-
0
Realme 7 5G 6GB/128GB Dual-SIM Mist Blue5x 150 000 KčZOBRAZIT KOŠÍK
-
0
Realme 7 5G 6GB/128GB Dual-SIM Mist Blue5x 150 000 KčZOBRAZIT KOŠÍK
-
Přihlásit
-
- Mobilní telefony
Nejoblíbenější produkty
![CELLFISH tvrzená skla]()
- Tablety
Nejoblíbenější produkty
![CELLFISH tvrzená skla]()
- Audio - Video
- Smart
- Domácnost
Nejoblíbenější produkty
![Příprava jídla]()
![Odžmolkovače]()
![Doplňky]()
![Pro zdravý spánek]()
![Ventilátory]()
![Domovní zvonky]()
- Sport, outdoor
- Příslušenství
Nejoblíbenější produkty
![Držáky]()
![Nabíječky]()
![Řemínky]()
![Síťové prvky]()
![Bezdrátová]()
![Batohy, brašny a pouzdra]()
![Baterie pro handsfree]()
![Osvětlení]()
![Datové kabely]()
- PC doplňky
Články a recenze dle tagu - fotoakademie
Fotoakademie 4: Jak na portrétní režim
Nejdřív si pěkně vysvětlíme, co je portrétní režim a jak jej chápeme v mobilních telefonech na rozdíl od fotoaparátů. Portrét je vlastně takový samostatný žánr fotografie, který má svá jistá specifika, která je dobré znát dřív, než takovou fotku jdete fotit. Každý fotograf chápe portrét malinko jinak a zatímco jeden se omezuje striktně na portrét hlavy včetně ramen, jiný komponuje do fotky ruce a ve výjimečných případech i celé tělo – pokud má nějaký zásadní vztah k pozadí, ale o tom si dnes povídat nebudeme. Co však je důležité na portrétní fotografii je to, aby fotografovaný objekt, zpravidla osoba, ojediněle zvíře, vystoupily z fotografie neboli byly dominantním prvkem fotografie. Zpravidla tedy není důležité pozadí, které se naopak na fotografiích snažíme potlačit, nejčastěji tím, že pozadí rozostříme oproti dokonale zaostřené osobě. To však neznamená, že byste se na to, co je v pozadí měli vykašlat, ba naopak. Ale o tom za chvilku. U fotoaparátů je portrét a samotné rozostření pozadí poměrně hodně jednoduchá záležitost, pokud máte správný objektiv. Nejčastěji se na portrétní režimy totiž používá fotoaparát s ohniskovou vzdáleností 50mm a vyšší. Takové objektivy však u mobilů nejsou a proto museli dát výrobci hlavy dohromady a to, co jim nedovolí optika a fyzické vlastnosti malých foťáků a senzorů, dohání softwarem pomocí různých algoritmů, umělé inteligence a občas i doplňkovými senzory. To vše za účelem pochopení hloubky. Někdy se tomu daří lépe a někdy hůře. Teď už se ale pojďme podívat na pravidla, jak nejlépe fotit portrét. Jak tedy portrét fotit? Předně je potřeba si říct, že u každého mobilního telefonu se tato funkce jmenuje jinak. Zatímco u některých telefonů se setkáte s prostým názvem portrét, třeba právě u Samsungu S10+ se portrétní režim jmenuje Živé zaostření. Na ten si teď přepneme, zamíříme na fotografovanou osobu a stiskneme spoušť. Důležité je stát zhruba 1-2 metry od samotného objektu a fotit až v momentě, kdy se vám rozsvítí žlutý nápis Efekt hloubky. Samozřejmě v tomto momentě je potřeba si vzít k srdci veškeré informace, které jsme si probrali v minulých dílech a za chvíli si ještě nějaké tipy na focení portrétů přidáme. Nejdřív si ale ještě probereme, co znamenají další volby portrétního režimu. Stromečky si samozřejmě volíte, zda chcete použít fotoaparát klasický nebo zoomový a jednotlivé žluté obdélníčky pak dávají možnost vyniknout jednotlivým softwarovým efektům spojený právě s detekcí hlouby pozadí. První, standardní režim znamená rozostření, druhý je rotace, což je takové rozostření do spirály, třetí provede efekt zazoomování pozadí se současným jeho rozostřením a čtvrtý dá vyniknout některé z barev na kterou je právě zaostřeno. Jednou nespornou výhodou je, že vy se úplně nemusíte soustředit na volbu jednotlivého režimu Živého zaostření, protože veškeré úpravy můžete provést až následně po vyfocení. Zde si jen dejte pozor jak moc velké rozostření použijete, protože samozřejmě software má své nedokonalosti a rozhodně není vždy nejlepší volbou