Pravda, trochu divné označení Open naopak po všech Foldech, obzvlášť, když tento OnePlus patří mezi ty, které budete hrozně rádi používat i zavřené, ale to bych předbíhal. Každopádně, dnes mám pro vás nádherný kousek, který testuji už poslední 3 týdny a jehož testování jsem si opravdu užil. Vrhněme se na recenzi.
OnePlus Open je překvapivě skvělý telefon a vlastně jeden z nejlepších, které jsem kdy držel v ruce.
Design a displej
Pokud se ovšem přestanete dívat na oba telefony optikou slávy jednotlivých značek, zjistíte, že OnePlus Open je překvapivě skvělý telefon a vlastně jeden z nejlepších, které jsem kdy držel v ruce. Ano, určitou roli v tom pochopitelně hraje oproti Samsungu neokoukanost, ale pak jsou zde vyřešeny přesně ty věci, které mi na Samsungu vždycky vadily. A to hlavně tvar celého zařízení – úzká a tlustá nudle, kde v zavřeném tvaru se vám po tolika letech průměrně 6.5" displejů nechce koukat na Samsungu na 6.2" panel v poměru stran 23,1:9. Stačí jen trochu silnější prsty a třeba na dotykové klávesnici to hned poznáte. Nakonec pak poměrně často otvíráte telefon, aniž byste nutně museli.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Oproti tomu tvar OnePlus Open má mnohem sympatičtější poměr 20:9, to znamená nižší, ale mnohem širší displej a tím vlastně odpovídá tvarem většině běžných dotykových telefonů. Navíc se jeho tenkost v zavřeném stavu blíží téměř klasickým vlajkám, jako Galaxy S23 Ultra. A to nebýt nově titanového rámu iPhone 15 Pro Max, byly by pravděpodobně všechny telefony skoro stejně těžké. OnePlus Open váží 239g, což je jen o 5g víc než Galaxy S23 Ultra a to je tak malý rozdíl, který nemáte šanci poznat. Vlastně, když to vezmu po konstrukční stránce, snad jediná nevýhoda OnePlus oproti Samsung je pouze certifikace IPX4, kde Samsung nabízí IPX8, takže lehký střík vs ponoření do vody. Pochopitelně ani jedno bych u takhle drahých hraček záměrně nezkoušel.
Jinak nechybí typicky pro OnePlus boční přepínač pro ztišení hlasitosti nebo prémiové provedení zad z matného skla, z kterých vystupuje obří modul foťáků. Při celkové tenkosti celého zařízení to ovšem nešlo vyřešit jinak. Kombinace základní desky se senzorem a optikou má zkrátka nějakou minimální výšku, a tak čím tenčí zařízení s top foťáky uděláte, tím víc bude onen modul vystupovat. Na druhou stranu mě to ani nijak zásadně nevadí. Jednak se dá hrb trochu zamaskovat přibaleným pouzdrem z veganské kůže, ale také se o něj docela slušně zarazí prst ruky, takže telefon ve finále drží v ruce mnohem líp, než byste možná čekali. Zkrátka až na horší voděodolnost je tohle za mě nejlepší skládačka, kterou jsem měl doposud šanci držet v ruce.
