-
0
Realme 7 5G 6GB/128GB Dual-SIM Mist Blue5x 150 000 KčZOBRAZIT KOŠÍK
-
0
Realme 7 5G 6GB/128GB Dual-SIM Mist Blue5x 150 000 KčZOBRAZIT KOŠÍK
-
Přihlásit
-
- Mobilní telefony
Nejoblíbenější produkty
![CELLFISH tvrzená skla]()
- Tablety
Nejoblíbenější produkty
![CELLFISH tvrzená skla]()
- Audio - Video
- Smart
- Domácnost
Nejoblíbenější produkty
![Příprava jídla]()
![Odžmolkovače]()
![Doplňky]()
![Pro zdravý spánek]()
![Ventilátory]()
![Domovní zvonky]()
- Sport, outdoor
- Příslušenství
Nejoblíbenější produkty
![Držáky]()
![Nabíječky]()
![Řemínky]()
![Síťové prvky]()
![Bezdrátová]()
![Batohy, brašny a pouzdra]()
![Baterie pro handsfree]()
![Osvětlení]()
![Datové kabely]()
- PC doplňky
Nejnovější události - strana č. 63
Recenze Sony MHC-V72D: Ultimátní reproduktor na party
Pokud plánujete pořádnou párty u bazénu a přemýšlíte, čím jí ozvučit, rozhodně vemte v úvahu tento reproduktor od Sony, který nabízí nejen skvělou muziku. Už v momentě, kdy jej vybalíte si získá váš respekt jeho velikost a při pohledu na vrchní panel máte pocit, že neovládáte párty reproduktor, ale minimálně nějaký raketoplán. Oproti recenzovanému Partyboxu, kde jste se museli spokojit s tlačítkem BASS Boost, je tady o poznání více funkcí i rozložení jednotlivých reproduktorů. Čím se V72 pyšní, je 360 stupňový zvuk v kombinaci s basy s dlouhým dosahem. To zajišťuje technologie JET BASS BOOSTER a díky tomu si užijete hudbu ať už jste před reprákem, za reprákem nebo někde dál, třeba u bazénu. Stejným způsobem si užijete i světelné efekty, které jsou rovněž 360 stupňové, což reproduktor předurčuje být středem každé párty. Škoda jen chybějící baterie, protože ne každý z nás myslel při plánování bytu či baráku na to, aby měl uprostřed obýváku v podlaze zásuvku, takže se buď spokojíte s umístěním repráku někde v rohu u zásuvky nebo budete čekat, kdy se někdo zabije přes natažený kabel k zásuvce. Ať už se nakonec rozhodnete umístit reproduktor kamkoli, jeho transport je velmi lehký díky transportním kolečkům a velmi příjemnému úchytu. Reproduktor Sony MHC-V72 se ovládá přes vrchní panel nebo prostřednictvím telefonu přes Bluetooth. K dispozici je mnoho vstupů zdrojů. Tradiční Bluetooth doplňuje ještě vstup přes 2 cinche, HDMI, nebo USB pro flashku vedle kterého najdete ještě připojení pro kytaru a mikrofon. A to bych málem zapomněl, že hudbu můžete poslouchat i „postaru“ prostřednictvím vestavěného přehrávače CD/DVD. Ten navíc můžete využít i jako přehrávač DVD disků, a HDMI vstup použít jako výstup pro video signál pro televizi, či projektor. Pokud tedy chcete doplnit párty ještě o obrazový výstup, nemusíte tahat další zařízení navíc. Z výstupních možností je kromě HDMI ještě druhý pár cinchů, který můžete použít pro zapojení více reproduktorů do libovolně velkého řetězce a protáhnout párty klidně k sousedům do baráku. Použít můžete i bezdrátové řešení zvané wireless party chain, díky kterému máte možnost připojit až 100 jiných reproduktorů podporující stejnou funkci. Reproduktor můžete ovládat pomocí hlavního panelu, přibaleným dálkovým ovladačem nebo přes aplikace Sony Music Center a Fiestable. V první z nich můžete měnit veškerá nastavení ekvalizéru, propojení s dalšími reproduktory, nastavovat časovač vypnutí nebo měnit vstupy