nastavit co největší možné rozostření. Nejlépe je vidět chyby v softwaru třeba na plechovce, která je kulatá a právě ono zaoblení se softwaru zdá, že je dál než ve skutečnosti je a podle toho jej špatně rozostří. Pokud tedy náhodou používáte portrétní režim spíš na produktovou fotografii, kolikrát je lepší použít zoomový foťák a fotografovaný objekt přiblížit hodně blízko čočce a vlastně vytvoříte přirozený efekt rozostření, který bude dobrý za všech okolností. Je to tím, že využijete rozostření pozadí přímo díky vlastnostem objektivu a ne softwarem. Bohužel lidi tak blízko foťákům neumístíte a proto je potřeba používat právěportrétní režimy. Jak komponovat? V druhém díle naší fotoakademie jsem vám radil jak komponovat. Dnes se podíváme ještě na další tipy směrem k portrétnímu režimu. Nezapomeňte, že vy jste fotograf a svůj model si dirigujte tak, jak chcete, aby výsledná fotka vypadala. I když neexistuje jediný univerzální návod jak by měla být fotka portrétu komponovaná, zkuste přece jen opustit formát pasové fotografie a osobu si natočte směrem jedním ramenem k vám a za ním pak otočte hlavu. Je už na vás, zda preferujete celé otočení hlavy čelem do fotoaparátu nebo necháte model otočit hlavu napůl a do fotoaparátu se budou dívat jen oči anebo je necháte třeba úplně zavřené anebo se třeba budou dívat úplně nikam jinam. Zkuste jen právě pouhým pootočením ramen dát celé fotce kýženou hloubku. Druhým tipem je výška, z které fotíte. Opět, dokonalý návod neexistuje, ale pokud to není zamýšlená kreativní věc, třeba jako jsem si nedávno vyfotil zpoza ulice celou botu i s tělem, snažte se fotit z úrovně obličeje, ale lépe ještě z drobného nadhledu. Má to jeden prostý důvod. Pokud budete fotit váš objekt zájmu z podhledu, pravděpodobně bude muset sklonit hlavu a může se stát, že se objeví nechtěná druhá brada. Proto je lepší fotit z mírného nadhledu, kde naopak dojde k nepatrnému zvednutí hlavy, kůže se hezky napne a fotka vypadá daleko lépe. A třetí tip se týká samotné kompozice i když ne všechny pravidla zde využijete, přece jen myslete hlavně na 2 věci. Sledujte pozadí za fotografovanou osobou, aby jí netrčely z hlavy telegrafní dráty, jeřáby a tak dále a druhá věc, že pokud se model či modelka dívají nějakým směrem, dejte tomuto pohledu prostor ve fotografii ať to nevypadá, že se někdo dívá do zdi. Pokud jste vydrželi až sem, dal jsem vám minule jednu otázku – a to v jakou denní dobu je nejlepší fotit portréty s ohledem na počasí. Pokud si vzpomínáte, bavili jsme se o tom, že nejlepší je rovnoměrně rozprostřené světlo a tím pádem jedním z nejvhodnějších dob je právě den, kdy je zataženo. Nemyslím tím samozřejmě černé mraky, kde hrozí, že za 2 minuty bude lejt jako z konve, ale takové ty bílé mraky, které fungují jako obrovský difuzor. Světlo je díky nim rovnoměrně rozprostřené a vám nehrozí žádné zbytečné přepaly nebo naopak tvrdé stíny na obličeji. Výbornou denní dobou je samozřejmě i východ nebo západ slunce, který dokáže vykouzlit za objektem nádherné pozadí, může to být hra světla a stínů, ale to už se zase dostáváme na úplně jiný level fotografie, kam rozhodně touto fotoakademií nemíříme. Příště se mrkneme daleko blíž na PRO režim, vysvětlíme si co znamenají jednotlivé funkce PRO režimu, jak je správně nastavit, co je clona, co je čas a jak nejlépe všechno v PRO režimu potunit, abychom dosáhli hezčích fotografií. Jako vždycky samozřejmě berte náš tutoriál jako vykopnutý míč a pokud máte další dobré tipy na portrétní fotografii, klidně s nimi dolů do komentářů. No a pokud jste to náhodou ještě neudělali, nezapomeňte kliknout na tlačítko odebírat i s tím zvonečkem, ať dostanete notifikaci až vydáme další díl fotoakademie. Díky za sledování a čau u dalšího videa. ...
- Aktualita
- 26. červen 2019
Fotoakademie 3: Kdy je nejlepší fotit?
