarazíte. Zahrajete i tak určitě i spoustu her, jen je samozřejmě potřeba počítat s hraním na nižší detaily. Třeba takový Genshin Impact bych ale moc nedoporučoval, přece jen pak vypadá grafika hodně lowcostově a sem tam nějaký lag v náročnějším prostředí taky rozhodně není přijemný. Ale třeba Asfalt mi běhal úplně v pohodě. Po softwarové stránce samozřejmě telefon běží už na novém Androidu 11 s nadstavbou MiUI 12, ale protože jsme v levné třídě, najdete tady i spoustu zbytečného balastu v podobě tuny předinstalovaných aplikací, samozřejmě spojených náležitě s reklamou. Zajímavé ovšem je, že někde se reklamy třeba snaží načíst a nepodaří se jim to a jinde vám zase telefon po úspěšném zvýšení rychlosti hned nabídne podivnou reklamu jak chránit svůj telefon a peníze. Kdyby to aspoň byla relevantní reklama alá Google Adsense fajn, ale ona je to právě taková ta reklama plná scamu snažící se z lidí podvodně vytáhnout peníze a za tohle by se mělo Xiaomi určitě stydět. A to jsou přesně takové ty věci, které si na první pohled v parametrech nepřečtete a kvůli kterým je vždycky daleko lepší čistší systém typu Realme, Motorola nebo koneckonců i Samsung. Ten má sice nadstavbu poměrně robustní, ale podobný scam by si do telefonů určitě nepustil. Aby se ale síly ve vesmíru vyrovnaly, naopak Xiaomi pochválím za tak zásadní věci jako je přítomnost FM rádia a Infraportu pro ovládání domácích spotřebičů. Fotoaparáty Tak a teď k foťákům. Oproti Poco X3 NFC došlo k relativnímu upgradu foťáků. 64MP se vyměnil za 108MP, ale neberte to jako že čím víc megapixelů, tím víc Adidas. Hlavní 108MP je ISOCELL z dílny Samsungu s označením HM2. Je to ten senzor, který moc úspěchů nesklidil a třeba samotný Samsung jej zatím do žádného svého telefonu nenasadil. Doposud jsme se s ním tak mohli setkat jen v Mi 10i, které se k nám ani nedostalo nebo právě v chystaném Realme 8 Pro. Rozhodně si jej tedy nepleťte se senzorem, který je v Mi 11tkách, S21 Ultra a podobně. Kdybych to měl říct kulantně, je ideální tak na to nedělní focení a pokud hledáte nějaký fotomobil do 8 tisíc, rozhodně to nebude tento. Na druhou stranu za to se nemůže na Xiaomi nikdo zlobit. V této kategorii je to vždy kompromis a když investujete do lepšího displeje a máte slušný procesor, holt musíte ubrat někde jinde. V tomto ohledu bude určitě fotit líp A52, ale zase jsem hodně zvědavej na Realme 8 Pro právě se stejným senzorem, kde předpokládám kvůli menšímu soustředění na foťáky bude výstup ještě o trochu horší. Neberte to tak, že vás odrazuju, jen zkrátka dostanete takové průměrné fotky 5-6 tisícových telefonů, často zbytečně přeostřené, chybí jim dynamický rozsah a s ubývajícím světlem se to samozřejmě horší. Note 10 Pro dokonce nabízí i softwarový 2 násobný zoom, ale tady Xiaomi zvolilo cestu čistého výřezu z už spojených pixelů, na kvalitě je to hodně znát a snímky tak vypadají dost neostře. Pochválit ovšem můžu hlavní foťák za konzistentní barevné podání se širokoúhlým objektivem, který na svou cenu naopak nefotí vůbec špatně. Jasně, večer už je téměř nepoužitelný, ale denní fotky, i když samozřejmě ještě s horším dynamickým rozsahem, se mi u něj celkem líbily. U nočních fotek pak překvapivě hlavní foťák dokáže i mile překvapit a udělat i celkem hezké fotky i když byste čekali mnohem horší výsledky. Sice se nesnaží hledat úplně nic moc navíc ve stínech, ale objekty jsou pěkně světlé a celkem i ostré, takže za to jednoznačně pochvala. U videa umí telefon natáčet až ve 4k při 30 snímcích, bohužel ale chybí jakákoli stabilizace. Ta se přidá až ve FullHD30. Závěr Závěrečný verdikt Redmi Note 10 Pro tak prakticky kopíruje verdikt u Mi 11 nebo loňského Redmi Note 9 Pro. Xiaomi alias Redmi už není tak levné co bývalo a není to tak jednoznačná volba. Konkurencí může být chystané Realme 8 Pro, které ovšem v zahraničních recenzích neschytalo moc pozitivních ohlasů, nebo paradoxně i 2 telefony ve vlastní stáji. Daleko levnější Poco X3 NFC, to má ovšem IPS displej nebo stejně drahé Mi 10T Lite, které má pro změnu rychlejší procesor s podporou 5G a zase pouze IPS displej. Teoreticky byste mohli šáhnout i po letos hodně povedené A52 od Samsungu, sice s o trochu horším procesorem, ale zase daleko lepší nadstavbou i foťákem. Ať už každopádně sáhnete po jakémkoli telefonu, který jsem v závěru vyjmenoval, rozhodně neuděláte chybu. Jen si uvědomte, co od telefonu očekáváte a je to. Pokud by to měl být právě tento Note 10 Pro, já osobně bych s jeho nákupem zhruba měsíc počkal. Začíná se nám tu totiž rozmáhat poměrně velký nešvar u Xiaomi, které na start nasadí zbytečně velkou cenu, pak začne do měsíce panikařit, že se málo prodává a ihned jej zlevní. Třeba se hned v dubnu nějaké slevičky dočkáme. ...

24 3
Xiaomi Mi 11: Je tak super, jak se o něm říká? [recenze]

Xiaomi Mi 11: Je tak super, jak se o něm říká? [recenze]

Zařazení modelu Omlouvám se za ten trochu drsný úvod, ale nějak jsem ty přehypované zprávy a pár lidí musel vrátit zpátky nohama na zem. Pro vysvětlení na začátek - Mi 11 je teprve z rodiny Mi 11 a teprve až za týden se představí plnohodnotné Mi 11 Pro nebo Mi 11 Ultra s displejem na zádech. Tato klasická Mi 11 není nic jiného než odlehčená vlajka patřící do kategorie OnePlus 8T, Samsung S20 FE, Zenfone 7 a podobně. Tím pádem najdete tu sice 108MP foťák, ale není to ten stejný, který je v S21 Ultra, nenajdete tady žádný teleobjektiv, chybí voděodolnost, prostě všechno, co by plnohodnotná vlajka měla mít a jen blázen by tento telefon porovnával s S21 Ultra. Na druhou stranu podobné budgetové vlajky jsou mezi lidmi hodně oblíbené, viz třeba právě loňský Samsung S20 FE nebo OnePlus, který vlastně celé vyrostl pod označením „budget killer“. Zpátky ale k Mi 11, jehož videorecenzi naleznete zde, a teď konkrétně k jejímu prémiovému designu před kterým rozhodně klobouček dolů. Telefon je z kombinace kovu a skla, krásně padnoucí do ruky s minimem vystupujících foťáků a s displejem tak akorát zaobleným na to, aby to nikomu nevadilo při používání a tím pádem náhodných dotycích. Po konstrukční stránce pecka, jen možná až moc kluzký, což ale v pohodě spraví přibalené pouzdro. Nabíjení V balení tak kromě telefonu a onoho pouzdra najdete ještě 55W rychlou nabíječku, což je i maximální výkon, kterým můžete novou Mi 11 nabít. Ohledně nabíječky mám taky pár zajímavých faktů. Určitě si vzpomenete na to, když Apple vloni vypustil iPhony a bil se hrdě do prsou, jak se ekologicky zbavil nabíječek. Honem přispěchal Samsung a u S21 první telefon nabíječky odstranil také a záhy na to kontrolovalo Xiaomi, které nemůže nikde chybět a má potřebu reagovat na každého výrobce byť by udělal sebevětší hovadinu s tím, že nabíječky odstraní také. Po prvotním hrdinném prohlášení ovšem někomu vychladla hlava a začal přemýšlet nad tím, že Xiaomi je vlastně takovým protipólem k Applu, budgetová značka mezi Androidy a cílí na uživatele chtějící skvělý poměr ceny a výkonu. A takovému uživateli není dobré sebrat z balení ani jehlu na simkartu, natož nabíječku. Tím pádem přišla rychlá otočka a ti, kteří se báli, že by o něco přišli, ti už se bát nemusí. Nabíječku máte hezky pěkně pořád v balení. Druhý point k nabíječce, že je až netypicky hrozně těžká a třetí, že Xiaomi stále razí na adaptéru trend USB-A místo USB-C. No a když už jsme u toho nabíjení, něco k výdrži. Teď se skoro bojím, že přestanete číst, protože jsem kromě designu toho ještě moc nepochválil. Nebojte, já spíš jen tak glosuju, ale slibuju, že na spoustu chvály taky dojde. Takže, baterka má kapacitu 4600mAh, ale na jedno nabití vydrží telefon až netypicky krátkou dobu. Rozhodně není problém jej vybít za den, tím myšleno větší zátěž v podobě hodně telefonátů, focení a šmírování internetu cestou do práce i z práce a večera se také klidně nemusíte dočkat. Taková dost podobná zkušenost alá loňské Samsungy S20 s Exynosem. Samozřejmě, je tu to rychlé 55W drátové nabíjení nebo 50W bezdrátové, ale come-on Xiaomi, 4600mAh a tak slabá výdrž, to by si určitě zasloužilo nějakou lepší optimalizaci. Při tak krátké výdrži asi úplně zapomenete na to, abyste vůbec ještě používali reverzní 10W nabíjení pro sluchátka nebo jakékoli další příslušenství. Subjektivně se mi totiž zdálo, že telefon ztrácel baterii až nepoměrně hodně ve standby, kdy vlastně ani nic dělat nemusel a to by právě mohla vyřešit nějaká další aktualizace. Displej Slíbil jsem chválu, tak jo, jdu jí pět na displej. Tady asi není moc co vytknout. Je jednoduše skvělý. Poslouchejte. 6,81“, 120Hz, Amoled, QHD rozlišení, HDR10+ certifikace, 1500 nitů světelnost na sluníčku, všechno přikryté Gorilla Glass Victus, prostě pohoda. Samozřejmě teoreticky až na tu spotřebu, které by určitě pomohlo, kdyby displej byl LTPO -  to znamená s proměnlivou obnovovací frekvencí jako mají Samsungy či OnePlus směrem až někam k 10Hz. Na druhou stranu je potřeba říct, že pokud by někoho trápila výdrž na 1 nabití, je šance právě snížit rozlišení nebo obnovovací frekvenci na 60Hz a rázem to může být ten jazýček na vahách, abyste do večera na jedno nabití přežili. Za mě ale radši to rozlišení, přece jen 120Hz vypadá fakt krásně. A ještě jeden point k displeji. V některé z příštích aktualizací by měl dorazit do čtečky otisků prstů v displeji i monitor srdečního tepu. Nakolik to bude přesné a jestli to, podobně jako u Applu ECG nebude teritoriálně omezeno, se ještě nedá samozřejmě v tuto chvíli odpovědět. Jinak je ale čtečka rychlá a spolehlivá. Hardware Stejně tak se dá pět óda na hardware, co se týká papírových předpokladů. Snapdragon 888, UFS 3.1 úložiště, 8GB operační paměti v základu je naprosto jasně předurčeno v dnešní době k úspěchu. Zahrajete si tu tak ty nejnáročnější hry, i když vám po pár hodinách dojde baterka, ale zahrajete. Jen počítejte s tím, že ač je tu parní chlazení, telefon se fakt hodně přehřívá. Stačilo jen stáhnout z Google Play Asphalt, nechat uvnitř aplikace stahovat zbytek hry a rázem topil celý telefon jak zezadu, tak zepředu na displeji víc, než je u konkurence typické. Na druhou stranu musím říct, že i po delším hraní jsem nenarazil na to, že by se hra kousala kvůli tomu, že procesor snížil svůj výkon, aby se uchladil, tak aspoň takové malé plus. Z další hardwarové výbavy pak stojí za zmínku logo Herman Kardon, který odladil stereo reproduktory telefonu. Že bych ale z kvality zvuku skákal 10 metrů vysoko, jak by naznačovalo ono logo se říct nedá. Výstup z repráků je slušný, basy tomu trochu chybí, ale právě na logo Herman Kardon bych čekal víc. Po softwarové stránce běží celý systém na Androidu 11 s nadstavbou MiUI, která zrovna nepatří mezi moje nejoblíbenější, ale toto je každopádně věc preferencí. Bezpečnostní záplaty jsou tady lepší než u A52, ale pořád z 1. února, což oproti jinému nepředstavenému Xiaomi, které právě testuju je to pořád trochu pozadu. Každopádně u kombinace hardwaru a softwaru je důležité, že vše běží rychle a právě i díky 120Hz displeji krásně plynule a to je přesně to, co ve finále uživatele zajímá. Za tuto kategorii tím pádem palec nahoru. A komu by náhodou vadilo, že se telefon hřeje při hrách, tento telefon není primárně na hry. Kupte si za podobnou cenu ROG Phone a uděláte 10x líp. K softwaru ještě jedna zpráva - Za jednoznačné plus pak považuju i to, že na rozdíl od levnějších telefonů Xiaomi tu nenajdete ani tunu balastu. Fotoaparáty U foťáků to zas tak složité překvapivě nebude, protože jsou téměř stejné jako vloni u Mi 10 a úplně stejné jako u Mi 10T Pro. Tím pádem hlavnímu 108MP senzoru ještě sekunduje 13MP šíro a 5MP makro. Hlavní foťák samozřejmě jako u ostatních podobných senzorů mimo Samsung spojuje 4 pixely do jednoho a výsledkem jsou pak 27MP fotky. Alternativně můžete použít i focení do plných 108MP nebo použít tento foťák pro digitální 2 násobný výřez, protože teleobjektiv tu bohužel chybí. Z hlavního senzoru tak dostanete hodně pěkné snímky a i když jsou lehce saturovanější než realita, je to přesně o takový ten ideální kousíček, kde byste třeba v Lightroomu potáhli slider saturace trochu doprava pro hezčí, ale pořád v pohodě uvěřitelnou fotku. Večer, už pochopitelně s ubývajícím světlem, jde o to, jestli použijete nebo nepoužijete noční režim. Zatímco bez něj jsou často fotky ve světlých místech přepálené, noční režim díky prodloužení expozice dokáže právě stíny trochu vytáhnout a hlavně odstranit přepaly. Po Mi 10T Pro musím Mi 11 pochválit, že se zlepšil i noční režim u širokoúhlého objektivu. Samozřejmě, pořád je výsledek o poznání horší než u hlavního, ale rozhodně je to lepší. U denních fotek se budu malinko opakovat jakou u včerejší A52, ale šíro opět ladil jiný tým lidí než hlavní foťák – dost dobře možná ten stejný tým jak u Samsungu. Každopádně u šíra za dne trochu hapruje vyvážení bílé a fotky jsou zbytečně až moc studené. Jinak ale musím pochválit ostrost, ta je hodně fajn a výstup ze šíra se mi celkem líbí. Škoda jen, že chybí AF, který měla už i Mi 9 a v tomto ohledu je to už podruhé krok zpátky. Naopak ostření najdete na 5MP makrofoťáku a je to ten stejný, který byl i v desetitisícovém Poco F2 Pro. Nad čím se ale člověk pozastaví je nelogičnost aplikace od Xiaomi, kdy máte možnost se mezi jednotlivými foťáky přepínat jen tečkami na displeji, 80 zbytečnými funkcí typu superměsíc – kdo asi bude chtít mít v mobilu každý den novou fotku měsíce – to máte možnost si vytáhnout dolů na lištu, ovšem spuštění makra se nepochopitelně nachází ve vrchní liště, kterou nijak neupravíte a pro makro si tak zbytečně musíte vždycky chodit do rozbalovacího menu nahoru. Samozřejmě pro ty, kteří makro nepoužívají je to jedno, ostatní to předpokládám bude štvát, stejně jako mě. Za mě bych jej používal určitě, protože při 5MP a ostření dává smysl a fotky jsou na kategorii makro foťáků v mobilech opravdu pěkné. Selfiečka projedu opravdu rychle. K dispozici je relativně slušný 20MP senzor a docela obstojně zvládá i složitější pozadí a pleťovka vypadá na úroveň selfíček přirozeně. U videa máte možnost natáčet v 8k při 30 snímcích za vteřinu a video vypadá překvapivě daleko líp než jsem čekal. Hlavně teda po stránce šumu, který je opravdu minimální. Jen škoda, že samozřejmě tady není, stejně jako u 4k60, k dispozici elektronická stabilizace. Ta se zapojí až při 4k30 a pokud máte rozklepané ruce nebo neumíte chodit s gimbalem, je lepší jít do 4k30. Xiaomi letos vsadilo hodně na propagaci kreativních funkcí u videa. Některé jsou lepší, jiné horší, některé je poměrně hodně obtížné vůbec rozfungovat, ale když bych to měl celkově zhodnotit, tak bych k tomu řekl asi toto: Pamatujete u Samsungů Note 10 na ohromnou propagaci živého zaostření při videu? No tak přesně po roce se toho Samsung potichu zbavil. A kreativním efektům u Xiaomi dávám asi tak podobně rok, maximálně dva. Závěrem Vím, byl jsem tentokrát až hodně moc kritický. Vemte si ale, že Mi 11 není nic jiného než Mi 10T Pro s o chlup lepším procesorem a Amoledovým displejem s příplatkem 5 tisíc korun a člověk už musí být u 20 tisícového telefonu trochu kritičtější. Byť je Mi 11 velmi dobrý telefon, pořád jsme v kategorii budget vlajek a osobně bych tento telefon naceňoval minimálně o 2 tisíce níž, aby byl jako lepší alternativou k Mi 10T Pro a byl za podobnou cenu jako S20 FE 5G. Přece jen za současnou cenu se blíží až moc ceně S21 a to je daleko lepší telefon. Když si navíc vezmete, že na S21 teď běží akce, kdy dostanete bonus 3500 Kč nebo 5000 Kč podle typu telefonu ke každému výkupu, rázem je S21 i daleko levnější než Mi 11. Abych ale nezapomněl, k Mi 11 jste dostali do teď při startu ještě Mi Watche za 3 tisíce zdarma. Po skončení akce už to ale tak výhodné nebude. Samozřejmě, fanouškům Xiaomi tohle nevymluvím a už vidím tu tunu hejtů jak jsem zaprodanej korejec nebo zelinář apod, ale berte to tak, že Mi 11 je velmi dobrý telefon, jen zkrátka existují u konkurence lepší alternativy. A to se vlastně i včera představil OnePlus 9 a 9 Pro. Holt, ve vlajkové třídě je to tuhý boj. ...