a druhá aplikace slouží pro kreativní DJskou práci. Na své si tedy přijdou milovníci různých hudebních DJ efektů. Můžete tedy nejen scratchovat, ale používat i další věci, v kterých se upřímně moc nevyznám, ale věřím, že ti, kteří ano je opravdu ocení. Po zvukové stránce asi není žádným překvapením, že tohle Sony hraje skvěle. Na plnou hlasitost jsem se upřímně bál, že nám to v práci vysklí okenní tabulky. Maximální hlasitost je ještě odhadem tak o 30% vyšší než nedávno recenzovaný Partybox a i na plnou hlasitost je zvuk opravdu čistý bez sebemenšího chrčení. Celkově reproduktor podává velice dobrý výkon a i když basy nejsou tak výrazné jako třeba u JBL, zvuk je výborně vyvážený a já jsem s ním byl maximálně spokojen. Schválně si pojďte na pár skladbách poslechnout jak tenhle cvalík hraje (více ve videu). Shrnutí Sony MHC-V72D můžete mít za 14.990,-. Za tuto cenu dostanete opravdu skvělý zvuk, DVD přehrávač, který po spojení s projektorem můžete použít I na větší firemní akce a zamrzí jen absence vestavěné baterie. S klidným srdcem se nebojím tohoto cvalíka rozhodně doporučit. Nabízí oproti Partyboxu od JBL daleko vice funkcí a lepší zvuk. Otázkou na vás je, zda si za toto všechno chcete oproti Partyboxu připlatit 3.300Kč a nemít baterii nebo naopak. Ať tak, či tak, pokud použijete v košíku kód “V72D”, dostanete od nás k repráku od Sony do konce srpna zase něco navíc. ...
- Recenze
- 14. červenec 2019
HUAWEI CARES - roční záruka na rozbití displeje telefonů Huawei P30 Lite, P30 a P30 Pro
Jaké benefity Huawei Cares nabízí? Po dobu platnosti (1 rok/365 dní od registrace služby) získáváte zdarma jednu výměnu displeje a/nebo zadního krytu vašeho zařízení, v případě jakéhokoliv náhodného poškození. Huawei telefon vyzvedne, opraví a vrátí až k vám domů. Když budete potřebovat vyměnit displej v rámci Huawei Cares, můžete zůstat v pohodlí domova a využít služeb kurýra, který u vás telefon vyzvedne a po opravě doveze nazpět. Pro objednání kurýra je třeba kontaktovat Huawei infolinku na telefonním čísle 239 018 465. Často kladené otázky Zakoupil/a jsem Huawei P30 lite/P30/P30 Pro v březnu/dubnu a aktivoval/a jsem si 90 denní Premium servis. Mohu se nyní registrovat znovu a získat roční Huawei Cares? Tato akce je určena pouze pro zákazníky, kteří zakoupí/zakoupili nový telefon P30 lite/P30/P30 Pro mezi 10. 7. 2019 a 31. 7. 2019. Ve které zemi mohu Huawei Cares získat a uplatnit? Oblast působnosti je omezena na tyto země: Rakousko, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Česká republika, Estonsko, Finsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Norsko, Polsko, Rumunsko, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Švédsko, Turecko, Ukrajina Co musím splňovat, abych se mohl/a akce zúčastnit? Pro obdržení služby Huawei Cares je třeba splňovat následující: - Zakoupit model P30 lite/P30/P30 Pro mezi 10.7. a 31.7.2019 - V aplikaci HiCare se zaregistrovat do služby Huawei Cares - Pro jedno zařízení je možno registrovat se jen jednou Jak HUAWEI CARES zaregistrovat? - Otevřete aplikaci HiCare na svém zařízení. Aplikace by měla být předinstalovaná, pokud není, můžete si její nejnovější verzi stáhnout v Obchodě play. - Najděte banner k registraci k HUAWEI CARES (bannery se střídají a