Na konci minulého dílu fotoakademie jsem vám položil tak trochu záludnou otázku a to v jakou denní dobu fotit. Nejlépe se jí asi zhostil Beran193, který přesně pochopil složitost a komplexnost situace. Odpověď je poměrně dlouhá, takže ji nebudu číst celou, ale ve zkratce v ní vystihl přesně to, co jsem chtěl říct. Víceméně pravdu jste měli všichni. Záleží totiž na tom, co hodláte fotit. Obecně práce se světlem je asi jedna z nejtěžších věcí na focení, protože je také jedna z nejkomplexnějších. Dokáže krásně vystihnout scénu, ale dokáže také úplně zkazit scénu. V minulých dvou dílech (Fotoakademie 1, Fotoakademie 2) dílech jste mohli vidět, že při natáčení jsem podcenil nutnost pořádného nasvícení scény a spoléhal jsem se pouze na malé světlo a jak zapadalo slunce, světla postupně ubývalo, až jsem byl úplně tmavý. Dnes jsem světla trochu upgradoval a věřím, že výsledek bude diametrálně odlišný. Tohle se ale vám stát nemůže, protože fotka je na rozdíl od videa vždy dílem okamžiku. Je ale potřeba samozřejmě vědět kdy jdu fotit a co jdu fotit. Zlatá hodinka Když budu mluvit hodně obecně, říká se, že nejlépe se fotí v takzvané „zlaté hodince“ nebo jste se možná někdy setkali s termínem „golden hour“. Pokud náhodou nevíte, co to je nevadí. Zlatá hodinka je čas, který je zhruba hodinu po východu slunce nebo hodinu před západem slunce. Je to z toho důvodu, že slunce, které vychází či zapadá, už nemá takovou intenzitu, světlo je měkčí a daleko rozptýlenější. Je to tím, že prochází přes větší vrstvu atmosféry, je teplejší, stíny jsou delší, slunce není už tak vysoko nad obzorem, takže jej můžete do fotky zachytit a celkově prostě takto komponované fotky působí daleko hezčím a přirozenějším dojmem. Samozřejmě zlatá hodinka netrvá přesně hodinu a můžete do ní počítat i dobu těsně před východem, či západem, kdy slunce již kvůli zakřivení zeměkoule nevidíte, ale stále se ještě odráží od mraků. Méně známá už je pak „modrá hodinka“, kdy dokážete komponovat také velice zajímavé snímky. Modrá hodinka je čas, který značí úsvit, či soumrak. To znamená doba kdy obloha začne ráno měnit svou barvu z černé na modrou a večer zase obráceně. Samozřejmě za předpokladu, kdy je kolem vás černočerná tma, což ve městě není, ale určitě chápete, co tím myslím. Délka modré hodinky je jiná v každé zeměpisné šířce a zatímco třeba na blízkém východě může být v řádu několika málo minut, u nás je to výrazně delší. Víceméně záleží pouze na vás jak moc tmavou nebo světlou chcete mít oblohu. V tuto dobu je hodně zajímavé focení hlavně ve městech, kdy můžete kombinovat oblohu v modré hodince s pouličním osvětlením nebo s rozsvícenými světly v oknech. Dejte si jen pozor na dvě věci. Nestůjte přímo pod zdrojem světla, typicky pouliční lampou a vzhledem k tomu, že světla už je opravdu málo, je dobré si dát telefon buď do nějakého stativu a nebo jej o něco opřít. Stačí římsa baráku, parapet, mini stativ, prostě cokoli, kde se během expozice telefon nehýbne. Teď už zabíhám hodně do podrobností, které si probereme v některém z dalších dílů, ale pokud máte Samsung S10 nebo S9, zkuste v manuálním režimu nastavit clonu hlavního foťáku na f/2.4, prodloužit tím pádem dobu expozice a pokud fotíte třeba nějakou vodní hladinu, uvidíte najednou, že bude vypadat úplně jinak. Samozřejmě tady již narážíme na pevné limity mobilních telefonů a dál by se s fotkami dalo kouzlit dlouhými časy z velkých foťáků, přídavným příslušenstvím atd, ale o tom zas někdy jindy. Pro zajímavost se můžete mrknout, jak vypadá modrá hodinka exponovaná mobilním telefonem a jak právě na dlouhý čas velkým foťákem. Aplikace informuje, kdy je nejlepší fotit Za chvíli si ještě probereme samozřejmě focení v jiné denní doby, ale abyste v tom neměli v hlavě zmatek, existují jednoduché pomůcky. Protože čas východu i západu slunce se každý den mění, můžete se na konkrétní dobu zeptat vašeho hlasového asistenta. U Samsungu a jeho bixby stačí podržet boční tlačítko a zeptat se „When is the sunrise today“ nebo „When is the sunset today“ a hned dostanete odpověď a plus mínus hned víte, kdy