A v superlativech budu ještě chvíli pokračovat. Stačí totiž telefon otevřít a rázem zjistíte, že 7.8" displej je jeden z nejlepších ohebných displejů, který je v tuto chvíli k dispozici. Jednak jde, stejně jako u vnějšího displeje o LTPO3 AMOLED se 120Hz obnovovací frekvencí se schopností pádu na 1Hz, podporou HDR10+, Dolby Vision fungujícím i v Netflixu, ale také až neuvěřitelnou maximální svítivostí 2800 nitů. To čistě papírově, realita je pochopitelně o trochu horší a teď, když není léto se můžeme jen dohadovat, ale při porovnání s Galaxy Z Fold 5 je displej opravdu nepatrně svítivější, rozhodně bych ale neřekl že o více jak 1000 nitů.Co je ovšem naprosto skvělé je rýha, alias místo, v kterém se displej přehýbá. Zase, je ze všech ohebných telefonů všech generací nejméně viditelné a nejméně znatelné na přejezd prstem. U tohoto typu telefonů to sice není tak zásadní, protože na rozdíl od Galaxy Z Flip5 po prostředku tak často nepřejíždíte, ale rozhodně je to vítané vylepšení. Pod určitým úhlem sice přehyb viditelný je, ale sekundárně musím hlavně pochválit, že celá dotyková plocha je oproti Foldu5 mnohem napnutější, a to už důležité je. Odráží totiž světlo pod konstantním úhlem, a tak když se vám v displeji něco leskne, stačí telefonem pootočit a odlesk je pryč.
U Galaxy Z Foldu5 se takový úhel, kde se nic neleskne hledá mnohem hůř. Slušně je pak vyřešený multitasking. Sice nenabízí tolik možností jako Samsung, třeba rozpůlit jednu plochu na dvě, ale to zas není tak důležité. Maximálně můžete na vnitřním displeji zobrazit pouze 3 aplikace, přičemž ona třetí se vždycky stáhne na bok a klikem na ní zase zobrazíte ony 2 na opačné straně. Odzoomnutím čtyřmi prsty pak zobrazíte všechny 3 aplikace současně, ale protože jde o téměř čtvercový displej v otevřeném stavu, pochopitelně máte na vrchní i spodní straně pruhy.
Naprosto skvěle pak funguje vůbec symbióza mezi oběma displeji, a to oběma směry. Pracujete na vnějším displeji a najednou zjistíte, že přece jen je potřeba to vyřešit na větší ploše. Otevřete telefon a pokračujete tam, kde jste přestali. Žádné zdvojené aplikace simulující jednu. Třeba zapnete chrome, do URL píšete adresu webových stránek, ale v půlce se rozmyslíte, že je chcete vidět v plném rozlišením. Prostě jen otevřete telefon a pokračujete ve stejném adresním řádku v psaném textu. Nebo si s někým píšete na WhatsAppu na otevřeném displeji na jedné straně a na druhé si třeba dohledáváte ke konverzaci nějaké informace. Našli jste to, fajn, zavřete telefon a pokračujete dál v konverzaci na zavřeném telefonu. Paráda.
Hardware
Po hardwarové stránce je v OnePlus Open to nejlepší, co v době představení bylo k dispozici. Stále tedy ještě v Evropě nejlepší možný procesor od Qualcommu, tím pádem Snapdragon 8 Generace 2.
Ten doplňuje 16GB operační paměti a velkorysé 512GB úložiště UFS 4.0. Nic lepšího momentálně nejde a tak je jasné, že všechno běhá absolutně jak na drátcích a na sebemenší zásek tady nemáte šanci narazit. Snad jediné, co bych asi vytknul je boční zapínací tlačítko, které slouží současně jako čtečka otisků prstů. Ani po druhém načtení jsem nebyl ze spolehlivosti nijak nadšený a dost často jsem skončil se zadáváním PINu na obrazovce kvůli více špatným pokusům. Nakonec jsem ale objevil onen zádrhel. Tím, že jde o skládací telefon, máte ve složeném stavu tendenci přikládat prst doprostřed, čímž čtečka skenuje spíš bok než střed palce, což ale v rozloženém stavu zase skenujete onen střed. Řešením je namapovat palec jako další prst a víc se věnovat načtení jeho boční části. Vím, prkotina, ale schválně, kolikrát za den otvíráte telefon, aby vás špatné přečtení prstu dokázalo řádně vytočit.Software