můžete jimi listovat). - Klikněte na banner k registraci, můžete být vyzvání k aktualizaci na nejnovější verzi, prosím proveďte aktualizaci. - Následně se prosím v nové verzi HiCare přihlašte k účtu a klikněte na tlačítko “Klikněte zde” pro získání ročního záruky na rozbití displeje HUAWEI CARES Kdy mi začne platit služba HUAWEI CARES? Kde si to mohu zkontrolovat? Začátek záruky se počítá ode dne, kdy zákazník zaregistruje zařízení v HUAWEI CARES přes aplikaci HiCare. Registrace musí proběhnout mezi 10.7. a 31.7. 2019. HUAWEI CARES bude aktivní do 7 dnů od registrace, potom lze záruku zkontrolovat v Aplikaci HiCare nebo na oficálním webu Huawei, v sekci Podpora “Informace o záruce ” https://consumer.huawei.com/cz/support/warranty-query/ Jak uplatnit službu HUAWEI CARES? - Navštvite Autorizované servisní centrum Huawei (které máte nejblíž a jejich přesnou adresu najdete v aplikaci HiCare nebo na Huawei.cz). - Pokud nemáte možnost navštívit nás osobně nebo je to pro vás pohodlnější, objednejte si přes Huawei infolinku na telefonním čísle: + 420 239 018 465 službu “Vyzvedneme & opravíme & vrátíme až k vám domů” kdy váš telefon vyzvedne kurýr. Pokud využiji službu HUAWEI CARES, bude mít můj telefon i nadále záruku? Ano, HUAWEI CARES nemá vliv na záruku zařízení. Pokud se mi rozbije displej (s platnou zárukou HUAWEI CARES) a můj telefon má i další vady, jak tuto situaci bude Autorizované servisní středisko řešit? Pokud jsou ostatní vady telefonu kryté zárukou, servisní centrum zažízení opraví záručně (bezplatně) a k opravě displeje využije vaši aktivovanou službu HUAWEI CARES, která zaručuje, že ji budete mít zdarma. Pokud se další vady neslučují se záručními podmínkami, odstranění těchto vad bude provedeno nezáručně, dle platného ceníku servisního centra. K opravě displeje servis využije vaši aktivovanou službu HUAWEI CARES, která zaručuje, že ji budete mít zdarma. Pokud bude obrazovka telefonu rozbita úmyslně, lze opravit zdarma v rámci HUAWEI CARES? Toto není možné, záruka na displej HUAWEI CARES kryje pouze náhodné požkození, ne úmyslné. Kryje HUAWEI CARES také rozbití skleněných zad telefonu? Ano. Nicméně je třeba mít na paměti, že HUAWEI CARES lze v rámci platnosti využít pouze jednou. Tedy například, pokud chcete uplatnit rozbitý displej i záda v rámci jedné reklamace, vyměníme vám zdarma oboje. Pokud máte rozbitá pouze záda a chcete uplatnit HUAWEI CARES, zdarma vám je vyměníme. Pokud byste chtěli při reklamaci uplatnit výměnu displeje přes HUAWEI CARES a až při další reklamaci výměnu sklěnených zad přes HUAWEI CARES, takto to bohužel není možné, pouze najednou. Co není zahrnuto ve službě HUAWEI CARES? Běžné opotřebení jako oděrky a škrábance nemají nárok na uplatnění záruky HUAWEI CARES. Jak poznám, že se registruji pro získání záruky ve správný čas? Systém rozpozná, zda se vaše zařízení může registrovat. Pokud ano, umožní vám registraci dokončit. Mám rozbitý displej telefonu, ale nemám HUAWEI CARES. Nechystá Huawei nějakou jinou akci? Ano, stávající zákazníci mohou využít Huawei Servisní dny a další skvělé akce, které pro ně nyní Huawei připravuje. Pro více informací, navštivte oficiální stránky, sekci Podpora nebo kontaktujte zákaznickou podporu, kde vám poskynou všechny informace. ...