23 3
Samsung Galaxy A52: Nekupujte dokud nedočtete tuhle recenzi! [recenze]

Samsung Galaxy A52: Nekupujte dokud nedočtete tuhle recenzi! [recenze]

Jestli jste pozorní a sledujete áčkové telefony dlouho, asi vám neuniklo, že nová A52, jejíž video recenzi najdete zde, je takovou vylepšenou loňskou A71 o lepší displej a po snad 4 letech o voděodolnost IP67. Kdo by náhodou nechtěl listovat na wiki, IP67 znamená úplná prachotěsnost a voděodolnost na 30 minut až v 1 metru hloubky, což je ideální třeba na ty náhodné pády do záchoda ze zadní kapsy kalhot. Zpracování Co se týká samotné konstrukce: Jednak jsou záda i displej daleko víc ploché, ale hlavně se Samsung nebojí naplno přiznat plast oproti předchozím hybridům ze skla a plastu zvaných Glastic. A za mě je to fajn, plně přiznaný plast alá třeba dávné Lumie 901 navíc v hezkých pastelových barvách vypadají naprosto v pohodě. A komu by to vadilo, ten může vsadit na klasické uniformní černou nebo bílou. Druhá zajímavá věc je slazení designové linky dominantního prvku modulu foťáků u áček s Skovou třídou což dodává telefonu takový prémiový look, ale s daleko méně vystupujícími foťáky. Na spodní straně už klasika USB-C a zdířka pro jacka, zeshora pak hybridní šuplíček pro 2 SIMky nebo SIMku a paměťovku. Na tomto místě jsem zaznamenal, že si hodně lidí v komentářích stěžuje, že slot není plnohodnotný. Na druhou stranu základní A52 má dostatečné 128GB úložiště a připlatit si můžete i na 256GB. Za mě pořád lepší rychlé úložiště v telefonu než pomalá paměťovka a tuna stěžujících si uživatelů, jak se jim ty fotky pomalu načítají. Když se ještě vrátím k použitému plastu na zádech: Za mě jsem s tím absolutně v pohodě, jen mi vadí jeho použití i v rámečku a bočních tlačítcích. Tam bych kov přece jen nechal právě kvůli odolnosti třeba při pádu. Celkově se ale A52 hodně příjemně drží, na matných plastových zádech neulpívají zbytečné otisky prstů a i když na první pohled vypadá jako pádlo, což jeden z komentujících také glosoval, pořád se jedná už 3 roky o totožně velký a úspěšný telefon. Displej U 6,5“ displeje nastává ten zásadní upgrade. Klasická obnovovací frekvence 60Hz byla vystřídána 90Hz Super Amoledem v A52 nebo dokonce 120Hz v A52 5G. Je tedy na vás, který chcete, ale rozdíl mezi 90 a 120 už není tak velký jako mezi 60 a 90. Samozřejmostí je tím pádem Always on a spolu s větší obnovovací frekvencí samozřejmě přichází na řadu i větší spotřeba. Tu Samsung vyrovnal zvětšením baterie až na 4500mAh a za mě v pohodě tak vystačíte nějaký den a půl na jedno nabití. A to jsem tentokrát celkem dost fotil, koukal na videa, poslouchal youtube music a telefonoval. K dispozici pak máte i daleko rychlejší 25W drátové nabíjení, ovšem pozor, v balení najdete jen 15W nabíječku, takže abyste mohli nabíjet deklarovaných 50% za 30 minut, holt si budete muset připlatit. Zpátky ale ještě na chvíli k displeji u kterého vám chci říct ještě 3 věci. Vrchní kamerka zůstala 32MP v malinkatém vrchním průstřelu, displej má o 30% větší jas na sluníčku a čtečka otisků prstů je spolehlivá, ale není moc rychlá. A mimochodem je umístěna na displeji až moc dole, takže doporučuju se přihlásit na nějaký kurz jógy, co vám pořádně rozhýbe prsty. Hardware a Software Druhého zásadního upgradu se dočkáte u hardwaru a vlastně to je jeden z důvodů, proč bych doporučoval upgrade z jiného staršího áčkového Samsungu. Zdůrazňuji, že z jiného Samsungu. V porovnání s konkurencí to zas takové terno není, ale je fajn, že si výrobce uvědomuje vliv čínských telefonů a snaží se obrovský rozdíl v poměru cena výkon oproti konkurenci trochu zmírnit. Loňský Exynos 9611 tak vystřídal Snapdragon 720G, což je nárůst ve výkonu o hezkých 50%, ale mnohem víc bych doporučoval 5G variantu se Snapdragonem 750G s 80% nárůstem. Pokud ovšem šáhnete po verzi bez 5G, poběží všechno i t tak díky 6GB operační paměti úplně v pohodě. Trochu víc si budu stěžovat u software. Začnu ovšem pozitivně. Jednak všechno běží už na Androidu 11 s OneUI 3.1, což je moje druhá nejoblíbenější nadstavba, běhá plynule, však to znáte. Druhé plus je 3 letá podpora, tím pádem byste měli dostat i Android 14 a 4 roky bezpečnostních záplat, ovšem na druhou stranu i teď po poslední aktualizaci je v telefonu bezpečnostní balíček z 1. prosince a tak jsou proklamace Samsungu o nějaké skvělé podpoře spíš proklamací než realitou. Druhé negativum je už předinstalovaná tuna balastu a zbytečně zdvojených aplikací jako 2 mailové klienty, 2 prohlížeče, 2 aplikace na fotky atd, ale pokud jste někdy nějaký Samsung měli, na tohle jste dávno zvyklí. Co mě ovšem hodně překvapilo v pozitivním slova smyslu je rychlost stahování. 700MB aktualizaci jsem měl staženou za 15 vteřin, to klobouček dolů, sice instalace trvala asi 5 minut, ale za rychlost stahování jednoznačně pochvala. Aktualizovalo se kde co, ale ta bezpečnostní záplata furt nikde. Z dalších hardwarových vlastností už je potom vše při starém až na stereo repráky. Ty hrajou velmi dobře a překvapivě i docela nahlas, jen pozor, nedávejte je na maximální hlasitost, kde přece jen už docela chrastí. Fotoaparáty Když jsem v úvodu mluvil o vylepšené A71, neměl jsem na mysli jen procesor alá 720 nebo 730, ale i kompletně všechny foťáky pocházející z A71. Hlavní senzor tím pádem upgradoval ze 48MP na 64MP opět skládající 4px do jednoho a přidala se hlavně i optická stabilizace, která hodně pomáhá ve videu a samozřejmě i při nedostatku osvětlení u běžných fotek. Rázem tak dosáhnete daleko hezčích snímků, protože telefon si dokáže protáhnout expozici až na 5s při focení z ruky. A samozřejmě čím delší dobu dopadá za špatných podmínek na senzor světlo, tím více informací telefon má pro následné zpracování fotky. Taková je teorie. Z praxe na hlavním foťáku se mi fotky hodně líbí, dokonce zmizela ta přehnaná saturace a přiostřování tak známé ze Samsungu. Zmizela ale do té doby než začnete porovnávat fotky z hlavního a z 12MP šíra. Pak najednou zjistíte, jak kdyby postprocessing každého foťáku ladily 2 úplně jiné teamy lidí, přičemž u toho šíra seděl vývojový tým právě z minulých Samsungů. A to je asi ta moje největší výtka k foťákům za jejich nekonzistentní barevné podání. Na druhou stranu to není nic, co by se nedalo vylepšit nějakou budoucí aktualizací. Abych ale dokončil ten hlavní foťák. Samozřejmě s ubývajícím světlem jeho kvalita klesá, což není nic nového, ale prakticky nejhorších fotek jsem dosáhl vždy buď za šera, kdy ještě nedávalo smysl použít noční režim nebo až za totální tmy, kdy se Samsung ze tmy snaží udělat světlo a snaží se ze stínů zbytečně vytáhnout to, co nemáte šanci vidět. Výsledkem je pak až zbytečně moc protažená expozice, nepřirozeně světlá a neostrá fotka. Za mě teda chyba ve špatné automatické expozici, na druhou stranu v takových podmínkách by pohořela většina konkurence. Na klasické večerní letní turistické fotky třeba někde u moře, až bůh a Andrej dá jste rozhodně v pohodě. U šíra asi všichni chápeme v jaké jsme kategorii a tím pádem hodnotit noční fotky je zbytečné. S těmi denními až na zmiňované zbytečně saturované barvy jsem byl ale jinak spokojený. No a pak jsou tu ještě další 2 foťáky. 5MP makro patří rozhodně mezi ty lepší, bohužel mu třeba narozdíl o Poco F2 Pro chybí ostření. Je tak potřeba si dobře pohlídat co máte v záběru ostrého a co ne. Na Instagram to ovšem postačí a tak tento třetí foťák rozhodně není zbytečnost, což už se nedá tak říct o dalším senzoru pro rozostření pozadí, který je podle mě slušný gimmick v jakémkoli telefonu. U videa je telefon schopen natáčet až ve 4k při 30 snímcích a video víceméně kopíruje to, co jsem říkal o foťácích s pár drobnými negativy v podobě častého přeostřování a šumu ve stínech. Shrnutí Pro koho je tedy nová A52 určená a měli byste na ní upgradovat? Když zůstanu v rodině Samsungu, je to hodně těžké rozhodnutí. Oproti A50 nebo A51 si rozhodně pomůžete v rychlosti, lepším foťáku, o trochu lepší výdrži, dostanete stereo repráky, 90Hz displej, těch lepších věcí je spousta. Na druhou stranu jestli byste měli vzít po roce znovu 9 tisíc korun a dát je za nový telefon, asi bych do toho nešel v případě A52. Já osobně bych si A52 vlastně nekoupil vůbec, byť jsem tento telefon v recenzi vesměs pořád chválil. A proč? Protože bych pošetřil ještě 2 tisíce korun a koupil A52 5G s daleko rychlejším procesorem a podporou 5G, právě i s ohledem na to, pokud si nekupujete telefon jen na rok. Pak by mi to bylo asi úplně jedno. A úplně nejradši bych byl, kdyby celé portfolio vypuštěných áček zlevnilo o tisícovku tak, aby se A52 5G dostala pod psychologickou hranici 10 tisíc korun. Na start prodeje Samsung dal ke všem áčkům navíc ještě Bluetooth sluchátka Buds Plus zdarma a byla to skvělá nabídka, která ovšem po úvodu zmizí. Jestli jste tedy nekoupili A52 5G hned v začátku, osobně bych možná ještě chvilku na nějakou tu akci počkal. V rámci konkurenčních značek už to má ovšem celá řada A52 těžší. Přece jen za 8 tisíc máte dnes Mi 10T Lite se stejným procesorem co A52 5G a to je za mě asi největší konkurent. Nově vypuštěné Poco X3 Pro nebo F3 sice ohromí výkonem, ale foťáky rozhodně za A52 zaostávají. ...

