Fotoakademie 2: Jak na správnou kompozici?

Jestli se bojíte slova kompozice, vůbec nemusíte. Je to sice cizí slovíčko, ale veskrze si prostě jen představte, že to je nějaký způsob, jak fotku vyfotíte. To znamená, dřív, než stisknete spoušť, zkuste si vůbec uvědomit jak chcete, aby finální fotka vypadala. A to si teď pěkně projdeme.

Na šířku či na výšku?

První a dost možná nejdůležitější věc je to, abyste si uvědomili, zda chcete fotit na výšku nebo na šířku. Do nedávna se třeba říkalo u videa, že vždycky na šířku – to bylo téměř 100% pravidlo. Má to jeden prostý důvod. Předpokládá se, že když nahrajete někam video, divák je zvyklý se na něj dívat ať v kině, či na televizi prostě v horizontálním formátu. Rozhodně si nebude otáčet televizi na bok jen kvůli tomu, aby zhlédli vaše video.

Dřív než tedy stisknete spoušť, uvědomte si nejdřív hlavně to, kam budete výslednou fotografii, či video dávat. Zatímco na YouTube je vhodný formát na šířku, právě třeba takový Instagram, kde lidé jsou zvyklý posouvat obsah odzdola nahoru, je zas dobré fotit, či točit na výšku. Opět z prostého důvodu, máte větší šanci, že někdo neprošvihne váš obsah, protože při rychlém posouvání zaberete na obrazovce více místa. Samozřejmě, že pokud budete fotit třeba žižkovskou věž a chcete, aby se vám tam vešla celá, přece jen bude lepší zvolit formát na výšku než na šířku.

K čemu slouží "mřížka"?

Druhá věc, která vám hodně pomůže v kompozici je takzvaná mřížka. U mého Samsungu S10 Plus, sponzora tohoto videa, ji zapnete tak, že půjdete do nastavení foťáku, a najdete volbu Dělící čáry, které zapněte na 3x3. U jiných výrobců se samozřejmě taková volba může jmenovat jinak, právě třeba mřížka, ale troufám si říct, že tento základ umí naprosto každá originální aplikace daného výrobce. Na displeji se vám objeví takové čáry a rozdělí objektiv do 9 chlívků. Jednotlivých chlívků si však nevšímejte a zasoustřeďte se na spojnice dělících čar a na ně se snažte umístit fotografovaný objekt.

Možná jste totiž už někdy slyšeli pojmy jako zlatý řez, pravidlo třetin atd. Právě to slovo třetin je důležité. Obrazovka je totiž rozdělena na pomyslné třetiny a tím, že umístíte objekt právě na onen průsečík mu paradoxně dovolíte daleko více vyniknout. Toto pravidlo platí samozřejmě jak na krajinu, tak portréty. Samozřejmě existují i výjimky, třeba fotografie na doklady, kde je žádoucí kompozice na střed, ale v drtivé většině případů bude lepší, pokud se budete držet zásady zlatého řezu. Pokud fotíte krajinky, kde je třeba moře nebo obloha, komponujte fotku tak, aby moře, či oboha zaujímaly buď 1/3 fotky nebo 2/3 fotky, podle toho, co chcete, aby vyniklo. Tím pádem umístěte horizont vždy na celou jednu čáru, kterou současně můžete tím pádem použít i jako vodováhu, aby vám horizont někam neutíkal.