- Aktualita
- 1. červenec 2019
Recenze Xiaomi Mi Scooter Pro: Ten vyšší výkon pocítíte
Pro ty z vás, kteří bydlí v Praze není asi alternativní způsob dopravy nějaká extra novinka. Pro ostatní už to novinka být může a rozhodně vám řeknu, že tento způsob dopravy stojí opravdu za to. Už minulá koloběžka byla skvělá a jestli mě někdy potkáte v Praze jezdit na nějaké koloběžce, buď je to právě Xiaomi Scooter nebo Lime. Až tak moc jsem si oblíbil tento způsob dopravy, protože cestovat po centru a hledat parkování je opravdu čím dál tím větší peklo. Prakticky se rozhoduji pouze podle toho, jestli na místo na které jedu, budu mít na svou koloběžku dohled a nebude mě její přítomnost obtěžovat. Pokud ne, beru vlastní, pokud ano, beru Lime. Teď se ale pojďme mrknout na to, jaké jsou hlavní rozdíly mezi novou a původní verzí. Obsah balení je prakticky totožný s původním modelem. Tím pádem najdete zde koloběžku, která je téměř celá sestavená, šroubováček, hadičku na dofukování gum, nabíječku a manuál se spoustou tipů jak jezdit a nejezdit. Nejvíc mě pobavil bod, že nemáte půjčovat koloběžku nikomu, kdo ještě nečetl onen manuál . No, zpět ale k obsahu balení, kde oproti původní koloběžce pouze chybí náhradní pár pneumatik, který si ale samozřejmě v budoucnu můžete zhruba za 1000 korun dokoupit. Sestavení samotné koloběžky zvládne úplně každý. V balení je kompletně smontovaná až na řídítka. Stačí je připevnit pomocí 4 šroubků a vše je hotovo. Po designové stránce jsou koloběžky od sebe prakticky k nerozeznání. Rám je stejný, barva je stejná, páčka zamknutí zvednutých řídítek je také stejná včetně její pojistky. Rozdíl poznáte v přítomnosti displeje a váze samotné koloběžky. Oproti své předchůdkyni je Scooter Pro vybavena 474Wh baterií, kterou nabijete do plna zhruba za 8 hodin, její kapacita se zvětšila tím pádem o necelých 60% a váha se vyšplhala až na 14,2kg. Pokud vám tedy dojde baterie a budete se odrážet, rozhodně je větší váha koloběžky znát. Stejně tak je i znát, když koloběžku složíte do transportní polohy a budete někam přenášet. Naopak větší váha a uložení baterie pod nášlapnou zónou má pozitivní vliv na stabilitu celé koloběžky při jízdě. Koloběžka je dále vybavena stojánkem, zadní kotoučovou brzdou, která se ovládá páčkou na řídítkách, přední svítilnou a zadním obrysovým a brzdovým světlem. Dojezd na jedno nabití je asi jedna z klíčových vlastností každé elektrické koloběžky. U Xiaomi Scooter Pro se s větší baterií prodloužila i doba jízdy na jedno nabití. Schválně jsme vzali na projížďku původní Xiaomi Scooter a Scooter Pro a projeli ze Žižkova do Karlína, k Právnické fakultě, na Letnou, Chodkovy sady, Újezd, Můstek, Výtoň, Vinohrady a zpět na Žižkov, což bylo zhruba 25km a původní koloběžce zbývalo už jen asi 10% baterie, zatímco nové Scooter Pro ještě nějakých 30%. Víceméně to tedy odpovídá výrobcem deklarovanému dojezdu 45km, protože je potřeba počítat nejen s váhou jezdce, a to při mých 100 kilo je zátěž, ale také s terénem. A jak víme všichni, Praha je poměrně kopcovité město a jízda do kopce si vezme z baterie daleko více než jízda po rovině. Výhodou je samozřejmě i fakt, že cestou z kopce, koloběžka dobíjí energii zpátky do baterie. Sílu rekuperace a další vlastnosti koloběžky si můžete pohodlně navolit přímo v aplikaci Mi Home, kterou stáhnete z App store nebo Google Play. To je obzvlášť důležitá věc, protože standardně je koloběžka nastavena na sílu rekuperace nízká a při jízdě z kopce koloběžka málo brzdí motorem a vy musíte brzdit zadní brzdou. Jednak se málo cenné energie vrací zpět do baterie, ale ještě navíc zbytečně opotřebováváte zadní brzdu. Doporučuji tedy hned po vybalení koloběžku spárovat s aplikací a nastavit sílu rekuperace na střední nebo vysokou. V aplikaci koloběžce pak můžete nastavit další vlastnosti jako je trvalé svícení, sledovat zbývající procenta baterie nebo třeba zamknout softwarově motor, což už není tak úplně důležité. Občas se mi ale