Po softwarové stránce jsou tady upřímně 2 úhly pohledu. Jestli jste značku OnePlus nikdy neměli, pak je vám to asi jedno. Dostanete Android 13 s nadstavbou ColorOS, to znamená tou stejnou, která pochází ze stáje mateřského OPPO nebo sesterského realme, byť se na oko jmenuje každá jinak. Veskrze jde o to samé, jen ve OnePlus a názvem OxygenOS. Pro zaryté fanoušky OnePlus už přece jen jde o jakési zklamání, protože eliminací původního OxygenOS s rychlými aktualizacemi vycházejícími téměř současně s Pixely vzala původní filosofie za své. Na druhou stranu OnePlus, poté co se integrovalo zpátky do OPPO, asi moc jiných možností nebylo. Holt je potřeba šetřit, tak proč vyvíjet 3, potažmo s vivo 4 varianty operačních systémů, když to všechno zvládnete v jednom. Na druhou stranu sjednocení vývoje software se aspoň vykrystalizovalo v delší podporu a to 4 roky velkých aktualizací a 5 let bezpečnostních záplat. A synergie neběží jen na poli software, ale i hardware, protože tento OnePlus Open vlastně není nic jiného než OPPO Find N3, jen si obě značky hezky rozdělily píseček – v Číně se tento stejný kousek prodává právě pod značkou OPPO a v Evropě pod značkou OnePlus, jinak jde o identické přístroje.
Fotoaparáty
Dostávám se k foťákům, které jsou naladěny podobně jako u Galaxy Z Fold5, to znamená ona svatá trojice v čele se 48Mpx hlavním senzorem s optickou stabilizací, doplněný ještě 64Mpx trojnásobným teleobjektivem rovněž s optickou stabilizací a třetí do party je pak 48Mpx šíro s ostřením, které tím pádem můžete použít i na makro.
U hlavního senzoru se ale na chvíli zastavím, protože jde o zbrusu nový model z řady LYTIA, na jehož vývoji spolupracovalo Sony s OPPO a tím pádem i OnePlus a příští rok by se i podobný senzor ze stejné rodiny měl podívat do chystaného viva X100. Jeho inovace spočívá ve dvou vrstvách tranzistorů, místo jedné, což by mělo vést k mnohem lepší světelnosti a poprvé jsme měli možnost jej spatřit v SONY Xperii 1 V pod názvem IMX888. Toliko k hardwarovým parametrům.
Fotogalerie OnePlus Open
O postprocessing fotek se pak po barevné stránce stará Hasselblad. Aby to ale vypadalo u tak drahého telefonu mimochodem dostatečně „profi“, aplikace foťáku vám nabízí pro každý z 3 objektivů jedno nativní ohnisko a jedno umělé. Tím pádem šíro vyřizuje kromě svých 14mm fotek také makrofotografie, hlavní senzor pak svoje 24mm ohnisko a dvojnásobný výřez a teleobjektiv se stará o 70mm přiblížení a dvojnásobné, tím pádem 140mm ohnisko.
V reálu musím ale OnePlus pochválit, že i ony výřezy vypadají veskrze velmi dobře. Za denního světla fotí všechny 3 foťáky skvěle, pochopitelně nejlépe onen hlavní. Fotky jsou konzistentní, s nulovým šumem, akorát ostrostí a kdybych měl přece jen něco vytknout, je to až přílišná saturace a občas ujede dynamický rozsah. Protože jde ale o opravdu první a nový model, očekávám, že i tyto drobné chybky se s dalším softwarem upraví. Stejně tak musím pochválit i večerní a noční snímky, jen s přihlédnutím k tomu, že večer už pochopitelně kvalita mizí nejdřív ze širokoúhlého senzoru a pak i z teleobjektivu. Často jsou pak noční snímky na hlavně na šíru máznuté, a tak je potřeba si dát trochu větší pozor, abyste udrželi ruce, pokud možno stabilní. Naopak pochválit musím perfektní separaci popředí od pozadí v portrétním režimu na hlavním foťáku i teleobjektivu a docela obstojné jsou i obě selfie kamerky v průstřelech. 32Mpx je ve vnějším displeji, zatímco 20Mpx v tom vnitřním. I když, kdo by je používal na něco jiného než videohovory nebo pro dámy třeba místo zrcátka na namalování, když se sám může bez problému vyfotit otevřeným telefonem hlavním objektivem, že?