je modrá hodinka a kdy zlatá hodinka. Mnohem víc vám ale doporučuji stáhnout aplikaci, která se jmenuje Sun Surveyor. Máte možnost její odlehčenou variantu stáhnout zdarma nebo si za plnou verzi zaplatit zhruba 230Kč. V této aplikaci se dozvíte přesně kdy začíná modrá hodinka, kdy zlatá hodinka a kdy naopak končí. Stejně tak kdy je slunce v poledne a navíc to celé uvidíte na 3D kompasu včetně světových stran. Pokud tedy půjdete někam do přírody fotit východ slunce, samozřejmě budete úplně přesně vědět, kde slunce vychází a na všechno se můžete dopředu připravit i v rámci kompozice. Pokud si zaplatíte navíc plnou verzi aplikace, můžete si všechno naplánovat dopředu na mapě ještě předtím, než na danou lokaci dorazíte. V městské zástavbě uvidíte i 3D budovy a pokud si na tuto aplikaci zvyknete, uvidíte, že je neocenitelným pomocníkem. Linky na stažení - Sun Surveyor Lite (Android, iOS), Sun Surveyor (Android, iOS). Pozor na pravé poledne Samozřejmě ne vždycky se vám podaří být na místě fotografování v ideální čas a nebo okolnosti, třeba svatba, vyžadují focení v nějakou konkrétní dobu. Vzhledem k tomu, že toto je tutoriál jak fotit mobilním telefonem, který nemá za cíl jít do profi focení, držíme se stále základních pouček. Takové základní pravidlo je, nesnažte se postavit fotografovaný objekt za pravého poledne na sluníčko a nejlépe ještě tak, aby mu mířilo přímo do obličeje. Pokud to není záměrem, výsledkem bude nejspíš neskutečná grimasa v obličeji podpořená ještě ideálně nějakým hodně tvrdým stínem. Předpokládám, že podobnou odraznou desku, jako tady mám dnes já a která by asi dokázala dost pomoct, asi s sebou na focení mobilem běžně nenosíte a proto postačí, pokud se postavíte na zmíněné svatbě někam do stínu pod strom a hned uvidíte, že fotka je daleko lepší. Až tedy půjdete někam o víkendu v pravé poledne na procházku, poproste kamaráda, babičku, maminku a stoupněte si oba na sluníčko a zkuste je vyfotit a pak zajděte někam do stínu a vyfoťte se znova a uvidíte, která fotka bude lepší. Samozřejmě si dávejte také pozor, co máte v pozadí. Ideální je otevřená krajina, kde můžete použít portrétní režim a pozadí bude krásně rozostřené. Je určitě potřeba také počítat s tím, že čím více světla bude na pozadí dopadat, čím světlejší dané pozadí bude, tím víc bude mít tendenci k tzv přepalu. To znamená, že třeba bílý svatební stan na sluníčku rozhodně není ideální pozadí za fotografovaným objektem. V každém případě zkoušejte, zkoušejte, zkoušejte, protože jen pokud budete dokola zkoušet, analyzovat fotku, poučíte se z chyb, znova vyfotíte, tak tím se bude váš fotografický um posouvat dál a dál. Teď vám řeknu jedno zlaté pravidlo, které si zapište za uši a týká se použití blesku. Večer se fotí bez blesku, přes den s bleskem. Toto se týká mobilních telefonů přes den jen okrajově, protože jejich blesky za dne nemají dostatečný výkon, ale večer už dokážou fotku pěkně pošramotit. Pokud se však dostanete k nějakému silnějšímu zdroji světla, zkuste fotografovanou osobu umístit tak, aby měla slunce v zádech, kde krásně vyniknou kontury a oním zdrojem světla fotografovanou osobu nasviťte. Najednou vyrovnáte osvětlené pozadí s popředím a budete mít dobře exponovanou jak osobu, tak oblohu. Pokud však světlo nemáte, vždy foťte tak, aby byla dobře exponovaná daná osoba a pozadí bude holt tzv přepálené, neboli bílé. Příště portrétní režim No a pak tu konečně máme ještě jednu denní dobu, kdy je dobré fotit třeba hlavně portréty a o tom si řekneme v dalším díle – jak na portrétní fotografii. Schválně si můžete tipnout jaká denní doba to je a já vám jen napovím, že to má něco společného s počasím . Schválně mi pište vaše tipy dolů do komentářů. No a abyste měli nějakou perličku na konec, vybral jsem pro vás pár fotopříslušenství k mobilu, které jsem dnes zmiňoval a mohlo by se vám hodit. Dole v popisku videa máte odkazy a pokud použijete kód „FOTOAKADEMIE“, dostanete od nás na ně takovou malou slevičku. Díky moc za sledování a čau u dalšího dílu fotoakademie. Předchozí díly: FOTOAKADEMIE 1 a FOTOAKADEMIE 2 ...