22 3
DJI FPV: Ultimátní dron pro FPV začátečníky! [recenze]

DJI FPV: Ultimátní dron pro FPV začátečníky! [recenze]

Protože kolem tohoto dronu vznikla poměrně široká diskuze, kdy různí prodejci DJI jej vynášejí do nebes a FPV komunita na něm naopak nenechala nit suchou, dal jsem si tentokrát asi 3 týdenní oddech na utřídění myšlenek a střízlivý pohled na to, jestli byste do nového FPV dronu měli jít nebo na něj naopak úplně zapomenout. Videorecenzi najdete zde. Pro koho je určen? Pro ty, kdo netuší, co je FPV, tak malé vysvětlení na začátek. Zkratka znamená first person view, to znamená řízení dronu z pohledu, jako kdybyste seděli uvnitř je to vůbec první dron od DJI čistě v této kategorii. To znamená pro jeho řízení na rozdíl od ostatních DJI dronů plně používáte brýle místo klasického mobilního telefonu přicvaknutého k ovladači. Samozřejmě, že řídit jej můžete i klasickým pohledem, což byste vlastně legislativně měli, ale veškerou telemetrii, nastavování dronu a pohled z jeho kamery vidíte přímo z dodávaných brýlí. To má i svůj druhý a zásadní význam. FPV, myšleno ryze hardcore FPV je u dronů totiž hodně specifická kategorie, kde se lítá s úplně jinými typy dronů, malinkatými, lehkými, postavený z jednotlivých součástek samotnými piloty primárně pro sportovní létání. Hodně zjednodušeno takový Redbull Air race, jenom s drony, které těží ze své muší váhy a neskutečné obratnosti. Logicky pak když prolétáváte těsně kolem nějakých překážek potřebujete vidět přímo obraz brýlemi a ne na půl kilometru daleko z jiné perspektivy. DJI jako dodavatel některých součástek pro sportovní drony se ovšem podívalo na tuto úzkoprofilovou skupinu dronů a vytvořilo stroj, který má přinést FPV létání mezi širokou veřejnost. To znamená, abyste nemuseli stroj bastlit někde doma v dílničce pájkou, shánět od jiných výrobců nabíječky, od dalších zas baterky a prostě mít připravený stroj na létání rovnou z krabice. DJI tak deklarovalo jasný záměr - posunout klasické uživatele oblíbených Maviců k trošku sportovnějšímu létání a přitom zachovat některé věci z běžných dronů DJI. Co najdete v balení? Samozřejmě, když si koupíte takto hotový stroj, je asi každému jasné, že nikde nenajdete žádné viditelné kabílky přivázané izolačkou jako u doma sestavených dronů, ale dostanete klasicky perfektně dílensky zpracovaný stroj od DJI, pouze v daleko aerodynamičtějším designu, než je Mavic a také s daleko vyšší vzletovou hmotností, než jsou klasické sportovní FPV drony. V balení tak kromě dronu a brýlí naleznete ještě externí baterku do brýlí – to aby se vám na hlavě nezvyšovala váha, 2 sady vrtulí, ovladač a pouze jednu jedinou baterku do samotného dronu. A tady nastává to největší úskalí. DJI totiž deklaruje, že na 1 baterii zvládnete letět až 20 minut. To ovšem platí na klasický základní režim. Pokud přepnete do sportovního, nám osobně se zkrátila výdrž zhruba na 7 minut a u manuálního, tzv. akro režimu se zkrátí na pouhých 5 minut. To je ten režim, kdy dokážete s dronem letět až 140km v hodině, můžete dělat salta a pokud to hodně dobře umíte a co je pro tento typ létání unikátní jsou doslova akrobatické průlety co nejblíž skal, stromů, skrz různé objekty atd. To, kde dostanete doslova naprosto jiný pohled na létání s drony. A právě na toto existují 2 různé pohledy dvou odlišných komunit. Ten první je, že DJI přineslo ukázku FPV létání mezi klasické uživatele a ten druhý je, že je dron příliš těžký, neohrabaný a náročný na opravu. Abyste pochopili o co  jde, trochu to rozvedu. Proč se vyplatí? Pokud jste uživatel Mavica a máte chuť zlepšit svůj polet a udělat jej daleko atraktivnější, je nový DJI FPV skvělá přestupní stanice od základu směrem k akru. Dostanete totiž možnost se do akro režimu propracovat a ne do něj vletět hned s klasickým FPV dronem. Tím pádem, máte vpředu a zespoda senzor proti nárazu, který samozřejmě je v akro režimu deaktivovaný, máte kompas, gyroskop, gpsku – to znamená všechny technologie pro to, abyste mohli FPVčko používat jako klasického Mavica, kdy vám dokáže třeba jen tak nehybně viset ve vzduchu, vyrovnávat horizont atd. Když už si troufnete víc, zapnete sportovní režim a můžete lítat rychleji a třetí akro režim uvolní kompletně veškeré limity ovládání a všechno je ve vašich rukou. Pořád ovšem zůstává jedna velká výhoda – panické tlačítko, které máte vždycky dostupné ukazovákem ruky. Stačí jej smáčkout, dron provede v co nejkratším možném čase stopku a zůstane viset ve vzduchu. Samozřejmě když si to budete svištět 140tkou proti zemi a 5 metrů od země stisknete Panic button, nečekejte zázraky a asi to budete jen těžko rozdýchávat, ale v dostatečném předstihu, kdy ztratíte orientaci v prostoru je to skvělá záchrana. Na akro režim máte navíc tu výhodu, že se můžete připravit i dopředu pomocí aplikace DJI ve vašem mobilu, připojení brýli a ovladače a v rámci aplikace pak potrénujete virtuálně. Stručně shrnuto, výhoda je v možnosti ukázat lidem krásy FPV létání. Co Vás může odradit? Druhý pohled a to co hovoří proti DJI FPV je samotná cena přístroje. Ta je na první pohled drahá, asi každý nemá 36 tisíc, ale pokud to spočítáte a porovnáte se stavbou klasických FPV dronů, zas tak přehnaná cena základu není. Za tyto peníze totiž dostáváte stroj, brýle, ovladač a kameru. Problém je ale úplně někde jinde. Opravitelnost a příslušenství. Vemte si, že v základu opravdu dostanete jen 1 baterii, která stačí na 5 minut poletu v akro režimu. Dokoupit si můžete fly more kit, kde dostanete další 2 baterie a nabíječku, ale za tento kit dáte dalších 7 300 Kč nebo za každou další baterku 3 tisíce korun. Asi chápete, že to už se sakra prodraží, pokud vyrazíte na pole a zjistíte, že máte nějakých 15 minut létání a ideálně byste potřebovali baterek aspoň tak 5-10. Nám DJI dalo na test jen základní krabici drona s 1 baterkou, takže to znamenalo půjčit si pěkně benzínový agregát, stát v mrazu na poli a hezky 5 minut polítat a 30 minut nabíjet. Fakt hrozně moc díky, skvělý způsob jak znepříjemnit recenzi. Rozhodně tedy počítejte s další investicí minimálně 10-15 tisíc do baterek, pokud nechcete lítat jen doma na zahradě. Další nutnou, zdůrazňuji nutnou investicí je zakoupit DJI Care, to znamená službu, která vám v případě havárie dronu umožní bezplatnou opravu přímo v servisu DJI. Zatímco s Mavicem asi nebouráte tak často, s FPVčkem bourat určitě budete. A jestli ne, pak jste buď dokonalý pilot nebo budete lítat tak bezpečně, že vám nic takového nehrozí a záběry pak nebudou o moc jiné než z Mavica a pak asi ale postrádá FPV dron smysl a je lepší koupit Mavica Pro se senzory do všech stran a je to. Protože s FPV drony se daleko častěji bourá, mají ty klasické modelářské výhodu v daleko lepší a levnější dostupnosti dílů, které si doslova vyměníte v případě lehčích havárií na poli. Další plus je jejich nižší vzletová hmotnost, tím pádem nárazy nemusejí dopadnout tak drasticky a právě lehká a levnější opravitelnost oproti DJI FPV je tou hlavní předností. U DJI FPV musíte dron vzít, donést do servisu a čekat a čekat. Závěrem Jak jste asi pochopili, DJI FPV není dron pro každého a jeho nákup byste si měli dobře rozmyslet. Jedná se totiž o úzce specifické zařízení s jasným druhem použití. Pokud nemáte ambice létat s FPV, riskovat zničení poměrně hodně drahé hračky, klidně investujte stejné peníze do Mavic 2 Pro. Dostanete mimochodem i daleko lepší senzor hlavní kamery a daleko delší dobu letání na jednu baterku. Pokud máte peněz dost a chcete vhlédnout do FPV světa, pak DJI FPV doporučuju. Jen nezapomeňte dokoupit i dostatek baterek a DJI Care pro případ nárazu. No a pro ty, kdo přemýšlí nad opravdovým FPV, těm bych určitě doporučil zainvestovat do klasického FPV drona, protože každý pád vás nebude stát tolik peněz a času v servisu a s namontovanou GO pro kamerou dostanete i daleko hezčí záběry bez otravných vrtulí, které vidíte často na záběrech z DJI FPV. Můžete sice zapnout i EIS, pak se to výrazně omezí, ale pokud by někdo uvažoval koupit tento dron třeba k záběrům do komerčních filmů, asi bych spíš doporučoval se poohlídnout po něčem jiném. ...

11 3
ASUS ROG Phone 5: Bezkonkurenční herní monstrum! [recenze]

ASUS ROG Phone 5: Bezkonkurenční herní monstrum! [recenze]