stávalo, že připojení k aplikaci hlásí chybu. Předpokládám ale, že na vině je samotná aplikace, protože toto se mi už stávalo u Xiaomi kartáčku a s další aktualizací se problém opravil. Teď už ale k samotné jízdě a jízdním vlastnostem. Tady musím Xiaomi jednoznačně pochválit za použití gum se vzduchem oproti plastovým kolečkům, protože občasná jízda na pražských kočičích hlavách není tak nepříjemná jako s koloběžkami Lime. Samozřejmě je nevýhoda, že můžete píchnout, ale komfort jízdy je v tomto ohledu rozhodně přednější. Koloběžku můžete dokonce nastavit do 3 jízdních módů. Eko, kde maximální rychlost je omezena na 15km v hodině, klasický jízdní mód s maximálně 20km v hodině a sport mód s 25km v hodině. Samozřejmě čím nižší mód zvolíte, tím delší dojezd koloběžky bude. Ale upřímně vám řeknu, že stejně nakonec zvolíte sport a budete jezdit už jen na něj, protože eko-šnek mód fakt nechcete. Jednu z nejdůležitějších vlastností ale spatřuji ve zvětšení výkonu motoru koloběžky na 300W, s kterým jsem měl asi největší problém u starší 250W verze. V kopcovité Praze ani tak nepotřebujete větší rychlost, ale větší maximální výkon se opravdu hodí. Najednou už vyjedu i větší kopce bez nutnosti odrážení jen díky silnějšímu motoru. Docela se nám osvědčilo, že Kačka jela na slabší koloběžce a já na silnější a do kopce jsme jeli úplně stejně rychle. Výrobce sice uvádí, že koloběžka vyjede až 20% stoupání, ale rozhodně čím víc kilo máte, tím míň vyjede. Pokud chcete jezdit v kopcích, také myslete na stav nabití baterie, protože pokud poklesne kapacita baterky zhruba pod 25%, je znát už i úbytek výkonu právě na jízdě do kopce. Možná jsem vám teď nasadil brouka do hlavy, jestli upgradovat ze staršího modelu na novější Scooter Pro nebo pokud nemáte ani jednu koloběžku, tak kterou variantu koupit. Tohle hodně záleží na vás samotných a na vašich tělesných proporcích. Jestli vážíte přes 90 kilo, určitě bych volil Scooter Pro. Obzvlášť, pokud budete jezdit v kopcovitějších terénech. Ten výkon je fakt znát. Navíc dostanete i silnější baterii se zhruba 30% dojezdem na jedno nabití navíc, ale naopak vyšší váhou koloběžky. Pokud jste něžného pohlaví nebo vážíte pod 80kg, v pohodě si vystačíte s původní verzí koloběžky. U lepšího modelu máte sice navíc displej, který zobrazuje jízdní mód, aktuální rychlost, že jste připojení přes Bluetooth, ale nakonec zjistíte, že jediné, co vás na displeji zajímá, je zbývající stav baterie, který starší koloběžka nabízí také. Já tedy osobně jsem rád za novější a silnější model, který lze údajně ještě nějakým firmwarem zrychlit, ale pak samozřejmě přijdete o záruku. Konečně rozhodnutí tak záleží samozřejmě na vás, ale já bych asi hodně volil na základě vaší postavy. Napište mi schválně i dolů pod video jestli už jste na nějaké koloběžce jezdili nebo jestli nějakou koloběžku už máte. Xiaomi Scooter Pro můžete mít za 14990,- a její dostupnost bude v druhé polovině července. Pokud navíc zadáte u nás v košíku kód „XIAOMISCOOTER“, získáte až do konce července opět něčo navíc. Dostupnost bude na začátku hodně omezená, takže určitě si svou objednávku zadejte co nejdříve. Díky moc za sledování a čau u dalšího videa. ...
- Recenze
- 30. červen 2019
Fotoakademie 4: Jak na portrétní režim
Nejdřív si pěkně vysvětlíme, co je portrétní režim a jak jej chápeme v mobilních telefonech na rozdíl od fotoaparátů. Portrét je vlastně takový samostatný žánr fotografie, který má svá jistá specifika, která je dobré znát dřív, než takovou fotku jdete fotit. Každý fotograf chápe portrét malinko jinak a zatímco jeden se omezuje striktně na portrét hlavy včetně ramen, jiný komponuje do fotky ruce a ve výjimečných případech i celé tělo – pokud má nějaký zásadní vztah k pozadí, ale o tom si dnes povídat nebudeme. Co však je důležité na portrétní fotografii je to, aby fotografovaný objekt, zpravidla osoba, ojediněle zvíře, vystoupily z fotografie neboli byly dominantním prvkem fotografie. Zpravidla tedy