- Aktualita
- 16. červen 2019
Fotoakademie 2: Jak na správnou kompozici?
Jestli se bojíte slova kompozice, vůbec nemusíte. Je to sice cizí slovíčko, ale veskrze si prostě jen představte, že to je nějaký způsob, jak fotku vyfotíte. To znamená, dřív, než stisknete spoušť, zkuste si vůbec uvědomit jak chcete, aby finální fotka vypadala. A to si teď pěkně projdeme. Na šířku či na výšku? První a dost možná nejdůležitější věc je to, abyste si uvědomili, zda chcete fotit na výšku nebo na šířku. Do nedávna se třeba říkalo u videa, že vždycky na šířku – to bylo téměř 100% pravidlo. Má to jeden prostý důvod. Předpokládá se, že když nahrajete někam video, divák je zvyklý se na něj dívat ať v kině, či na televizi prostě v horizontálním formátu. Rozhodně si nebude otáčet televizi na bok jen kvůli tomu, aby zhlédli vaše video. Dřív než tedy stisknete spoušť, uvědomte si nejdřív hlavně to, kam budete výslednou fotografii, či video dávat. Zatímco na YouTube je vhodný formát na šířku, právě třeba takový Instagram, kde lidé jsou zvyklý posouvat obsah odzdola nahoru, je zas dobré fotit, či točit na výšku. Opět z prostého důvodu, máte větší šanci, že někdo neprošvihne váš obsah, protože při rychlém posouvání zaberete na obrazovce více místa. Samozřejmě, že pokud budete fotit třeba žižkovskou věž a chcete, aby se vám tam vešla celá, přece jen bude lepší zvolit formát na výšku než na šířku. K čemu slouží "mřížka"? Druhá věc, která vám hodně pomůže v kompozici je takzvaná mřížka. U mého Samsungu S10 Plus, sponzora tohoto videa, ji zapnete tak, že půjdete do nastavení foťáku, a najdete volbu Dělící čáry, které zapněte na 3x3. U jiných výrobců se samozřejmě taková volba může jmenovat jinak, právě třeba mřížka, ale troufám si říct, že tento základ umí naprosto každá originální aplikace daného výrobce. Na displeji se vám objeví takové čáry a rozdělí objektiv do 9 chlívků. Jednotlivých chlívků si však nevšímejte a zasoustřeďte se na spojnice dělících čar a na ně se snažte umístit fotografovaný objekt. Možná jste totiž už někdy slyšeli pojmy jako zlatý řez, pravidlo třetin atd. Právě to slovo třetin je důležité. Obrazovka je totiž rozdělena na pomyslné třetiny a tím, že umístíte objekt právě na onen průsečík mu paradoxně dovolíte daleko více vyniknout. Toto pravidlo platí samozřejmě jak na krajinu, tak portréty. Samozřejmě existují i výjimky, třeba fotografie na doklady, kde je žádoucí kompozice na střed, ale v drtivé většině případů bude lepší, pokud se budete držet zásady zlatého řezu. Pokud fotíte krajinky, kde je třeba moře nebo obloha, komponujte fotku tak, aby moře, či oboha zaujímaly buď 1/3 fotky nebo 2/3 fotky, podle toho, co chcete, aby vyniklo. Tím pádem umístěte horizont vždy na celou jednu čáru, kterou současně můžete tím pádem použít i jako vodováhu, aby vám horizont někam neutíkal. V předchozím tipu jsme si řekli, že ideální je fotit objekty na třetiny a hned v dalším bodě to hned porušíme. Kompozice na střed samozřejmě existuje, ale nejtypičtěji ji můžete vidět právě třeba ve zmiňovaných portrétech. Pokud fotíte objekt vašeho zájmu a zabírá valnou většinu fotky, nebojte se jej vyfotit na střed. Důležité je také myslet na to, aby žádné pozadí vyloženě fotku nerušilo. Pak bude portrét ideální. Dalším místem, kde se také můžete setkat se středovou kompozicí jsou fotky, kde se autor snažil vyjádřit nějaký druh symetrie. Typickým příkladem mohou být tzv „leading lines“ do češtiny přeloženo jako vodící linie. Jedná se o jakési přirozené vodící linky, které váš zrak dovedou právě až k finálnímu objektu fotografie a nebo pomohou vaší fotce získat hloubku. Až tedy někdy uvidíte nějaké přírodní linie, nebo linie architektury, nebojte se středové kompozice. Ať už se jedná o hru světla a stínu nebo třeba rybníček s fontánou, který dovede váš zrak až k Eiffelovce, vždycky přemýšlejte, jak diváka co nejvíc zaujmout. A to může být právě tím, že