Představení nového krále Doby, kdy jsem ultimátně pařil na Gameboyi, Atárku, Amize a na prvních písíčkách Prince of Persia jsou nenávratně pryč a doba se posunula úplně někam jinam. Už to není kopírování her po kámoších, herní průmysl je dneska neuvěřitelný gigant s obratem jak dva rozpočty celého Česka a přitom právě hry na mobilních telefonech si z něj ukrajují rovnou půlku. Není divu, že někdo tak obrovský jako je ROG představilo už čtvrtou generaci svého oblíbeného herního telefonu. Pokud si teď říkáte, že vám číslo ROG 5 a čtvrtá generace trochu neštymuje, buďte v klidu, nic jste nezaspali. To jen v Číně je čtyřka něco jako u nás pátek třináctého a tak se jí rozhodli jednoduše vypustit a my teď máme skoro po nějakých 8 měsících hned dalšího nástupce. Je jasné, že za tak krátkou dobu asi nemůže nikdo čekat nějaké zásadní inovace a tak tohle bude docela hodně jednoduchá recenze. V každém  případě je tu ale i pár vylepšení, které byste určitě neměli přehlédnout. Nekompromisní výkon Stejně jako každý rok, ASUS staví svůj herní telefon na pěti pilířích – výkon, displej, exkluzivní výbava pro hráče, baterie a celý ekosystém. Všimněte si, že třeba foťák vůbec nikde nezazněl. Prostě věc, která tu z povahy mobilního telefonu je je, ale pro hraní není vůbec podstatná. Takže hned první inovací je výkon. Ten je zase po roce brutální a nekompromisní a spoustu ostatních telefonů strčí jednoduše do kapsy. Samozřejmě svůj prim hraje nový 5nm Snapdragon 888 od Qualcommu doplněný tou nejrychlejší DDR5 RAMKOU a UFS 3.1 úložištěm. Hrubý výkon je sice fajn, ale důležité je, aby se dal udržet také po delší dobu. Přece jen hru si nepustíte jen 5 minut, ale naopak se do ní ponoříte a hrajete klidně pár hodin v kuse a to už dokáže rozpálit jakýkoli telefon. A asi víte, jaké problémy měl třeba vloni Samsung třeba po 20 minutách hraní, kdy se celý systém přehřál, následně zpomalil výkon, aby se mohl uchladit a hry se začaly nepříjemně sekat. U ROG 5 nic takového nehrozí. Jednak už uvnitř telefonu je parní chlazení a komu by to nestačilo, k dokoupení je i za nějakých 15 stovek externí větráček. Ten sice u minulých verzí byl v balení, ale podle ASUSu jej téměř 50% uživatelů vůbec nepoužívalo a tak se rozhodl jej vyndat. Možná třeba teď po vzoru Applu kvůli ekologii, kdo ví. Každopádně pokud byste náhodou přemýšleli nad tím použít svůj starý větráček od minulého ROG Phonu, máte smůlu. ASUS po letech změnil druhý konektor a tak právě větráček nebo display dock atd z dalších verzí už sem prostě nepřipojíte. A ano, je tu druhý USB-C konektor, protože pokud hrajete hry a držíte telefon v landscape režimu, logicky by jakýkoli napájecí kabel z boku zbytečně překážel. Stejně tak nehledejte z vrchu ani zespodu žádné repráky. Ty jsou pěkně v trochu širším čele a bradě, míří přímo na vás, jsou o 35% větší než vloni a hrajou naprosto úžasně. Dokonce i Dxo Mark, kterému já osobně v jeho testech nevěřím ani nos mezi očima, vyhodnotil ROG 5 jako nejlepší telefon na zvuk. Tohle totiž okecat fakt nejde a výjimečně se s jejich verdiktem ztotožňuju. Klidně si majitelé nejlepších iPhonů a Samsungů mohou poměřovat pindíky, co jim hraje líp, pak ale dorazí na party ROG 5 a rázem všichni sklopí ocasy a s ostudou se odporoučí pryč. Displej chránící oči Druhým pilířem je displej. Ten se sice nezměnil tak zásadně, ale přece pár vylepšení by se našlo. Předně, jde o 6,78“ velký Super Amoled s FullHD+ rozlišením vyrobený Samsungem, kde než třeba svítivost na slunci jsou důležitější jiné věci. Třeba 144Hz obnovovací frekvence s 300Hz vzorkovací frekvencí, super rychlá odezva na dotyk, přesné barvy a certifikace HDR 10+, což jsou vlastnosti, které při hraní oceníte daleko víc než vysokou světelnost. Přece jen, kdo bude v létě na poledním slunci pařit hry. Na druhou stranu i tak se mezigeneračně světelnost trochu zlepšila. Kam dál mimochodem ASUS od letoška zamířil svou pozornost je snaha o ochranu vašich očí před modrým světlem jak u svých notebooků tak právě i u nového ROG 5. To se hodí obzvlášť pro ty, kteří stráví půlku života čučením do monitoru nebo displeje telefonu. Stvořen pro hráče Teď přichází na řadu exkluzivní výbava pro hráče. Tím mám na mysli něco, co jiný telefon nemá. Třeba právě druhý port pro nabíjení o kterém jsem už mluvil doplňují z vrchní strany speciální senzorická tlačítka s citlivostí na sílu tlaku. Ta si můžete třeba v Asphaltu klidně namapovat na brzdu a plyn a v jiné hře zas na něco jiného Takový doping oproti standardnímu ovládání her. Nastavíte je v herním džinu a komu by byly 2 málo, ten může ještě každé z nich rozdělit navíc na další 2. V džinovi pak máte možnost v průběhu hry měnit jas displeje, obnovovací frekvenci displeje, monitorovat výkon procesoru, fpska, teplotu, nahrávat obrazovku nebo sestavovat třeba už komplexní makra do her. Pro detailnější nastavení celého systému pak slouží aplikace Armoury Crate, kterou možná znáte z desktopových počítačů. Letos změnila skin, je ještě propracovanější a umožňuje vám měnit celé výkonostní režimy zařízení. Na hry je určený režim Xmode, který se pak automaticky přepne ještě do Xmode+ když nasadíte ROG větráček. Jaký mají vliv jednotlivé režimy na celkový výkon nebo spotřebu baterie pak vidíte v přehledném vrchním grafu. Poslední z režimů je navíc plně konfigurovatelný uživatelem. Nastavit jdou i takové detaily jako třeba kombinace 2,4 i 5GHz Wifiny s klasickými daty přes operátora pro nižší latenci ve hrách, samozřejmě obnovovací frekvence, můžete ladit výkon grafiky, paměti, procesoru, řízení teploty atd. Těch nastavení je tolik, že si klidně vydržíte jen se samotným Armoury Cratem hrát klidně celé odpoledne. V této aplikaci se totiž konfigurují i jednotlivé profily nainstalovaných her, stejně tak i zadní podsvětlení loga na zádech vycházející z designové linky Anime Matrix displejů na noteboocích ROG. Jestli tedy máte třeba loňskou G14tku, ROG Phone 5 tak zapadne dokonale do této rodinky. Extrémní baterie i výdrž Na dlouhé hraní je logicky potřeba i pořádně velká baterka. Od loňska se sice nic nezměnilo v její šestitisícové kapacitě, ale přepracovaný byl kompletně power management, což je za mě super. Konečně je tady i režim průběžného udržování kapacity, takže nemusíte přebíjet baterku, ale jen zapojíte kabel nabíječky a hrajete klidně 12 hodin v kuse právě jen jakoby z kabelu. Subjektivně se hodně zlepšila i celková výdrž na 1 nabití. Já osobně jsem se vůbec nehlídal a bez problému jsem vydržel víc jak 2 dny. A to jsem viděl 3 filmy na Netflixu, sem tam sledoval Youtube, zahrál zhruba pár kol Asfaltu, prošel si úvodní část ASUSem doporučovaného Genshin Impactu, z kterého mimochodem máte ještě lepší zážitek, když připojíte nově představená sluchátka ROG Centra 2 Core a samozřejmě také běžně telefonoval a poslouchal podcasty. Zkrátka, výdrž je úžasná a pokud byste nastavili navíc i nabízený stamina režim baterky, klidně byste možná i 4 dny dali. Tohle je za mě power management zvládnutý na jedničku. Ekosystém ROG Phone 5 Tím se pomalu dostávám, podle ASUSu, k pátému poslednímu pilíři a tím je celý ekosystém a je to vlastně to, na co jsem narážel v úplném úvodu videa. ROG Phone 5 by totiž bez svého dalšího příslušenství byl jen dalším telefonem s přetaktovaným výkonem. Trochu mě mrzí, že takové specialitky jako Wigyc dock nebo Twinview dock s dvěma displeji už ASUS pro letošní model nepodporuje a nové zatím nepředstavil, ale i tak třeba s dokoupitelným gamepadem Kunai najednou získává hraní na mobilu naprosto nový rozměr. Nemusíte už nahmatávat ovládací prvky na displeji zhruba tam, kde si myslíte, že mají být, ale nasadíte na telefon speciální kryt, do kterého pak z obou stran nasunete gamepad a z ROG Phone máte takový Nintendo Switch. Rázem pak bez jakéhokoli tréninku posunute svůj sklil ve hrách minimálně o úroveň dopředu a vyhrávat spoustu her s prstem v nose nebude žádný problém. Trochu zákeřný doping vůči těm, kteří gamepad nemají, ale co není v amatérském světě zakázáno, je dovoleno. Ne každá hra podporuje Gamepad nativně, třeba právě Asfalt ano, Genshin Impact ne, ale právě přes aplikací herního džina namapujete gamepad na ovládání displeje a můžete pařit. Z minulého příslušenství je snad kompatibilní pouze už jen ROG profesionální dock, což je jen rozbočovač na další USB-A porty, display port a ethernetový kabel, kdybyste chtěli třeba pařit na klávesnici s myší na televizi. Ten ale ASUS na test bohužel nedodal, což je trochu škoda. I na fotoaparátech se zapracovalo Teď ještě jen vážně na skok k foťákům, protože u herního telefonu to je bráno jako hodně okrajová záležitost. Oproti loňsku jsou naprosto stejné, tím pádem 64MP hlavní foťák doplněný 13MP šírem, 5MP makrem a pro selfíčka je určená 24MP kamerka. Samozřejmě, fotky vypadají dramaticky lépe než z nedávno recenzovaného Viva, to dá rozum a vypadají i trochu líp než u loňské ROG trojky. Pravděpodobně tak jde jen o lepší softwarové doladění, které ovšem zvlášť u mobilů hraje často zásadní roli. Samozřejmě to se bavím o hlavním foťáku. Ten širokoúhlý opravdu za moc nestojí a dokonale to ilustruje třeba porovnání právě 2 fotek z hlavního a šíra. Naopak, kde můžu vyloženě pochválit oba foťáky, je jejich konzistence barev a celkové barevné pojetí do teplých tónů laděné směrem k iPhonům nebo Sony. Nenajdete tady žádné zbytečné přiostřování, snahu o bůhvíjaké HDRko a vlastně musím říct, že když se zadaří, dostanete z telefonu i celkem slušnou fotku večer. U videa je k dispozici až 8k30, ale jak říkám s oblibou, tohle je jen gimmick a úplně v pohodě si vystačíte i se 4k60. Varianty a ceny Asi chápete, že tohle byla tak trochu jiná recenze, kde moc kritiky nezaznělo, ale ono je to prostě tím, že ROG 5tka má prakticky jediného konkurenta jen ve svých vlastních mnoha variantách. A ano, o Nubii Red Magic 6 vím, ale co naplat, když ta u nás nepůsobí. Ceny začínají na 21,5 tisících za konfiguraci 8/128, což je vlastně nástupce loňské Strixové varianty, která je teď mimochodem v doprodeji za necelých 19 tisíc. Následuje za 23 990 Kč varianta 12/256 nebo o 2 tisíce dražší 16/256 a to je ta jediná varianta, která bude zhruba od konce března dostupná oficiálně u nás. Za mě ale bohužel dává ten nejmenší smysl pro koupi. Rozdíl mezi 12 nebo 16GB operační paměti totiž stejně úplně tak nepoznáte a radši bych si připlatil 2 tisíce za 512 úložiště než za další 4GB RAMky. Kdo z vás ovšem nemá omezený rozpočet, ten může sáhnout ještě po ROG Phone 5 Pro s konfigurací 16/512 za 31 tisíc nebo ROG Phone 5 Ultimate s 18 GB RAMky za krásných 35 tisíc. Tohle bude ovšem jenom limitka dostupná pouze na oficiálním eshopu ASUS a jakmile se doprodá, máte smůlu. Kdybyste náhodou přemýšleli o vyšších variantách ROG pětky, tak jak Pročko i Ultimate mají ještě na rozdíl od klasických pětek na zádech další 2 senzorická tlačítka a displej, kde se zobrazí počet notifikací, čas, počasí atd. Hodí se upgrade? Pro koho je tedy ROG  Phone 5? Pokud vlastníte předchozí třetí variantu, upřímně řeknu, upgrade je zbytečnost. Ten posun není zas tak zásadní, abyste museli upgradovat jak telefon, tak i případné příslušenství, protože většina kompatibilní stejně není. Pokud ovšem máte starou jedničku, dvojku nebo vůbec herní telefon nemáte, musím ROG 5 doporučit všema deseti nejen hráčům, ale i klasickým smrtelníkům klidně i na normální používání. Jasně, není tady foťák tak super jako v S21 Ultra nebo iPhonu 12, ze zbytku ale budete nadšení. Telefon, co vydrží extrémně dlouho nabitý s jedním z nejlepších displejů na trhu, bezkonkurenčním audiem a masakr výkonem je škoda nemít. A kdyby vám vadilo ono herní prostředí ROG, klidně můžete celý telefon přepnout do klasicky čistého Androidu 11 a jste v pohodě. ...

11 3
VIVO Y70: Svěží čínský vítr v českých krajinách! [recenze]

VIVO Y70: Svěží čínský vítr v českých krajinách! [recenze]

Dnes recenzovaná Y70 se sice řadí někam směrem k levnějším áčkovým Samsungům, ale do budoucna se doufám dočkáme v Česku i plnohodnotných vlajek. Vivo je totiž, podobně jako Samsung průkopníkem a inovátorem. Třeba Vivo bylo jedním z prvních výrobců, který použil čtečku otisků prstů v displeji nebo úplně prvním u loňské X50 kdo do foťáku přinesl gimbalovou stabilizací. Rozhodně je tedy na co se těšit. Teď už ale nebudu dýl zdržovat vysvětlováním a jdeme na Y70. Design a zpracování Jak už jsem říkal, jsme v kategorii levnějších Samsungových áček a tak nikoho nepřekvapí, že v ruce držím celoplasťák s docela pěknými gradientními modrobílými zády. Po dlouhé době musím říct, že telefon docela netypicky hezky padne do ruky a navíc jej s jeho pouhými 170g v ruce prakticky necítíte. Dokonce je i nezvykle tenký a fakt překvapí, že i při necelých 8 mm se podařilo Vivu téměř zapustit foťáky. K tomu úplnému zapuštění už samozřejmě můžete použít přibalené pouzdro. Malá tloušťka má i druhý důvod a tím je baterie pouze o kapacitě 4100mAh, což už je na dnešek trochu podprůměrná hodnota, ale na druhou stranu, kdo nechce 200g telefon, tomu to vůbec vadit nebude. Výdrž telefonu je i tak dostatečná, s přehledem jsem dal jeden celý den a ještě se vracel domů s nějakými 30% k dobru. Tím pádem dvoudenní telefon to není, ale třeba 1,5 dne byste měli dát bez problému. Menší baterku pak naopak vyváží rychlé 33W dobíjení s nabíječkou přímo v balení. Za 30 minut jste schopní nabít telefon zhruba na 70% a za 45 minut do plna. Displej Jestli máte rádi krásně živé podání barev, pak se vám bude zaručeně líbit 6,44“ displej Vivo Y70 a jde opravdu o jeden z nejpěknějších Amoledů ve své cenové kategorii. Komu by barvy připadaly až moc živé, ten si je v klidu může si je v klidu přepnout ze standardního režimu do profesionálního. Pohrát si pak doporučuju s nastavením vyvážení bílé, protože ve výchozím nastavení je displej až moc studený. Samozřejmě jsme v levnější kategorii, takže najít se dá i pár nedostatků. Jednak 60Hz frekvence v dnešní době 90 nebo 120Hz displejů, dobře, odpouštím kvůli samotnému Amoledu. Co už ovšem je vyložená slabina je celková svítivost displeje, která není bůhví jak zázračná. Na přímém slunečním světle by to prostě chtělo trochu přidat. U čtečky otisků prstů v displeji vás pak úplně nenadchne rychlost a hlavně její umístění až moc vespodu, což není úplně nejergonomičtější. Na druhou stranu, aspoň je celkem spolehlivá. Výbava Když se posunu dál na střeva telefonu, uvnitř najdete 2 roky starý Snapdragon 665. Tím pádem asi chápete, že Porsche mezi telefony to není a s necelými 200 tisíci v Antutu jde tak o rychlost třeba nedávno recenzované Motoroly G30 nebo loňského Samsungu A51. V porovnání s těmito telefony je to tedy naprosto v pořádku, ale pokud to porovnáte s Poco X3 NFC, jde zhruba o o třetinu slabší telefon. Na druhou stranu, což musím vyloženě pochválit už na instalovaném Androidu 11 oproti právě třeba levným Pocům je krásně čistý operační systém. Nenajdete tady žádných 50 předinstalovaných her, žádných 5 obchodů typu Aliexpress atd. Navíc tu byl ze startu snad jen Tiktok, ale ten můžete v klidu smazat a jste v pohodě. Nadstavba operačního systému se u Viva jmenuje Fun Touch a minimalně barevným podáním mi připomíná Color OS nebo dneska už Realme OS právě od sestrerského Realme. Najdete tady ale i pár odlišností od konkurence. Třeba takové dynamické efekty, které si můžete nastavit na příchozí zprávy, příchozí hovory a další notifikace. Jde o různé světelné efekty na displeji, podle kterých poznáte druh notifikace ještě dřív, než si jí vůbec přečtete. Celkově jsem měl z používání telefonu hodně dobrý pocit. Prostředí je krásně plynulé, nic se neseká a není divu, když v základu dostanete hned 8GB operační paměti. To už pak jen doplňuje 128GB úložiště navíc ještě rozšiřitelné paměťovou kartou v kompletním šuplíčku. Procesorem to tedy není herní stroj, ale pro ty, kteří budou v telefonu mít uloženou spoustu muziky nebo fotek je to naprosto v pohodě. Na poslouchání je k dispozici pouze jeden repráček s ne úplně skvělou kvalitou, ale můžete připojit sluchátka, které už Vivo poměrně netypicky na dnešní dobu přihodilo do balení. S kvalitou jsou na tom ovšem podobně, ale co, darovanému koni na zuby nekoukej. Samozřejmě alternativně můžete použít svoje vlastní sluchátka nebo přes Bluetooth připojit jakákoli bezdrátová. Fotoaparáty Když si kupujete telefon kolem 5 tisíc, vždycky je to mix něco za něco a na rovinu říkám tu slabší chvilku si Vivo vybralo u foťáku. K dispozici jsou totiž 3. Hlavní 48MP a pak už jen typické 2MP makro a 2MP pro rozostření pozadí. Tentokrát tedy ani není moc co hodnotit. Když bych měl zavřít obě dvě oči a pak i ty vaše, tak bych asi řekl, že je foťák průměrný. Pak je ale společně otevřeme a vidíte sami. Za denního světla jsou fotky strašně přesaturované a pokud fotíte v protisvětle, třeba jako já při západu slunce na Náplavce, nejde si nevšimnout těch podivností na obloze, kde máte pocit, že spíš fotíte polární záři někde v Norsku než docela hezký západ slunce u nás v Praze. A to nemluvím i o tuně artefaktů po automatickém HDRku. Občas se to sice zlepší když fotíte po slunci, ale hlavní foťák spíš zklamal, než aby potěšil. Samozřejmě, když to není ideální ve dne, večer už je vám asi jasné, jak to dopadne. Ať už fotíte s nočním režimem nebo bez něj, výsledkem je maximálně o trochu světlejší fotka. U videa je pak k dispozici 4K30 nebo FHD také při 30 snímcích, 60 nevytáhnete z žádného režimu a upřímně, video kvalitou kopíruje foťák, to znamená nic moc. Aspoň jedna malá výhoda, že ve FHD se zapne elektronická stabilizace. Závěr Komu tedy Y70 doporučit? Rozhodně ne těm, kteří hledají nějaký herní telefon nebo budget fotomobil, eventuelně těm, kteří by hledali FM rádio – to tady oproti parametrům uváděným na českých eshopech také nehledejte. Naopak, pokud hledáte skvělého denního parťáka s krásným Amoled displejem, příjemnou váhou, dostatečnou pamětí, budete naprosto v pohodě. Vivo Y70 se dá momentálně koupit kolem 5 tisíc korun a opravdu, když pominu ne moc kvalitní foťák, asi si dokážu představit spoustu uživatelů, pro které by takový telefon mohl být celkem fajn a nemusel by se jim zadýchávat ani za pár měsíců. Já osobně se stejně těším až dorazí vlajková Viva. ...