V předchozím tipu jsme si řekli, že ideální je fotit objekty na třetiny a hned v dalším bodě to hned porušíme. Kompozice na střed samozřejmě existuje, ale nejtypičtěji ji můžete vidět právě třeba ve zmiňovaných portrétech. Pokud fotíte objekt vašeho zájmu a zabírá valnou většinu fotky, nebojte se jej vyfotit na střed. Důležité je také myslet na to, aby žádné pozadí vyloženě fotku nerušilo. Pak bude portrét ideální. Dalším místem, kde se také můžete setkat se středovou kompozicí jsou fotky, kde se autor snažil vyjádřit nějaký druh symetrie. Typickým příkladem mohou být tzv „leading lines“ do češtiny přeloženo jako vodící linie. Jedná se o jakési přirozené vodící linky, které váš zrak dovedou právě až k finálnímu objektu fotografie a nebo pomohou vaší fotce získat hloubku. Až tedy někdy uvidíte nějaké přírodní linie, nebo linie architektury, nebojte se středové kompozice. Ať už se jedná o hru světla a stínu nebo třeba rybníček s fontánou, který dovede váš zrak až k Eiffelovce, vždycky přemýšlejte, jak diváka co nejvíc zaujmout. A to může být právě tím, že vyfotíte fotku úplně jinak, než to dělají ostatní.

Změna úhlu pohledu

To mě přivádí i k dalšímu bodu. Většina lidí je zvyklá fotit vždy z očního pohledu. Neboli z výšky očí běžného dospělého člověka. Zkusili jste ale někdy změnit jen výšku foťáku. Zkuste si někdy fotografovanou osobu nebo věc vyfotit zeshora a uvidíte, že najednou se vám bude zdát menší. Naopak, když jí vyfotíte zespoda, bude se vám zdát větší.

Opět dobrovolnosti se meze nekladou. Schválně si všimněte, jak relativně nezajímavá je fotka kola, byť je třeba umístěno na základě předchozích pravidel v pravé třetině snímku. Oproti tomu jakou dynamiku může fotka získat, pokud vezmete telefon a vyfotíte jej z prostého podhledu. Najednou je kolo daleko větší a oproti obloze hned začne vynikat.

Ořez

Na další věc, kterou se teď podíváme v rámci kompozice je ořez. Teď už známe pravidlo třetin, a víme, že bychom se měli snažit umístit objekt někam na průsečíky. Důležitou informací je také to, že pokud se jedná o osobu, která se dívá určitým směrem, řekněme z našeho pohledu zleva doprava, měli byste jí zarámovat tak, aby bylo vidět kam se dívá. To znamená, aby většina pohledu zůstala ve fotce. Pokud umístíte osobu na kraj fotky a ta osoba se bude přes ten blízký kraj koukat pryč, nevypadá to vůbec dobře.

Ze stejné věci jsem já vycházel u fotky, kdy jeden dron fotil jiný dron. Dron sice není osoba, ale pokud má pod sebou zavěšený objektiv, který se dívá určitým směrem, přece jen chcete, aby bylo vidět kam se dívá. A právě v tuto chvíli jsem skloubil 2 postupy. Protože jsem věděl, že výslednou fotku chci dát na Instagram, změnil jsem následně poměr stran z původních 16:9 na 4:5 na výšku. Trochu dobarvil a výsledná fotka je přímo na mém instagramovém profilu.

V druhém případě jsem udělal podobný pokus a nechal vás hlasovat v komentářích. Vzal jsem fotku kostela z náměstí Jiřího z Poděbrad a udělal jsem 2 varianty. Jednu nechal tak jak je a umístil na profil Hurámobilu s 15 tisíc sledujícími a zeptal se jich, zda se jim víc líbí tato fotka nebo druhá fotka na mém osobním profilu, který má 4x méně sledujících. Ač drtivá většina lidí napsala, že víc se jim líbí původní fotka 16:9, výsledný rozdíl v poměru liků ku sledujícím je právě diametrálně opačný. Zatímco na mém profilu získala fotka přes 300 liků, na Hurámobilu jen lehce přes 400 liků, což je oproti jiným fotkám dost podprůměrné číslo. Nutno dodat, že fotky byly s podobnými hashtagy vypublikovány ve stejný čas a i když se více lidem líbila širokoúhlá, větší zásah dostala fotka vertikální.

Já osobně si to vysvětluju tím, že právě při systému, jakým funguje Instagram je daleko výhodnější publikovat vertikální obsah. Samozřejmě v tomto místě mě úplně nechytejte za slovo, chtělo by to více pokusů, naprosto stejné hashtagy, na profilech mít stejnou aktivitu více dní atd, ale myslím, že jako základní informace i v závislosti na tom, že se bavíme o ořezu to stačí.