vyfotíte fotku úplně jinak, než to dělají ostatní. Změna úhlu pohledu To mě přivádí i k dalšímu bodu. Většina lidí je zvyklá fotit vždy z očního pohledu. Neboli z výšky očí běžného dospělého člověka. Zkusili jste ale někdy změnit jen výšku foťáku. Zkuste si někdy fotografovanou osobu nebo věc vyfotit zeshora a uvidíte, že najednou se vám bude zdát menší. Naopak, když jí vyfotíte zespoda, bude se vám zdát větší. Opět dobrovolnosti se meze nekladou. Schválně si všimněte, jak relativně nezajímavá je fotka kola, byť je třeba umístěno na základě předchozích pravidel v pravé třetině snímku. Oproti tomu jakou dynamiku může fotka získat, pokud vezmete telefon a vyfotíte jej z prostého podhledu. Najednou je kolo daleko větší a oproti obloze hned začne vynikat. Ořez Na další věc, kterou se teď podíváme v rámci kompozice je ořez. Teď už známe pravidlo třetin, a víme, že bychom se měli snažit umístit objekt někam na průsečíky. Důležitou informací je také to, že pokud se jedná o osobu, která se dívá určitým směrem, řekněme z našeho pohledu zleva doprava, měli byste jí zarámovat tak, aby bylo vidět kam se dívá. To znamená, aby většina pohledu zůstala ve fotce. Pokud umístíte osobu na kraj fotky a ta osoba se bude přes ten blízký kraj koukat pryč, nevypadá to vůbec dobře. Ze stejné věci jsem já vycházel u fotky, kdy jeden dron fotil jiný dron. Dron sice není osoba, ale pokud má pod sebou zavěšený objektiv, který se dívá určitým směrem, přece jen chcete, aby bylo vidět kam se dívá. A právě v tuto chvíli jsem skloubil 2 postupy. Protože jsem věděl, že výslednou fotku chci dát na Instagram, změnil jsem následně poměr stran z původních 16:9 na 4:5 na výšku. Trochu dobarvil a výsledná fotka je přímo na mém instagramovém profilu. V druhém případě jsem udělal podobný pokus a nechal vás hlasovat v komentářích. Vzal jsem fotku kostela z náměstí Jiřího z Poděbrad a udělal jsem 2 varianty. Jednu nechal tak jak je a umístil na profil Hurámobilu s 15 tisíc sledujícími a zeptal se jich, zda se jim víc líbí tato fotka nebo druhá fotka na mém osobním profilu, který má 4x méně sledujících. Ač drtivá většina lidí napsala, že víc se jim líbí původní fotka 16:9, výsledný rozdíl v poměru liků ku sledujícím je právě diametrálně opačný. Zatímco na mém profilu získala fotka přes 300 liků, na Hurámobilu jen lehce přes 400 liků, což je oproti jiným fotkám dost podprůměrné číslo. Nutno dodat, že fotky byly s podobnými hashtagy vypublikovány ve stejný čas a i když se více lidem líbila širokoúhlá, větší zásah dostala fotka vertikální. Já osobně si to vysvětluju tím, že právě při systému, jakým funguje Instagram je daleko výhodnější publikovat vertikální obsah. Samozřejmě v tomto místě mě úplně nechytejte za slovo, chtělo by to více pokusů, naprosto stejné hashtagy, na profilech mít stejnou aktivitu více dní atd, ale myslím, že jako základní informace i v závislosti na tom, že se bavíme o ořezu to stačí. Neořezávejte končetiny Ať už ořezáváte fotku nebo fotíte třeba určitou osobu, dejte si pozor jakou část osoby zabíráte. Není nic horšího vyfotit někoho u památky a přitom mu oříznout nohy v kotníku, ruce v loktech, či zápěstí nebo hlavu u krku. Vypadá to pak, jak kdyby dotyčná osoba měla amputované končetiny nebo hlavu. Schválně se podívejte na svojí fotku v občance a uvidíte, že fotograf vás také vyfotil včetně ramen a neuřízl vám hlavu u krku. To samozřejmě platí pro ty, co si fotky dělali u fotografa a ne v automatické fotobudce . Ať už tedy budete někoho fotit nebo fotku ořezávat, pamatujte na to, že hlavně neořezávejte lidi v kloubech. S ořezem tak trochu souvisí i následující téma a tím je framing neboli orámování. Už jsme si říkali o kompozici na střed, na průsečíky zlaté mříže a říkali jsme si obecně i ořezu. Až budete příště něco fotit, zkuste využít přirozené orámování v přírodě nebo třeba doma. Ať už vyfotíte něco třeba skrz klíčovou dírku, pootevřené