15 2
Amazfit GTS 2: Vyplatí se oproti GTS 2 Mini? [recenze]

Amazfit GTS 2: Vyplatí se oproti GTS 2 Mini? [recenze]

Design a zpracování Amazfit GTS 2 jsou vrcholem modelové fashion řady samostatného Amazfitu a samozřejmě jako spousta jiných hodinek vycházejí z hranatého designu Apple Watch. Pokud už si kupujete smart hodinky se smart funkcemi, kde často čtete zprávy, posloucháte písničky, listujete menu atd a neomezujete se na prostý ciferník, je tento tvar daleko vhodnější, protože nepřicházíte o části textů v zakulacených rozích. V krabičce kromě hodinek a návodu k obsluze dostanete ještě dobíjecí kabel s magnetickou kolébkou. Tady jsem narazil ovšem tak trochu na první zklamání, protože přece jen, bavíme se o hodinkách za 4,5 tisíce korun, to znamená třeba už o kategorii Samsung Watch Active 2. A právě oproti nim chybí GTS 2 bezdrátové nabíjení pomocí technologie QI. Tím pádem až pojedete třeba na delší dovolenou, hodinky nedobijete reverzním nabíjením některých mobilních telefonů a jste odkázání pouze na to s sebou táhnout další kabel. Po stránce designu a materiálového zpracování jsou GTS dvojky vyrobeny z kombinace titanového rámečku s plastovými zády kryjícími senzory, který až netypicky chladí a v kombinaci s únorovými mrazy občas hodinky na ruce až nepříjemně chladily. Zajímavé, že ten stejný problém jsem na druhé ruce u kovových Garminů neměl. Pro ovládání pak samozřejmě slouží kromě dotykového displeje jediné boční tlačítko zapuštěné do vystupujícího rámu. Vzhledem k tomu, že kromě stisku žádnou jinou funkci nemá, je celkem fajn, že nijak nezadrhává za oblečení a prst vám na něj vždycky tak nějak sklouzne. Displej a ovládání Jedním z rozdílů oproti odlehčeným GTS2 Mini je displej. Pořád se jedná o Amoled s funkcí Always On, ale je větší a oproti Mini má i lepší čitelnost na sluníčku. Samozřejmě větší displej znamená i lepší ovládání. Animace mají rychlou odezvu na dotyk, jsou plynulé a celkově se hodinky velmi dobře ovládají po všech úrovních menu snad jedině s výjimkou ovládacího centra, kde se občas kvůli titěrným ikonám umístěným vedle sebe přehmátnete někam jinam. Samotné menu už je potom v pohodě a listovat nahoru a dolů můžete mezi vlastním hodnotícím systémem PAI, měřením tepovky, hladiny kyslíku v krvi atd a doleva a doprava mezi jednotlivými widgety. Přes jeden z widgetů si můžete GTS dvojky připárovat bezdrátová sluchátka, nahrát do interní paměti až 3GB muziky a jít si bez telefonu klidně zaběhat. Ovládat můžete jak lokálně uloženou hudbu v hodinkách, tak na dálku v telefonu, ovšem třeba samotná aplikace Spotify chybí a tak můžete ovládat na dálku jen naposledy použitý přehrávač. Telefonní hovory Oproti odlehčeným Mini můžete GTS dvojky využít i pro hovory. Hodinky samozřejmě pro hovory využívají bezdrátové spojení s vaším mobilem pomocí Bluetooth na vzdálenost 10-20m, takže jen pro jistotu upozorňuji, že pokud si půjdete zaběhat a mobil necháte doma, na hodinky se vám nikdo nedovolá. Kvalita přenosu je na slušné úrovni, obě strany si bez problému rozumí, ale upřímně nečekejte zázraky. Je fajn zvednout hovor, když se pohybujete doma po bytě v klidném prostředí, ale venku radši šáhněte po mobilním telefonu. Stejně tak i u notifikací, pokud si je budete potřebovat přečíst celé nebo na ně nějakým způsobem reagovat. Klasicky, jako u většiny hodinek, se totiž jedná jen o náhled. Funkce K dispozici je monitoring zhruba 90 aktivit oproti 70 v GTS 2 mini, což je naprosto dostatečné pro drtivou většinu lidí, pro které jsou tyto hodinky určeny. Sledovat můžete veškeré druhy chůze, běhu, tréninků v posilovnách, mimo něj, cyklistiku, lyžování, tanec, míčové sporty nebo třeba takové věci jako pouštění draka nebo házení šipek. Na své si přijdou i milovníci plavání a to díky voděodolnosti do 5ATM. Tím pádem bazény a otevřená voda, žádné potápění. Pro měření je samozřejmě využíván senzor srdečního tepu, měření okysličení krve, barometr nebo vestavěná GPSka, pomocí které samozřejmě můžete sledovat prošlou trasu. Přesnost ovšem nedosahuje kvality mobilního telefonu a občas tedy, zejména ve městech vám mapa zobrazí spíš orientační trasu plus mínus 20m. U počtu denních kroků jsem GTS2 porovnával s Garminy Fenix 6X Pro a rozdíl byl vždy někde okolo 5%.  Samozřejmě i s ohledem na to, jak často budete monitorovat aktivity, jestli použijete u displeje režim Always on, jestli budete měřit spánek kontiuelně nebo jen po 10 minutách, všechno toto má obrovský vliv na výdrž samotné baterie. Výrobce deklaruje až 20 dní v základním režimu hodinek, 7 dní ve smart režimu nebo 3-5 dní v režimu těžké zátěže. Já jsem nastavil režim u displeje na Always on od 7 do 10 večer, monitoring spánku, monitoring kyslíku a tepové frekvence, sem tam jsem vyrazil na delší procházku a při náročném dni jsem neměl problém vyčerpat z baterky klidně i 40%. Záleží tedy hodně na vás v jakém směru a jak náročně budete hodinky využívat, ovšem počítejte, že třeba oproti Mini variantě je výdrž zhruba poloviční. Ohledně celkového využití se GTS dvojky spíš hodí na takové běžné měření počtu kroků, tepovky, spánku včetně jeho fází, lehkých fitness aktivit atd. Jakmile byste od nich čekali přesné měření tepovky při výbušných sportech, asi budete zklamaní. Hodinky často nejsou schopné zaznamenat rychlé výkyvy tepovky a spíš tedy než pro sprint jsou vhodné pro maraton a profi sportovci bych je rozhodně nedoporučil. Naopak, pokud jste rekreační sportovec a přes den třeba sedíte v práci u počítače, jsou pro vás ideální. Pak vás dokážou upozornit, že je čas se protáhnout. Aplikace Zepp Pro veškeré ovládání a nastavení je k dispozici aplikace Zepp. Jde o čistě novinku, která vznikla z důvodu odstřižení se Amazfitu od Xiaomi a akvizicí Zeppu. Samozřejmě, jak už to s novými aplikacemi bývá, není vždy všechno ideální. Rozhodně musím pochválit moderní vzhled a celkem intuitivní ovládání. Pak se vám ale občas stane, že vlezete do některého zákoutí aplikace kde nejsou do češtiny přeloženy nadpisy nebo některé vysvětlující funkce a když si kliknete na položku běh aplikace na pozadí, dostanete návod jak zprovoznit aplikaci na 5 let starém androidu. Vy pak samozřejmě marně v nastavení hledáte něco, co už tam dávno není. Aplikace má rozhodně ale i své světlé stránky. Jednak můžete přidat v rámci komunity i nějaké přátele, samozřejmě používající stejnou aplikaci, ale hlavně, na rozdíl od Mi Wear od Xiaomi, můžete data sdílet i do Google Fit nebo Stravy. Oproti nedávno recenzovaným Huawei Watch Fit pro změnu chybí nastavení alespoň nějakých pár základních tréninkových plánů a samozřejmě o těch v Garminech ani nemluvě. Závěr Záleží tím pádem hodně na tom, jaká jste cílová skupina a co plánujete s hodinkami dělat. Jestli hledáte chytré hodinky za přijatelnou cenu s krásným displejem, lehkým provedením, smart funkcemi pro přijetí hovoru, možností nahrání hudby a pak následného poslechu přes Bluetooth sluchátka a relativně slušnou výdrží na 1 nabití, pak jsou pro vás GTS 2 ideální volbou. Pokud hledáte hodinky na hlubší sledování aktivit, vyhodnocování, tréninkové plány, pak bych zvolil některé Garminy s kterými mimochodem i bezdrátově zaplatíte. A pokud jste se přece jen rozhodli pro GTS 2, váháte možná ještě nad tím, zda právě ony nebo jejich odlehčenou variantu s názvem Mini. U dospělých dvojek dostanete větší displej, 90 sportů oproti 70 v Mini, hlasového asistenta, možnost telefonování, 3GB interní paměti pro hudbu a naopak i přes lehce větší baterii pouze poloviční výdrž. Dospělé GTS 2 momentálně seženete za cenu 4 390,-, ovšem když na Huramobil.cz použijete u černé a stříbrné varianty hodinek slevový kód GTS2, ušetříte až do 21. února čtyři stovky a vyjdou vás tím pádem na 3 990,-. ...