není důležité pozadí, které se naopak na fotografiích snažíme potlačit, nejčastěji tím, že pozadí rozostříme oproti dokonale zaostřené osobě. To však neznamená, že byste se na to, co je v pozadí měli vykašlat, ba naopak. Ale o tom za chvilku. U fotoaparátů je portrét a samotné rozostření pozadí poměrně hodně jednoduchá záležitost, pokud máte správný objektiv. Nejčastěji se na portrétní režimy totiž používá fotoaparát s ohniskovou vzdáleností 50mm a vyšší. Takové objektivy však u mobilů nejsou a proto museli dát výrobci hlavy dohromady a to, co jim nedovolí optika a fyzické vlastnosti malých foťáků a senzorů, dohání softwarem pomocí různých algoritmů, umělé inteligence a občas i doplňkovými senzory. To vše za účelem pochopení hloubky. Někdy se tomu daří lépe a někdy hůře. Teď už se ale pojďme podívat na pravidla, jak nejlépe fotit portrét. Jak tedy portrét fotit? Předně je potřeba si říct, že u každého mobilního telefonu se tato funkce jmenuje jinak. Zatímco u některých telefonů se setkáte s prostým názvem portrét, třeba právě u Samsungu S10+ se portrétní režim jmenuje Živé zaostření. Na ten si teď přepneme, zamíříme na fotografovanou osobu a stiskneme spoušť. Důležité je stát zhruba 1-2 metry od samotného objektu a fotit až v momentě, kdy se vám rozsvítí žlutý nápis Efekt hloubky. Samozřejmě v tomto momentě je potřeba si vzít k srdci veškeré informace, které jsme si probrali v minulých dílech a za chvíli si ještě nějaké tipy na focení portrétů přidáme. Nejdřív si ale ještě probereme, co znamenají další volby portrétního režimu. Stromečky si samozřejmě volíte, zda chcete použít fotoaparát klasický nebo zoomový a jednotlivé žluté obdélníčky pak dávají možnost vyniknout jednotlivým softwarovým efektům spojený právě s detekcí hlouby pozadí. První, standardní režim znamená rozostření, druhý je rotace, což je takové rozostření do spirály, třetí provede efekt zazoomování pozadí se současným jeho rozostřením a čtvrtý dá vyniknout některé z barev na kterou je právě zaostřeno. Jednou nespornou výhodou je, že vy se úplně nemusíte soustředit na volbu jednotlivého režimu Živého zaostření, protože veškeré úpravy můžete provést až následně po vyfocení. Zde si jen dejte pozor jak moc velké rozostření použijete, protože samozřejmě software má své nedokonalosti a rozhodně není vždy nejlepší volbou nastavit co největší možné rozostření. Nejlépe je vidět chyby v softwaru třeba na plechovce, která je kulatá a právě ono zaoblení se softwaru zdá, že je dál než ve skutečnosti je a podle toho jej špatně rozostří. Pokud tedy náhodou používáte portrétní režim spíš na produktovou fotografii, kolikrát je lepší použít zoomový foťák a fotografovaný objekt přiblížit hodně blízko čočce a vlastně vytvoříte přirozený efekt rozostření, který bude dobrý za všech okolností. Je to tím, že využijete rozostření pozadí přímo díky vlastnostem objektivu a ne softwarem. Bohužel lidi tak blízko foťákům neumístíte a proto je potřeba používat právěportrétní režimy. Jak komponovat? V druhém díle naší fotoakademie jsem vám radil jak komponovat. Dnes se podíváme ještě na další tipy směrem k portrétnímu režimu. Nezapomeňte, že vy jste fotograf a svůj model si dirigujte tak, jak chcete, aby výsledná fotka vypadala. I když neexistuje jediný univerzální návod jak by měla být fotka portrétu komponovaná, zkuste přece jen opustit formát pasové fotografie a osobu si natočte směrem jedním ramenem k vám a za ním pak otočte hlavu. Je už na vás, zda preferujete celé otočení hlavy čelem do fotoaparátu nebo necháte model otočit hlavu napůl a do fotoaparátu se budou dívat jen oči anebo je necháte třeba úplně zavřené anebo se třeba budou dívat úplně nikam jinam. Zkuste jen právě pouhým pootočením ramen dát celé fotce kýženou hloubku. Druhým tipem je výška, z které fotíte. Opět, dokonalý návod neexistuje, ale pokud to není zamýšlená kreativní věc, třeba jako jsem si nedávno vyfotil zpoza ulice celou botu i s tělem, snažte se fotit z úrovně