dveře, nebo třeba skrz díru ve skále, může vzniknout celkem zajímavá fotka, která rozhodně zaujme. Vytvoříte tak orámování uvnitř samotné fotky a tím ještě více zdůrazníte to, co je na fotce důležité. Až vyrazíte někam ven a budete někoho fotit, nezapomeňte, že vy jste fotograf a vaší povinností je naštelovat si objekt tam, kam jej potřebujete. Nedívejte se pouze na fotografovaný objekt, ale dívejte se i na to, co je za ním. Pokud se nejedná o kilometr vzdálené pozadí, které plánujete mít na fotce stejně rozmazané, dejte si hlavně pozor na stromy, telegrafní dráty, komíny, dopravní značky a tak dále. Občas se totiž člověk tak soustředí na samotný fotografovaný objekt, jeho úsměv, výraz v obličeji, pohled, pravidlo třetin a tak dále, že si ani nevšimne, že fotografovanému objektu z hlavy trčí právě strom nebo dopravní značka v pozadí. Garantuji vám, že tohle rozhodně dobře nevypadá . Rozostřené pozadí Další tip je práce s objektem a pozadím. Pokud fotíte nějakou osobu, či předmět, řekněme třeba sluchátka Galaxy Buds, všimněte si, že čím blíže je dávám k čočce foťáku, tím více je pozadí rozostřené. No a čím více je pozadí rozostřené, tím více pozornost diváka ulpí právě na fotografovaném objektu. Samozřejmě tohle nejlépe funguje na malé předměty, které můžete dát hodně blízko čočce a pořád se celé vejdou na obrazovku. Hůře se to už provádí s osobami, právě na které jsou určeny portrétní režimy, které fungují na principu softwarového rozostření pozadí. O tom všem si řekneme ale přímo v díle, který se bude věnovat portrétnímu režimu. Do slovíčka kompozice se toho dá zahrnout opravdu mnoho a spoustu věcí z kompozice se bude naopak prolínat do dalších dílů, kde si probereme detailně portrétní režim, hloubku ostrosti, opustíme automatické režimy nebo se mrkneme na PRO režim, o který jste si tak psali. Dnes mám na vás ale takovou malou hádanku na příště. Zkuste přemýšlet o tom, kdy je nejlepší čas na focení a proč? Je to v noci, ráno, za poledního slunce nebo třeba při západu slunce? Napsat to můžete dolů do komentářů a nebo si to jen pomyslet v duchu a příště se to dozvíte. No a jestli máte chuť, vyrazte někam fotit, hoďte fotku na Instagram, označte tam @huramobil, dejte hashtag #fotoakademie a třeba některou z vašich fotek vybereme v příštím díle a něco si na ní ukážeme. ...
- Aktualita
- 10. červen 2019
Fotoakademie 1: Jak na základy focení mobilem?
do U prvního dílu fotoakademie půjdeme přímo úplných základů ovládání samotného mobilního telefonu. Vše budu demonstrovat na nejnovějším Galaxy S10, ale protože se bude v drtivé většině případů jednat spíše o techniku focení, platí to pro všechny mobilní telefony. Úplný základ je rychlé spuštění samotného fotoaparátu. Asi nemusím vysvětlovat situace, kdy je nutné rychle tasit a fotit. Sám jsem byl svědkem mnoha případů, kdy lidé zapnou displej, naťukají pin, hledají aplikaci fotoaparátu a teprve poté fotí. Věděli jste ale, že třeba u Samsungu stačí stisknout 2x rychle zapínací tlačítko a fotíte? Pak už jen tlačítky hlasitosti můžete fotit. Jednoduše tak třeba do 2 vteřin vyndáte telefon z kapsy, spustíte foťák a fotíte. Pro zajímavost u telefonů Huawei stisknete 2x rychle tlačítko zeslabení a telefon zapne foťák a vyfotí snímek. U dalších telefonů se mrkněte do nastavení aplikace fotoaparátu a měli byste tam takovou funkci najít. Druhý tip je už o samotném focení. Dnes jsou hodně populární různé speciální funkce rozostření dost často nazývané portrétní režim. Účelem takového režimu je zdůraznit objekt který chcete aby fotce dominoval a zbytek rozostřit. Tím divákovi říkáte, co je na fotce důležité a co ne. Portrétnímu režimu se budeme věnovat až příště, ale dnes si řekneme něco o samotném ostření. Podle toho, jak jsou objekty nebo osoby v záběru se telefon snaží automaticky zaostřit na důležité věci. Software je naprogramován tak, že nejvyšší prioritu na fotce mají osoby. Proto pokud