8 2
Xiaomi Mi Watch Lite: Jak by neměly vypadat chytré hodinky! [recenze]

Xiaomi Mi Watch Lite: Jak by neměly vypadat chytré hodinky! [recenze]

Balení a cena Mi Watch Lite vám dorazí v hranaté krabičce, kde kromě samotných hodinek a návodu k obsluze najdete ještě „speciální“ dockovací stanici pro dobíjení. Byl jsem tak hned zpočátku překvapený, že je dobíjecí dock tak robustní oproti ostatním hodinkám, kde na konci kabelu jen najdete magnetickou koncovku. Tím pádem přece jen nejde o tak komfortní řešení a důvod bude asi prozaický – cena. Kolem ceny se totiž u těchto hodinek vše točí a magnetické přidržení kabelu je zjevně dražší řešení než celoplastová kolébka. Na druhou stranu se za to na Xiaomi asi nikdo nemůže zlobit, cena hodinek je necelých šestnáct stovek a tak je jasné, že spoustu ústupků oproti jednou tak dražším plnohodnotným Mi Watchům se tady určitě dočkáme. Zpracování a baterie Tělo hodinek je tak kompletně plastové s jedním kovovým prvkem a tím je ovládací tlačítko na boku. Silikonové řemínky jsou samozřejmě vyměnitelné, ovšem k tělu už se nepřipevňují osičkou, ale mají vlastní systém uchycení pomocí plastových západek. Kompatibilita s jinými pásky je tím pádem značně omezená a pokud se jej rozhodnete vyměnit, vyvinout musíte opravdu enormní množství tlaku. Kvůli zakřivení pacek pásku tak spíš celkově Watch Lite víc připomínají fitness náramky než opravdové hodinky. Oproti dražším Mi Watchům také přijdete o polovinu kapacity baterie, ta se smrskla na 230mAh zaručující maximálně 9 dnů výdrže, v reálnějších podmínkách při pár monitoringu aktivit spíš počítejte zhruba týden. Displej Teď se chvilku zastavím u displeje. Jde o 1,4“ barevné LCDčko s rozlišením 320x320. Hravě tím pádem poznáte, že jde o čtverec v relativně velkém obdélníku. Rámeček je tím pádem obrovský a rozhodně nepočítejte, že by třeba jako u Amazfitů GTS 2 Mini pokrýval celou plochu displeje. Vrchní rámeček je zhruba půl centimetrový a spodní má necelý centimetr. Asi chápete, že tady se opět šetřilo. Barvy jsou celkem pěkné, živé, 350nitů svítivost na sluníčku není úplně žádná hitparáda, ale v této cenovce se to dá zase lehce pochopit. Daleko větší problém je za mě systém ovládání a jestli vás bude něco iritovat, jsou to naprosto chybějící animace v menu. Hodinky samozřejmě vzbudíte buď zvednutím ruky nebo stiskem bočního tlačítka a už můžete vesele swipovat nahoru, dolů, doprava nebo doleva, problém ovšem je že právě průběh onoho swipnutí ale nevidíte. Teď to ještě zkombinujte s lehce zpožděnou odezvou displeje a problém je na světě. Často tak ani nezaregistrujete jestli už jste na konci menu nebo jestli daná funkce už nemá možnost dalšího posuvu a prakticky tak musíte swipnout a vždycky vteřinu až dvě čekat, jestli se na obrazovce něco změní nebo ne. A takhle si opravdu komfortní ovládání moc nepředstavuju. Druhým problémem už jsou ne moc intuitivní ikony, což je něco, co jsem vytýkal i dospělým Mi Watchům. Zkrátka u některých ikon je těžké pochopit o co se jedná a tak je budete muset jednu po druhé proklikat, abyste si zapamatovali co která znamená. Aplikace Mi Wear Pro spojení s mobilním telefonem hodinky využívají aplikace Mi Wear na Androidu nebo Mi Wear Lite na iOS. Moc rozdílů mezi nimi nenajdete a po designové stránce musím říct, že vypadají velmi dobře. Prakticky jediný rozdíl, který jsem zaznamenal je v nastavení notifikací. Zatímco u Androidu si můžete nastavit notifikace z každé aplikace zvlášť, u iOS se nastavení omezilo pouze na notifikace z telefonu nebo z dalších aplikací. A když už jsem u notifikací, narazil jsem na další nepraktickou věc. Notifikace vám sice dorazí, dokonce s funkční diakritikou, ovšem občas bez smajlíků, občas s nimi, ale bohužel vám v hodinkách visí do té doby než je z hodinek odstraníte. Pokud notifikaci odstraníte v telefonu, v hodinkách pořád je, což je rozhodně škoda, protože v dospělých Mi Watch tento problém není. Funkce Pro monitoring aktivit je k dispozici 11 módů cvičení. Chůze, běh, trekking, kolo, pás ve fitku, kolo ve fitku a pár dalších. Zajímavé je, že mezi nejoblíbenějších 11 aktivit se dostal třeba kriket. Každopádně je tu i plavání a kvůli certifikaci do 5ATM je tím pádem i voděodolnost zaručena. Samozřejmě ze všech sportů, které hodinky nabízí jich většinu momentálně provozovat nemůžete a tak jsem se omezil na sledování dlouhých procházek a musím říct, že kroky zhruba odpovídaly při porovnání s dražšími Amazfit GTS 2 Mini. Stejně tak odpovídaly i výsledky měření tepové frekvence a v dnešní době tak prakticky nenajdete moc výrobců, kteří by zrovna tuto životní funkci měřily špatně. Oproti dražším hodinkám pak chybí monitoring okysličení krve a naopak vítaným benefitem, že i v tak nízké kategorii pořád i zde můžete měřit spánek. Výsledky samozřejmě můžete v omezené míře sledovat v hodinkách nebo plnohodnotně v aplikaci včetně záznamu prošlé trasy, počtu spálených kalorií, průměrné tepovky, počtu ušlých kroků, nastoupané či sklesané výšky atd. Samozřejmě aplikace je stále ještě v plenkách a nenabízí kromě zmíněných funkcí nebo dohrávání dalších ciferníků žádné nadstavbové věci typu vytváření cvičebních plánů nebo třeba sdílení v rámci komunity či synchronizaci do aplikací typu Strava atd. Závěr Asi chápete, že hodinky jsem tak úplně nechválil a ani závěrečné hodnocení nebude zrovna extra povzbudivé. Vemte si totiž, že hodinky stojí 1 590,- korun, ale třeba oproti třeba Mi Bandům za téměř poloviční cenu toho zas tolik navíc nenabízí. Dostanete za dvojnásobnou cenu jen větší displej. Být ten příplatek k Mi Bandu řekněme 2 stovky, okej, ale toto je za mě až moc velký úlet. Pokud je totiž někdo ochoten si připlatit 700 Kč oproti Mi Bandům, připlaťte si ještě nějakých 8 stovek a dostanete Amazfit GTS 2 Mini, hodinky, které mají dvojnásobnou výdrž, mají Amoled displej s Always On, daleko lépe se ovládají, sledují okysličení krve, monitorují daleko více aktivit a výsledky umí synchronizovat do Stravy, aplikace je daleko promakanější atd atd atd. Zkrátka GTS 2 Mini už jsou hodinky, Mi Watch Lite je jenom zbytečně drahý náramek s větším displejem bez Always on. Vždyť i Mi Band 5 už má OLED displej, 14 dní výdrž a stojí 990,- No nic. Co se dá dělat. Nemůžu dělat jen pozitivní recenze, holt čas od času dorazí i produkt, před kterým je potřeba tak i trochu varovat. Chápu, že někdy se to neposlouchá úplně tak lehce, obzvlášť majitelům, ale takový je život. ...

7 2
K ohebnému telefonu Samsung nyní dostanete druhý telefon a extra slevu!

K ohebnému telefonu Samsung nyní dostanete druhý telefon a extra slevu!

Design a výdrž Watch Fity jsou po designové stránce rozhodně kategorie sama pro sebe. Přece jenom designem doslova vypadají, jak kdyby někdo vzal klasické čtvercové hodinky typu Apple Watch a natáhl je někde v mučírně pořádně na skřipec. Já vám ale za sebe musím říct, že za celou dobu testování mě tento tvar proklatě vyhovoval. Jednak je displej přece jen daleko větší než u obyčejných náramků, tím pádem se na něj vejde daleko více informací a současně je zase dostatečně hubený na to, aby vás rám jako u klasických hodinek třeba při cvičení zbytečně netlačil do ruky. Stejně tak jako třeba u nedávno recenzovaných GTS 2 Mini jsou Watch Fity vybaveny OLED displejem, tím pádem s funkcí always on a mohou se pochlubit vysokým rozlišením a jasem. Dokonce i vyšším než dražší GTS 2 Mini a tak na přímém slunečním světle je všechno daleko líp vidět. Jas můžete nastavit buď manuálně na úroveň 1-5 nebo na automatiku a spolu právě s vypnutím nebo zapnutím režimu Always on se jedná o 2 klíčové nastavení pro celkovou výdrž hodinek. Ta je výrobcem udávaná na 10 dní, já jsem se ale s občasným monitoringem pár aktivit dostával někam na rozmezí kolem 7 dnů. To může být pro někoho samozřejmě hodně, pro jiného zas málo právě s ohledem na to, s jakými hodinkami či náramky a s jakou vybaveností to porovnáváte. Třeba takové Apple Watch, Galaxy Watch atd nabíjíte prakticky každý den nebo obden, zatímco jiné hodinky jste v extrémním případě schopní nabíjet klidně až jednou za 2 měsíce. Sportovní funkce Ta alfa a omega ve výdrži je samozřejmě to, jak často monitorujete aktivity nebo jak moc jsou hodinky či náramek chytré a jak často komunikují s vaším mobilním telefonem. Watch Fity běží na operačním systému Lite OS, což je uzavřený operační systém a podobně jako u Xiaomi tak jste odkázáni na to, co vám výrobce umožní a jaké funkce nabídne. Watch Fity spadají samozřejmě spíš do kategorie ochutnávky pár funkcí z opravdových smart hodinek a pár funkcí z profesionálních fitness trackerů. Nabízejí měření zhruba 100 různých aktivit od těch běžných jako různé druhy běhu, cyklistiky, plavání s vodotěsností do 5ATM až po ty méně běžné jako břišní tanec, parašutismus nebo bungee jumping. To jsem samozřejmě nezkoušel, jen jsem si říkal, co se tak asi dá na 5 vteřinovém skoku změřit, hádám asi tak tlukot srdce, hladina stresu a pro některé možná i pevnost svěrače. Ze všech sportů tak dostanete ucelený přehled, který můžete v omezené míře vidět v hodinkách nebo pro detailní zobrazení právě v aplikaci Huawei zdraví. Samozřejmě nečekejte tak detailní zprávy jako třeba u Garminu, ale pro základní orientaci v této cenové kategorii to bohatě stačí. U chůze či běhu můžete monitorovat spálené kalorie, kadenci, délku kroku, srdeční tep, nastoupanou či sklesanou výšku a nebo záznam trasy pomocí vestavěné GPS. Prošlou trasu ovšem počítejte spíš za orientační hodnotu, protože přesnost GPSky spíš hodnotím na úrovni 20m sem, 20m tam a rozhodně nedosahuje takové přesnosti jako má třeba mobilní telefon. Co je ovšem oproti Amazfitům nebo Xiaomi na hodinkách super, jsou základní tréninky, které známe v jejich maximální podobě třeba z hodinek Garmin. Můžete si tak stáhnout jednoduché tréninky na různých úrovních kombinující běh a chůzi, běh a jogging nebo si nastavit tréninkový plán na celý týden a zvyšovat tak svojí fyzičku. Na hodinkách si zas při delším sezení v práci u počítače může protáhnout krční páteř nebo si dát jen tak rychlé protažení celého těla a veškeré cviky vám ukážou přímo hodinky včetně doprovodných animací. Pokud jde o samotnou přesnost měření, porovnával jsem Watch Fity s Garminy Fenix 6X Pro a u srdečního tepu jsem dostával plus mínus stejné hodnoty jako u okysličení krve, naopak u měření ušlých kroků Watch Fity přidávají tak zhruba 8-10% navíc. Smart funkce Ze „smart“ funkcí Watch Fity nabízí stručnou předpověď počasí, stopky, budík, notifikace nebo prodloužené ovládání přehrávače hudby v mobilním telefonu. Ovládání Spotify tak funguje bez problému, jen počítejte s tím, že i když je v hodinkách pár GB úložiště, písničky sem nenahrajete a sluchátka nepřipojíte a tak na poslech hudby třeba při běhání s sebou stále potřebujete vzít mobilní telefon. Abych to dokompletoval pro časté dotazy, samozřejmě zde nenajdete, ovšem stejně jako u jakýchkoli jiných hodinek, které nejsou Fitbit, Garmin nebo Apple Watch ani možnost placení. Stejně tak se s Huawei Watch Fit nedá ani telefonovat a naopak můžete přijímat notifikace. Jde ovšem čistě jen o krátký úryvek z části notifikace podobně, jako se objevuje na krátkých bannerech na mobilním telefonu. Pro přečtení celé zprávy nebo pro odpověď už je potřeba si vzít do ruky mobilní telefon. To jsou pak přesně právě ty funkce, které najdete u Apple Watch nebo Galaxy Watch, ovšem za daleko vyšší cenu a nižší výdrž na 1 nabití. Je tedy hodně na vás, co hledáte a co preferujete. Naopak oproti běžným náramkům Watch Fity v případě, že vlastníte mobilní telefon Huawei nabízejí ovládání fotoaparátu mobilního ttelefonu. Zpracování Tak jsem se rozpovídal o všech možných vlastnostech, že jsem pomalu zapomněl říct o hodinkách něco po stránce kvality a způsobu zpracování. Tak jednak, ač to na první pohled nevypadá, tělo není z hliníku, ale je plastové, což na druhou stranu dává Watch Fitům opravdu muší váhu a na ruce je prakticky necítíte. Řemínky sice jsou výměnné, ale s vlastním proprietálním uchycením, takže je nahradíte pouze zase náhradními pouze pro tento typ a stejně tak proprietální je i nabíječka s dvěma malými piny a na reverzní nabíjení z podporovaných telefonů tím pádem zapomeňte. Shrnutí Teď se asi hodí říct nějaké závěrečné shrnutí. I když jsem vám říkal o spoustě věcí, které Watch Fity nemají, pořád je potřeba si uvědomit, že jsme v kategorii do 2 tisíc korun a za takové peníze toho naopak oproti konkurenci mají docela dost. U Watch Fitů se můžete spolehnout na výborný Amoled displej s Always on, monitoring zhruba 100 sportů, týdenní výdrž, základní tréninkové plány v aplikaci i hodinkách s animovanými ukázkami cvičení, opravdu širokou paletu ciferníků atd. Ano, není tu placení, nejsou zde rozšířené notifikace nebo možnost telefonování, ale pokud bych uvažoval nad nějakým řešením o trochu lepším než obyčejný náramek, je za mě Watch Fit asi momentálně ta nejlepší volba v poměru ceny a výkonu. Teda, až do 14.2. v akci Valentýn od Huawei, pak nejpíš asi zase zdraží na svojí původní cenu kolem 3 tisíc. ...