Baterie a nabíjení
Snad jediné, co jsem nepochválil ještě jsou velmi dobře hrající reproduktory, které jsou tu tentokrát místo častých dvou tři a jejich stereo výstup se liší podle toho, do jaké orientace natočíte telefon. Ještě si pojďme něco říct k výdrži. Open je vybavený 4800mAh baterií, což je oproti Z Fold5 od Samsungu se 4400mAh papírově značný rozdíl. No jo, jenže OnePlus docílil vyšší kapacity kulišácky jednou věcí, a to že odstranil cívku bezdrátového nabíjení, přesně za účelem, aby dosáhl vyšší kapacity baterie a na druhou stranu tenkosti telefonu. Cívka s elektronikou totiž na tloušťku nějaké to místo zabere. Na druhou stranu na rozdíl od Samsungu je zde rychlé 67W nabíjení schopné vrátit baterii plnou kapacitu za 42 minut, zatímco Samsungu to s 25W nabíjení trvá zhruba hodinu a půl. A to se bavím o drátu. Ono bezdrátové je v Samsungu 15W, na druhou stranu tam ale je a to se počítá. Stejně tak jako 67W nabíječka u OnePlus v balení, kde u Samsungu chybí úplně. A co se týká výdrže? Ta je dost podobná a pochopitelně se liší jak moc používáte vnitřní a vnější displej. V praxi jsem neměl problém u OnePlus vydržet o něco déle, než na Fold5, což je tím, že jsem ale nechodil tak často na vnitřní displej. Pak jsem neměl problém chodit večer domů s baterkou nabitou ještě na téměř 30 %. Jakmile ale přišly dny, kdy jsem vnitřní displej zapojil trochu víc, často jsem ještě před večerní akcí baterku pro jistotu ještě dobil. Výhodou je pochopitelně ono rychlé drátové nabíjení, ale já jsem si poslední dobou tak zvyknul na bezdrátové se skvělým stojánkem od Peak Designu, že jsem jinak do svého iPhonu snad USB-C ještě ani nikdy vyjma přenosu souborů nezastrčil. A to není žádná reklama, jen čistě skvělá zkušenost s touto skvělou nabíječkou. Jen škoda, že pro OnePlus jí prostě nepoužijete.
Finální verdikt
Nyní se dostávám pomalu k finále této recenze, kde bych měl vysvětlit onen paradox, proč jsem dal článku název „Proč si tento naprosto skvělý telefon nekoupíte?“, když jsem jej veskrze jenom chválil. Ono si jej nakonec stejně někdo koupí, ale budou to přesně jenom ty desítky lidí u nás v České republice. Žádná masovka se konat nebude. Tento OnePlus je totiž něco jako Ferrari. Ač by si jej mohla dovolit velká spousta lidí, koneckonců v mnoha odvětvích dnes není problém mít měsíční plat v řádech stovek tisíců korun měsíčně, nakonec zas tolik vozů Ferrari rozhodně na silnici nepotkáte. A stejně tak to bude s tímto OnePlus Open. Proč? Protože zaprvé je to primárně telefon pro ultra nadšence a těch je vždycky málo. Zadruhé není to Apple nebo Samsung. No konečně za třetí, rozhodující pro tu běžnou majoritu uživatelů je ve finále hlavně cena. 46 000 Kč nebo 49 000 Kč za OnePlus v našich končinách investuje opravdu jen ultra ortodoxní hrstka nadšenců, kterou spočítáte na prstech pár rukou. I přesto jsem rád, že jsem měl tu možnost si tento skvělý kousek vzít do ruky. Byla to čest a já za to OnePlus moc děkuju. Stejně tak vám děkuji za přečtení dnešní recenze.