Neořezávejte končetiny

Ať už ořezáváte fotku nebo fotíte třeba určitou osobu, dejte si pozor jakou část osoby zabíráte. Není nic horšího vyfotit někoho u památky a přitom mu oříznout nohy v kotníku, ruce v loktech, či zápěstí nebo hlavu u krku. Vypadá to pak, jak kdyby dotyčná osoba měla amputované končetiny nebo hlavu. Schválně se podívejte na svojí fotku v občance a uvidíte, že fotograf vás také vyfotil včetně ramen a neuřízl vám hlavu u krku. To samozřejmě platí pro ty, co si fotky dělali u fotografa a ne v automatické fotobudce . Ať už tedy budete někoho fotit nebo fotku ořezávat, pamatujte na to, že hlavně neořezávejte lidi v kloubech.

S ořezem tak trochu souvisí i následující téma a tím je framing neboli orámování. Už jsme si říkali o kompozici na střed, na průsečíky zlaté mříže a říkali jsme si obecně i ořezu. Až budete příště něco fotit, zkuste využít přirozené orámování v přírodě nebo třeba doma. Ať už vyfotíte něco třeba skrz klíčovou dírku, pootevřené dveře, nebo třeba skrz díru ve skále, může vzniknout celkem zajímavá fotka, která rozhodně zaujme. Vytvoříte tak orámování uvnitř samotné fotky a tím ještě více zdůrazníte to, co je na fotce důležité.

Až vyrazíte někam ven a budete někoho fotit, nezapomeňte, že vy jste fotograf a vaší povinností je naštelovat si objekt tam, kam jej potřebujete. Nedívejte se pouze na fotografovaný objekt, ale dívejte se i na to, co je za ním. Pokud se nejedná o kilometr vzdálené pozadí, které plánujete mít na fotce stejně rozmazané, dejte si hlavně pozor na stromy, telegrafní dráty, komíny, dopravní značky a tak dále. Občas se totiž člověk tak soustředí na samotný fotografovaný objekt, jeho úsměv, výraz v obličeji, pohled, pravidlo třetin a tak dále, že si ani nevšimne, že fotografovanému objektu z hlavy trčí právě strom nebo dopravní značka v pozadí. Garantuji vám, že tohle rozhodně dobře nevypadá .

Rozostřené pozadí

Další tip je práce s objektem a pozadím. Pokud fotíte nějakou osobu, či předmět, řekněme třeba sluchátka Galaxy Buds, všimněte si, že čím blíže je dávám k čočce foťáku, tím více je pozadí rozostřené. No a čím více je pozadí rozostřené, tím více pozornost diváka ulpí právě na fotografovaném objektu. Samozřejmě tohle nejlépe funguje na malé předměty, které můžete dát hodně blízko čočce a pořád se celé vejdou na obrazovku. Hůře se to už provádí s osobami, právě na které jsou určeny portrétní režimy, které fungují na principu softwarového rozostření pozadí. O tom všem si řekneme ale přímo v díle, který se bude věnovat portrétnímu režimu. 

Do slovíčka kompozice se toho dá zahrnout opravdu mnoho a spoustu věcí z kompozice se bude naopak prolínat do dalších dílů, kde si probereme detailně portrétní režim, hloubku ostrosti, opustíme automatické režimy nebo se mrkneme na PRO režim, o který jste si tak psali. Dnes mám na vás ale takovou malou hádanku na příště. Zkuste přemýšlet o tom, kdy je nejlepší čas na focení a proč? Je to v noci, ráno, za poledního slunce nebo třeba při západu slunce? Napsat to můžete dolů do komentářů a nebo si to jen pomyslet v duchu a příště se to dozvíte. No a jestli máte chuť, vyrazte někam fotit, hoďte fotku na Instagram, označte tam @huramobil, dejte hashtag #fotoakademie a třeba některou z vašich fotek vybereme v příštím díle a něco si na ní ukážeme.