5 2
Amazfit GTS 2 Mini: Kompaktní Amoled za výbornou cenu [recenze]

Amazfit GTS 2 Mini: Kompaktní Amoled za výbornou cenu [recenze]

První pohled a obsah balení Hodinky samotné samozřejmě, jak už to bývá, vypadají, jak kdyby z oka vypadly Apple Watchům. Není se čemu divit, Apple tomuto odvětví chytrých hodinek kraluje a tak není vlastně ani nic špatného, že se mu ostatní chtějí přiblížit. Hodinky dostane v krabičce spolu s návodem k obsluze a dobíjecím kabelem s 2ma piny. Tím pádem bohužel je stejně jako nedávno recenzované Mi Watch nemůžete nabíjet prostřednictvím QI nabíjení z podporovaných telefonů a když se vám náhodou někde na dlouhém výletě vybijou nebo ztratíte kabel, máte holt smůlu. Zpracování Už na začátku vám řeknu, že se bavíme o hodinkách za 2,5 tísíce korun, což je na hodinky relativně nízká cenovka. Už za tyto peníze je fajn, že se bavíme minimálně o hliníkovém tělu. Zádní strana, kde se schovávají primárně senzory srdečního tepu a okysličení krve jsou sice plastová, ale vzhledem k tomu, že tato část stejně není nikdy vidět a kvůli měkkosti ruky se asi těžko poškrábe nebo praskne, nemám s tím sebemenší problém. Pásek je gumový se standardní šířkou osiček, takže je bez problému můžete vyměnit za jakýkoli jiný. Displej Samozřejmě Mini v názvu každého produktu znamená opravdu male rozměry. Pokud vyloženě chcete něco, co na ruce opravdu necítíte, jsou tím právě hodinky podobné velikosti. Tyto Amazfity mají váhu pouhých 19,5g, což je asi jako dvě kovové padesátikoruny a jsou vybaveny opravdu krásným 1,55” OLED displejem s funkcí Always on. To znamená, že I když jsou hodinky v režimu spánku, na displeji mate stále zobrazený aktuální čas. Využít můžete režim ciferníku nebo analogové či digitální hodiny a vybrat si i denní dobu, kdy by měl tento režim fungovat. V noci totiž logicky asi nikdo nechce, aby hodinky, byť drobně svítily a samozřejmě při zcela zhasnutém displeji se šetří baterie. Docela jsem byl I překvapený jak malou má režim Always on spotřebu a i po týdnu používání mi hlásí hodinky zhruba zbývajících 35%. Na druhou stranu ideální je tento režim spíš za nízkého osvětlení a ne na poledním sluníčku. Tam pak budete chtít hodinky klasicky zapnout nebo jen zvednout ruku a rozsvítí se plnohodnotně displej s vámi zvoleným ciferníkem, který si dokonce můžete ještě i sami uživatelsky přizpůsobit. Standardně jsou předinstalovány 4, ale samozřejmě skrz dodávanou aplikaci si můžete nahrát do hodinek x dalších. Ovládání Pro ovládání hodinek slouží tlačítko po pravé straně, které sice vypadá jako otočná korunka, ale ve skutečnosti se jedná opravdu pouze o tlačítko. Jeho stiskem hodinky probudíte, vstoupíte do hlavního menu nebo se vracíte vždy o krok zpět. Veškeré ovládání tak probíhá skrz dotykový displej a je vidět, že v Amazfitu řešili pravděpodobně dilema slabšího procesoru ve prospěch delší výdrže na jedno nabití. Pokud se na to zasoustředíte, zjistíte, že prakticky jakýkoli úkon má nějaké drobné zpoždění. Při zvednutí ruky se zkrátka displej probudí zhruba se sekundovým zpožděním a swipování mezi jednotlivými položkami v menu rozhodně má také nějakou delší odezvu než bych byl zvyklý. Na druhou stranu, narozdíl třeba od Xiaomi Mi Watch Lite tu animace alespoň jsou. Funkce Z monitorovacích funkcí je k dispozici měření tepové frekvence, kyslíku v krvi, úrovně stresu nebo vlastního indexu PAI, který sleduje data ze senzorů a podle aktivit vás odměňuje příslušnými body a motivuje vás tak dosáhnout lepších výsledků. Dostupných aktivit je dohromady asi 70 včetně třeba takových sportů jako je lukostřelba a pro plavce je tu jak bazén, tak otevřená voda s voděodolností až do 5 atmosfér. Abych odpověděl na dotaz jednoho uživatele z minulého videa, šachy tu nejsou. Monitorovat můžete samozřejmě i další běžné aktivity nebo spíš neaktivity. Hodinky vás dokážou upozornit, kdy už moc dlouho sedíte a tím pádem kdy už je na čase se trochu protáhnout nebo naopak sledovat váš spánek včetně toho, když si přes den dáte jen tak lehce dvacet. A naše drahé polovičky zase naopak ocení sledování své periody včetně jejich jednotlivých cyklů. To asi chápete, že jsem neměl možnost vyzkoušet, stejně tak jako v dnešní době většinu sportů. S hodinkami jsem dohromady strávil asi týden, primárně tedy spíš měřením chůze, celkových denních ušlých kroků, tepu a sem tam jsem si byl I krátce zaběhat. Měření jednotlivých aktivit se nijak výrazně nelišilo třeba od Mi Watch Lite, které jsem používal současně. Aplikace Zepp Rychlé zobrazení jednotlivých aktivit zvládnete samozřejmě z prostředí hodinek, ovšem na celkové nastavení všech funkcí a úvodní spuštění hodinek se neobejdete nově bez aplikace Zepp. Ta nahrazuje původní aplikaci Amazfit a musím říct, že viděl jsem už funkčně lepší aplikace. Oproti té od Xiaomi jí ovšem nelze upřít jednu zásadní věc. Nejste uvězněni v ekosystému Xiaomi a sdílet data s Google Fit nebo Stravou zde naštěstí můžete, takže za to jeden velký palec nahoru. Moje výtka spíš míří na některé nelogické věci v aplikaci. Třeba strašně dlouho mi svítila na ikoně aplikace jednička upozorňující na notifikace. Problém ovšem je, že uvnitř aplikace nemůžete zaboha přijít na to, k čemu se ona notifikace váže. Stejně tak, když v menu zvolíte běh aplikace na pozadí, najednou vám telefon radí ať spustíte v mém případě u Samsungu Smart manager, což je něco, co se ze Samsungů odstranilo před 5 rokama. Nebo některé menu nejsou přeložené ještě do češtiny. Třeba v tělesném složení jsou přeloženy všechny položky kromě prvního slova Weight. A když někdo umí přeložit kostní hmotu nebo viscelární tuk, tak asi předpokládám, že ví, jak se anglicky řekne váha. Jinak po designové stránce působí aplikace daleko propracovanějším dojmem než její nová kolegyně od Xiaomi, má daleko vice možností, vice nastavení a dokonce umožňuje přidat i v rámci aplikace nějaké přátele. Závěr Samozřejmě ovšem, pokud to myslíte se společným tréninkem v rámci komunity opravdu trochu víc, nebo si chcete vytvářet tréninkové plány, pak asi stejně nejste cílovou skupinou pro tento produkt a raději šáhnete třeba po daleko dražších Garminech. Pokud chcete na hodinkách naopak zase daleko víc smart funkcí jako odpovídání na zprávy, telefonování atd, zase šáhnete buď po Galaxy Watch nebo po Apple Watch. Tyto hodinky zkrátka nabízejí takové vhlédnutí do světa monitoringu aktivit a v rámci smart funkcí spíš nabízí prodlouženou ruku telefonu v podobě notifikací a maximálně vzdálené ovládání hudby na telefonu. Tu zase do hodinek nenahrajete, protože nemají vnitřní paměť. Na druhou stranu vydrží podle toho jak je budete používat nějakých 10-14 dní na jedno nabití, stojí jen 2 490,- a to je hodně slušná cena na to co umí a jestli jste nenáročný uživatel, mohu je naprosto v klidu doporučit.  ...

3 2
Xiaomi Mi Watch: Prémiové funkce za rozumnou cenu! [recenze]

Xiaomi Mi Watch: Prémiové funkce za rozumnou cenu! [recenze]

Balení Xiaomi Mi Watch vám dorazí v krabičce o velikostí dost podobné Apple Watchům. Uvnitř už kromě samotných hodinek najdete jen zrychlený návod a nabíjecí puk s magnetem pro lepší uchycení, který znáte ze spousty jiných hodinek. Nabíjení probíhá pomocí 2 pinů, nikoli indukce, tím pádem pokud máte telefon podporující reverzní nabíjení příslušenství, pro tyto hodinky jej bohužel nevyužijete. Zpracování a přehled funkcí Samotné hodinky mají tělo z tvrdého plastu a v základu je dostanete s gumovým páskem, který můžete díky standardním osičkám vyměnit prakticky za jakýkoli jiný pásek. Samozřejmě Xiaomi je známé tím, že za málo peněz je schopné dodat relativně hodně dobré muziky a tak vás příjemně potěší přítomnost 1,4“ Amoled displeje s relativně slušnou čitelností na sluníčku a podporou režimu Always-On. Proti škrábancům a rozbití Pro ovládání jsou k dispozici 2 tlačítka. Vrchní slouží pro zapínání a návrat na domovskou obrazovku, zatímco spodní je přímo dedikované na monitoring jedné ze 110 různých aktivit. Hodinky jsou vybavené kromě GPSky dalšími šesti různými senzory třeba pro monitoring srdečního tepu, okysličení krve nebo třeba tlaku okolního vzduchu. Pro vodní sporty je pak k dispozici voděodolnost až do 5ATM a monitoring plavání je tím pádem také k dispozici. Kompatiblita Hodinky můžete spárovat jak s iOS, tak s Androidem a ihned po úvodním nastavení vám nabídnou aktualizace softwaru. Tady musím říct, že nový software se stahoval asi 20 minut a v průběhu stahování hodinky asi 3x zahlásili problém. Výhodou ovšem bylo, že restart stahování vždycky navázal tam, kde se předtím zaseknul, takže i když to nebylo úplně komfortní, nakonec všechno dobře dopadlo a Mi Watche běží jak po másle. Aplikace Mi Wear Pro ovládání a konfiguraci slouží na Androidu aplikace Mi Wear, na iOS Mi Wear Lite přes kterou můžete měnit ciferníky, povolovat notifikace nebo monitorovat vaše aktivity. Jedná se kompletně o uzavřenou aplikaci, tím pádem data odsud rozhodně výsledky jakýchkoli cvičení nepřenesete do externích aplikací typu Strava, což by někdo mohl asi vnímat jako nevýhodu. Stejně tak aplikace nemá žádné prvky pro sdílení v rámci komunity a tak svoje výkony nemůžete poměřovat s přáteli atd jako nabízí konkurence třeba v podobě Applu nebo Garminu. Odkázání jste tak sami na sebe, na druhou musím říct, že aplikace je poměrně jednoduchá na ovládání a rozhodně působí opravdu moderním dojmem. Škoda jen právě oněch chybějících synchronizací do Stravy, což třeba u podobných hodinek od Amazfitu jde. Baterie Oproti odlehčenějším Mi Watch Lite nabízejí klasické Mi Watche daleko větší, 420mah baterii a slibují až 16 denní výdrž na 1 nabití. Teoreticky byste tak nabíjeli hodinky jen 2x měsíčně. Samozřejmě reálná výdrž hrozně závisí na způsobu použití a kolik fitness aktivit budete v průběhu jednoho nabíjecího cyklu monitorovat, jak často budete využívat senzory pro měření, jestli nastavíte Always on režim displeje atd. Pokud si půjdete párkrát týdně zaběhat, počítejte spíš s výdrží reálně kolem 7-9 dnů. Sportovní aktivity a pohyb v menu Jak už jsem říkal, pro měření veškerých aktivit je k dispozici víc jak 110 různých sportů. Chůze, běhání venku, běhání na pásu, cyklistiky, plavání jak v bazénu, tak mimo něj. Sporty jsou rozděleny v několika přehledných skupinách – zimní, vodní, venkovní, trénink, tanec, box, míčové sporty, reakreační sporty. Dokonce k dispozici jsou i automobilové sporty, ježdění na koni, pouštění draků nebo rybaření. Věřím tak, že Xiaomi jde do takových absurdit, že snad svůj sport zde najde úplně každý. Samozřejmě moc sportů člověk v korona době nevyzkouší, ale pro měření chůze nebo běhu musím říct, že s drobnými odchylkami se dostupná data shodovala s mnou používanými Fénixy. Všechny sporty jsou zařazené v jednotlivých kategoriích a docela přehledně se mezi nimi orientuje, což už se úplně nedá říct o jednotlivých ikonách v menu, kde na první pohled přece jen chvíli tápete, co která ikona znamená. Oproti tomu je k dispozici na swipování doleva a doprava pár nejdůležitějších widgetů včetně ovládání hudby a tady musím rozhodně pochválit daleko lepší animaci menu než třeba u Amazfitů GTS, GTR nebo odlehčenějších Mi Watch Lite. Závěrem Když bych měl shrnout pozitiva a negativa hodinek a pro koho jsou určeny, tak především počítejte, že se jedná o základní model a podobně jako Amazfity GTR nebo GTS tak rozšiřují funkci klasických náramků. Ač jsou schopny docela obstojně monitorovat spoustu sportovních aktivit, mají výborný Amoled displej a vydrží dlouho nabité, tak přece nečekejte od nich rozhodně to, co můžete dostat od Galaxy Watchů, Apple Watchů nebo hodinek Garmin. Jednak jejich data jsou uzamčená ve vlastní aplikaci, nikam je nezasídlíte a pak samozřejmě i smart funkce hodinek jsou omezené. Tím pádem nečekejte žádné telefonování, odpovídání na smsky nebo bezdrátové placení. Jde čistě o relativně slušný osobní monitoring aktivit s odesláním dat do jedné aplikace a zobrazení příchozích notifikací včetně podpory české diakritiky. Na druhou stranu se vám odmění oproti plnohodnotným chytrým hodinkám hodně dlouhou výdrží ve slušně vypadajícím těle a pokud byste se ptali, zda takové hodinky mohu nebo nemohu doporučit, tak je to přesně o tom, na co je budete využívat a zda jste se v závěrečném shrnutí našli. ...