detekuje ostřící režim nějaký obličej, snaží se jej vždy udělat ostrý bez ohledu na okolí. Někdy ovšem chcete dát přece jen důraz na něco jiného než danou osobu nebo věc v popředí a proto stačí na objekt kliknout a telefon automaticky přeostří na to, co chcete. Schválně až budete příště fotit, zkuste se zaměřit na to, že čím více dáte danou osobu, či předmět blíže k objektivu a zaostříte na ní, tím více bude zbytek fotky rozostřený. Dosáhnout pak můžete krásných, třeba produktových fotek. Co je dynamický rozsah? Pokud nemáte nějaký telefon se super foťákem, vyvarujte se focení v prostředí, kde je velký dynamický rozsah. Asi nevíte, co to úplně znamená, ale často o tom mluvím v recenzích. Dynamický rozsah je rozdíl mezi nejsvětlejším místem na fotce a nejtmavším místě na fotce. Typický příklad je třeba focení budovy nebo osoby ve stínu proti nebi s poledním sluncem. Většinou pouze docílíte toho, že buď bude obloha bílá a osoba dobře vyfocená nebo bude osoba černá, že jí nerozpoznáte místa v obličeji a obloha ideálně modrá. Řešením samozřejmě může být takovou fotku nedělat, ale pokud na tom přesto trváte, můžete si ručně pohrát s tzv kompenzací expozice. Stejně, jako v předchozím bodě, klikněte na objekt, který chcete mít ostrý a táhněte po displeji prstem nahoru a dolů a uvidíte, jak se vám bude fotka zesvětlovat nebo ztmavovat. Podle toho si nastavte ideální míru expozice a vyfoťte fotku. Ostření stále na stejný objekt Pokud třeba stojíte podél závodní trati a fotíte formule, cyklisty nebo třeba prolétavající holuby, určitě jste si všimli, že po každé expozici se nastavení vrátí do normálu. Tím je myšleno, zaostřuje a exponuje opět automatika. Vy ale chcete mít neustále zaostřeno a ideálně nastavenou expozici a soustředit se jen na to, kdy stisknete spoušť. Místo jednoduchého ťuknutí, jak jsme si vysvětlovali předtím na chvíli na místě požadovaného zaostření prst podržte, dokud se neobjeví žluté kolečko s nápisem Zám. AF/AE. Zkratky znamenají AF lock a Auto Exposure lock, neboli zámek ostření a zámek expozice. Teď už jen nastavte požadovanou míru kompenzace expozice opět sliderem nahorů a dolů a foťte. Burst Mode Další funkcí telefonu je takzaný burst mode. Pokud potřebujete vyfotit někoho v pohybu, třeba právě jako já na koloběžce, nejlépe toho docílíte, že zamíříte na objekt v pohybu a budete pouze držet tlačítko focení. Tím dojde k vyfocení několika fotek za sebou a vy si z nich teprve poté v klidu v galerii vyberete přesně tu fotku, která se vám líbí. No a když se vám jich líbí víc, prostě si jich jen vyberete víc. Co je závěrka a jak ji využít? Fotoaparáty, jak ty klasické, tak obyčejné fungují na principu kombinace času a závěrky. Závěrka jsou vlastně taková dvířka skrz objektiv do foťáku, která se otvírají a zavírají. Za dveřmi už je jen senzor, který zachytává dopadající světlo, když jsou zrovna dveře otevřené. No a čím méně je venku světla – třeba západ a východ slunce, tím déle musí být pomyslné dveře do foťáku otevřené, aby na senzor dopadlo dostatek světla a fotka nebyla tmavá. Proto se vám stává, že pokud fotíte při nedostatku světla a nemáte zrovna špičkový foťák nebo telefon s nějakým druhem stabilizace, je fotka často rozmazaná. Je to z toho důvodu, že mezitím co se dveře otevřou a zavřou, vy pohnete rukama. Ideálním řešením je dát telefon třeba na stativ, nebo jej opřít o něco a aby nedošlo k pohnutí, nastavte buď časovač spouště nebo připojte k telefonu sluchátka a používejte tlačítko na sluchátkách jako spoušť. Telefon se nepohne a fotka bude krásně exponovaná. Protože jsme taková společná parta, která se může vzdělávat i mezi sebou navzájem, rozhodně se nebojte napsat i dolů do komentářů tip k základům focení. Příště si probereme jak na kompozici a samozřejmě pokud o další díl nechcete přijít a ještě jste to neudělali, klikněte na tlačítko odebírat i s tím zvonečkem. ...
- Aktualita
- 3. červen 2019