2 2
POROVNÁNÍ: Samsung S21 Ultra vs Apple iPhone 12 Pro Max! Kdo s koho? [recenze]

POROVNÁNÍ: Samsung S21 Ultra vs Apple iPhone 12 Pro Max! Kdo s koho? [recenze]

Design a zpracování V rozmanitosti je krása. Krása možnosti výběru a tak když se na oba telefony podíváte jak z přední strany, tak ze zadní, bezpečně je oba poznáte. Jednak už samotnou velikostí a rozměry vidíte, že se jedná o masivní manažerské kousky a zatímco iPhone je nižší a širší, Samsung je užší a vyšší. Materiálu je ovšem na obou telefonech stejně, protože rozdíl váhy je pouze 1 gram ve prospěch Samsungu a při váze 227g je jasné, že tady se opravdu luxusními prvky nešetřilo. Samozřejmostí je tak u obou telefonů kovový rám, u Applu rovný, u Samsungu zahnutý a na zadní straně krytý sklem s matnou povrchovou úpravou. Díky tomu tak oba telefony umožňují bezdrátové nabíjení, oproti plastu nejsou tak jednoduše poškrabatelné a přitom působí prémiově. Asi každý zákazník by rád, aby jeho telefon fotil co nejlépe. Nejlepší foťáky v telefonech ale mají určité minimální rozměry objektivů a tak v dnešní době vidíte různá řešení výrobců. Zatímco u Applu vystupují 3 foťáky jak chladící věže atomové elektrárny, u Samsungu vystupuje celý modul fotoaparátů. Co kdo preferuje je samozřejmě na každém. Displej a rozpoznávání uživatele Zatímco design je čistě subjektivní věc, displej už má nějaké jasné parametry. Třeba úhlopříčka, ta je 6,8“ u Samsungu, 6,7“ u iPhonu a tak hlavní rozdíl spíš uvidíte v podobě výřezu a rámečků. U Applu je symetrický rámeček po celém okraji dokonale plochého displeje, kdežto u S21 je displej po stranách zahnutý přes okraje. Zakřivení je ovšem minimální, a pokud sledujete dění v mobilních telefonech pravidelně, určitě jste si všimli jak u Samsungu tak i jiných výrobců zahnutých displejů klidně o 90 stupňů. To, že tomu tak není v S21 Ultra ovšem dokonale ilustruje i celkově samotnou filosofii jednotlivých výrobců a zase záleží právě na tom, co vám osobně je bližší. Samsung se nebojí experimentovat a je vidět, že často takové experimenty mohou vést i do slepé uličky. Naopak Apple se drží osvědčených technologií a implementuje novinky až když si je absolutně jistý jejich funkčností. Rázem tak vidíte u Samsungu rovnější displej než v posledních letech, protože ten zahnutý znamenal až příliš mnoho nechtěných dotyků a tak se zase všechno vrací pomalu zpátky. Apple se zas naopak drží stále své technologie FaceID pro odemykání obličejem, což je sice maximálně bezpečné, ale zase potřebujete k tomu více senzorů a tak zatím se holt musíte spokojit s výřezem v displeji. Samsung u minulých modelů nabízel alternativu v podobě odemykání oční duhovkou, ale celý proces byl tak nekomfortní, že z něj nakonec upustil a momentálně vsadil už na druhou generaci ultrazvukových čteček otisků prstů v displeji.Fungují na větší ploše, ale komfortu a rychlosti odemknutí obličejem u Applu se to zatím ještě nevyrovná. Teda, pokud nemáte zrovna roušku, že jo? Po kvalitativní stránce displeje je pak největší rozdíl jednak v rozlišení a obnovovací frekvenci, u Samsungu můžete využít většího rozlišení s lepší obnovovací frekvencí, zatímco u iPhonu jen horšího rozlišení s poloviční obnovovací frekvencí. U rozlišení rozdíl moc nepoznáte, u obnovovací frekvence už spíš, ale samozřejmě lepší displej si pro změnu žádá víc energie z baterky. Baterie a nabíjení Když už jsem nakousnul tu baterku, tak to dotáhnu. Vloni měl Samsung obrovské problémy s procesorem, který se enormně přehříval, pak snižoval po čase svůj výkon a samozřejmě, když se něco hodně hřeje, asi to spotřebovává nejspíš hodně energie. Tím pádem baterka loňských Samsungů nevydržela ani jeden den perné zátěže a to je samozřejmě u vlajkového telefonu problém. Oba výrobci naskočili letos na nové procesory, výkonu mají na rozdávání a problém s baterkou u Samsungu se vyřešil. Pro zajímavost kapacita baterie u Samsungu je zhruba o 35% větší, přesto u výdrže na 1 nabití jsou na tom oba telefony dost podobně, podle toho co děláte. Zapomeňte na nějaké screen on testy alá Mrwhosetheboss, které stejně nesimulují reálné využití. U iPhonu chodím večer pravidelně domů s baterkou kolem 50%, u náročných dnů s 25%. A to myslím opravdu, že klidně půlku pracovní doby protelefonuju. U Samsungu jsem chodil domů s 35% standardně, v méně náročných dnech s 45% a v náročných naopak s 15-20%. Sami vidíte, kolik % navíc i při větší nádrži může sežrat větší rozlišení, vyšší obnovovací frekvence a horší optimalizace softwaru. To ovšem není potřeba mít Samsungu za zlé a tato praxe je u všech výrobců stejná. Apple to má jednodušší v tom, že jak software tak hardware má ve vlastních rukou a tak si všechno může daleko lépe odladit. Tak či tak, důležité ovšem je, že oba telefony vydrží plný 1 den použití a u nabíjení je vám tím pádem asi prakticky jedno, jak rychlé je nabíjení, když nabíjíte stejně většinou přes noc. Pokud by to přesto někoho zajímalo, Samsung nabíjí drátově o 25% rychleji, ale ve finále kvůli větší baterce se samozřejmě nabije za delší čas. No a absence nabíječek v balení? Na sáhodlouhé vysvětlení „ekologie“ se mrkněte na jednotlivé recenze. I když oba výrobci odstranili nabíječku, tady rozhodně vítězí Samsung. Jednak kvůli celkové kompatibilitě se všemi zařízeními na světě používajícími USB-C a jednak kvůli tomu, že odstranění nabíječky promítl Samsung do nižší ceny pro zákazníky. Oproti tomu si Apple stále jede svou schizofrenii s půlkou zařízení na USB-C a půlkou na Lightningu a odstranění nabíječky promítl nadále do svého zisku, místo toho, aby se o něj podělil částečně se zákazníky. To je ovšem ideální šance pro další výrobce. Zvuk Často se mě ptáte na zvukový projev, tak tady je. Oba telefony mají samozřejmě ve své kategorii výborné stereo reproduktory a stejně jako u designu je i zvukové podání otázkou preferencí. Zatímco Samsung cílí víc od neutrálního středu na uživatele mající radši basovější podání, iPhone se víc drží při zdi se snahou nikoho moc neurazit a přesně záleží, co kdo preferuje víc. Projevuje se to pak třeba tak, že basy u Samsungu jsou hutnější, zvuk je hlubší, energičtější, ale zase se v něm třeba hůř rozeznávají jednotlivé nástroje. Oproti tomu Apple má čistší vokály, ve skladbě víc rozeznáte jednotlivé nástroje, ale zase je celkové podání nudnější a na maximální hlasitost občas výšky chrastí. Pokud byste jinak obecně hledali, který z obou telefonů dosahuje vyšší maximální hlasitosti, je to Samsung. Fotoaparáty Tak a teď je čas na foťáky. Jen v rychlosti shrnu, že u Applu najdete tzv. svatou trojici v podobě hlavního, šíra a 2,5 násobného zoomu ve 12MP doplněné o Lidar senzor pro lepší detekci hloubky pro portrétní fotografie nebo hrátky s rozšířenou realitou. Oproti tomu je výbava u Samsungu daleko širší. K hlavnímu 108MP fotoaparátu máte k dispozici 12MP šíro, 10MP 3 násobný zoom a 10MP 10 násobný zoom. ToF senzor z loňska byl nahrazen preciznějším laserovým ostřením. Hlavní 108MP foťák standardně skládá 9 pixelů do jednoho, takže výsledkem jsou stejné 12MP snímky, jako u iPhonu, ale kdyby někdo přece jen chtěl maximální rozlišení s větším množstvím detailů, ta možnost tu je. Potřeba jsou ovšem samozřejmě ideální světelné podmínky. Za denního světla fotí oba hlavní objektivy velmi dobře a tady se ukazuje, jak i drobné změny mohou ovlivnit výslednou kvalitu fotky. V každém případě všichni chápou, že přes den umí relativně hezké fotky udělat každý trochu slušnější telefon a tak, kde se dělí zrno od plev jsou vždycky večerní nebo noční snímky. A nemá cenu si nic nalhávat, tady si Samsung namaže Apple totálně na chleba. Ať zvolíte jakýkoli foťák, hlavní, šíro nebo zoom, pokaždé dopadne líp Samsung. Dokonce bych se ani nebál říct, že večer je šíro na Applu doslova výsměch zákazníkům a jedná se o obyčejný širokoúhlý foťák, který najdete v telefonech ostatních výrobců kolem 10 tisíc. Oproti Samsungu není dokonce ani tak širokoúhlé a navíc mu chybí možnost ostření. Jediné, co hraje v tomto ohledu proti Samsungu, že při spuštění nočního režimu dochází na šíru ke značnému ořezu fotky. Výsledná kvalita je ale večer jak u šíra, tak u trojnásobného zoomu o parník lepší na Samsungu. Ten desitinásobný v ruce večer už nejspíš neudržíte. Závěr Samozřejmě alfa a omega každého telefonu je software a tak asi spousta uživatelů, která je zvyklá na jednu značku úplně nebude migrovat na druhou. Předpokládám, že každý z nás má už několikátý telefon a tak nemá cenu zabíhat do podrobností výhod a nevýhod, ale předpokládám že toto asi bude ten primární důvod, proč někdo nepřejde od Applu k Samsungu a obráceně. Přece jen, pokud už máte doma spoustu hraček od jednoho výrobce včetně nakoupených aplikací a spousty služeb kolem dokola, byl by přechod asi hodně těžko realizovatelný a to je to, na co výrobci spoléhají. Applu se toto daří mnohem lépe právě díky uzavřenosti systému a Samsung by rád docilíl toho samého, aby zákazníky dokázal se svým systémem daleko líp svázat, což má kvůli otevřenosti Androidu o dost složitější. U Bixbyho se to moc nepovedlo, ale třeba se to povede u dalšího dokoupitelného příslušenství. Třeba nová sluchátka Buds Pro a samozřejmě i další starší modely daleko lépe spárujete s telefony Samsung než s konkurencí včetně vyskakovacích widgetů, nové lokalizační přívěsky Samsung fungují také jedině s telefony Samsung atd atd. Je tedy primárně na vás, co je vám sympatičtější a pokud už kupujete telefon kolem 30 000 korun, asi už nehraje úplnou roli to, jestli utratíte za jednu značku 30 nebo za druhou 33 a spíš se většina drží asi té cesty na kterou před lety vstoupili. ...

Zobrazit další
Z NAŠEHO OBCHODU
Apple iPhone 16 Pro Max 8GB / 256GB Natural Titanium

Apple iPhone 16 Pro Max 8GB / 256GB Natural Titanium

35 989 Kč
KOUPIT
Skladem 3 ks
Motorola Edge 50 Ultra 16GB / 1TB Dual SIM Nordic Wood

Motorola Edge 50 Ultra 16GB / 1TB Dual SIM Nordic Wood

21 989 Kč
Motorola Moto G54 5G Power Edition 12GB / 256GB Dual SIM Midnight Blue

Motorola Moto G54 5G Power Edition 12GB / 256GB Dual SIM Midnight Blue

4 989 Kč
Motorola Moto G54 5G Power Edition 12GB / 256GB Dual SIM Mint Green

Motorola Moto G54 5G Power Edition 12GB / 256GB Dual SIM Mint Green

4 989 Kč
Apple iPhone 16 Pro 8GB / 256GB Desert Titanium

Apple iPhone 16 Pro 8GB / 256GB Desert Titanium

32 989 Kč
TCL 50 Pro NxtPaper 5G 8GB / 512GB Moon Gray (+ pouzdro a stylus)

TCL 50 Pro NxtPaper 5G 8GB / 512GB Moon Gray (+ pouzdro a stylus)

7 490 Kč
KOUPIT
Skladem 2 ks
Motorola Edge 50 Fusion 12GB / 512GB Dual SIM Forest Blue

Motorola Edge 50 Fusion 12GB / 512GB Dual SIM Forest Blue

8 489 Kč
Xiaomi 14T Pro 12GB / 512GB Dual SIM Titan Blue

Xiaomi 14T Pro 12GB / 512GB Dual SIM Titan Blue

20 999 Kč 15 989 Kč
Motorola Moto G24 Power 8GB / 256GB Dual SIM Ink Blue

Motorola Moto G24 Power 8GB / 256GB Dual SIM Ink Blue

2 989 Kč
Apple iPhone 16 Pro Max 8GB / 256GB Black Titanium

Apple iPhone 16 Pro Max 8GB / 256GB Black Titanium

35 989 Kč

Hodnotit tento produkt

Hodnotit tento produkt

VOLITELNĚ: Pokud nechcete přijít o důležité informace o telefonech, vyplňte svůj e-mail a my Vás budeme pravidelně informovat.

Přeji si být informován:

Anketa

Systémové upozornění

UŽIVATELSKÉ JMÉNO

Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.

Chyba formuláře

UŽIVATELSKÉ JMÉNO

Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.

V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.

Úspěšně provedeno

FORMULÁŘ

Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.

Informace

FORMULÁŘ

Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.

Nějaká informace

NÁZEV PROBLÉMU

Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?

Problém s přihlášením

UŽIVATELSKÉ JMÉNO / EMAIL

Zadaný email není ve správném tvaru.


Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.

Informace bez starostí

TO NEJLEPŠÍ Z HURAMOBILU V EMAILU

Pravidelný výpis toho nejzajímavějšího do Vaší e-mailové schránky.

Nastavení cookies: Aby web fungoval, tak jak ho znáte

Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.

Odmítnout vše Podrobné nastavení Souhlasím
Technické - nezbytně nutné cookies

Tyto cookies jsou nutné pro správné fungování našich webových stránek. Vždy aktivní.

Statistické - abychom věděli co zlepšit

Čím víc lidí má statistické cookies zapnuté, tím lépe můžeme naše stránky vyladit. Tyto cookies shromažďují informace o tom, jak lidé web používají, které stránky navštívili, na co klikají. a na které odkazy jsi klikla. Všechny informace, které soubory cookie shromažďují, jsou souhrnné a anonymní.

Marketingové - aby se vám nezobrazovaly nezajímavé reklamy

Díky marketingovým cookies třetích stran vám můžeme připomenout nabídky, které jste si prohlíželi na našich stránkách, i jinde na internetu. Když tyto cookies zakážete, reklam bude pořád stejně. Ovšem na věci, které vás nezajímají.

Zavřít