obličeje, ale lépe ještě z drobného nadhledu. Má to jeden prostý důvod. Pokud budete fotit váš objekt zájmu z podhledu, pravděpodobně bude muset sklonit hlavu a může se stát, že se objeví nechtěná druhá brada. Proto je lepší fotit z mírného nadhledu, kde naopak dojde k nepatrnému zvednutí hlavy, kůže se hezky napne a fotka vypadá daleko lépe. A třetí tip se týká samotné kompozice i když ne všechny pravidla zde využijete, přece jen myslete hlavně na 2 věci. Sledujte pozadí za fotografovanou osobou, aby jí netrčely z hlavy telegrafní dráty, jeřáby a tak dále a druhá věc, že pokud se model či modelka dívají nějakým směrem, dejte tomuto pohledu prostor ve fotografii ať to nevypadá, že se někdo dívá do zdi. Pokud jste vydrželi až sem, dal jsem vám minule jednu otázku – a to v jakou denní dobu je nejlepší fotit portréty s ohledem na počasí. Pokud si vzpomínáte, bavili jsme se o tom, že nejlepší je rovnoměrně rozprostřené světlo a tím pádem jedním z nejvhodnějších dob je právě den, kdy je zataženo. Nemyslím tím samozřejmě černé mraky, kde hrozí, že za 2 minuty bude lejt jako z konve, ale takové ty bílé mraky, které fungují jako obrovský difuzor. Světlo je díky nim rovnoměrně rozprostřené a vám nehrozí žádné zbytečné přepaly nebo naopak tvrdé stíny na obličeji. Výbornou denní dobou je samozřejmě i východ nebo západ slunce, který dokáže vykouzlit za objektem nádherné pozadí, může to být hra světla a stínů, ale to už se zase dostáváme na úplně jiný level fotografie, kam rozhodně touto fotoakademií nemíříme. Příště se mrkneme daleko blíž na PRO režim, vysvětlíme si co znamenají jednotlivé funkce PRO režimu, jak je správně nastavit, co je clona, co je čas a jak nejlépe všechno v PRO režimu potunit, abychom dosáhli hezčích fotografií. Jako vždycky samozřejmě berte náš tutoriál jako vykopnutý míč a pokud máte další dobré tipy na portrétní fotografii, klidně s nimi dolů do komentářů. No a pokud jste to náhodou ještě neudělali, nezapomeňte kliknout na tlačítko odebírat i s tím zvonečkem, ať dostanete notifikaci až vydáme další díl fotoakademie. Díky za sledování a čau u dalšího videa. ...
- Aktualita
- 26. červen 2019
Recenze Sony Xperia 1: 4K OLED displej, který vyrazí dech
Sony už poněkolikáté předělalo svou vlajku k nepoznání. Stačí si jen vzpomenou na Xperii XZ1, XZ2 i XZ3, teď se podívat na novou Xperii 1 a zjistíte, že v ruce držíte opět naprosto jiný telefon, který se ani zbla nepodobá svým předchůdcům. To, co vás totiž upoutá na první pohled je samozřejmě protáhlý design díky poměru stran displeje 21:9. Tento poměr nevidíme rozhodně poprvé, tím se chlubí už všechny letošní Xperie, ale vlajková Xperia 1 má tentokrát 6,5“ 4k OLED displej, kterým si Xperia 1 vysloužila v tomto ohledu světové prvenství. Objektivně musím říct, že displej je opravdu skvělý a pokud si na něm pustíte nějaký obsah, který je vytvořený pro 4k, nebudete se stačit divit. Jestli znáte takové ty ukázkové filmečky na televizích v různých showroomech, přesně něčeho takového docílíte právě v nové Xperii 1. Sony uzavřelo navíc partnerství se společností Netflix, která doručuje poté obsah na Xperii 1 přesně v ideálním formátu. No a pokud se díváte na jiný formát, stačí když zapnete v nastavení Vylepšení obrazu videa a rozdíl opravdu poznáte nejen na YouTube. Samozřejmě se jedná o softwarové vylepšení, které nefunguje na všechny scény a třeba u šedého pozadí v našich videích to dělá nepěkný přechod s viditelnými pruhy, ale nad mnohými videi se budete rozhodně rozplývat. Sony se na samotný komfort ze sledování multimediálního obsahu zaměřilo a displej neruší žádný notch, žádný průstřel a na vrchní i spodní straně jsou poměrně tenké rámečky. V tom vrchním se navíc ukrývá sluchátko, které současně funguje jako reproduktor a dodává telefonu stereo zvuk. Možná teď asi někdo namítne, proč by měl chtít displej 21:9, když se na filmy na mobilu nekouká. Ono to má ale své další výhody. Tak především valná většina obsahu na mobilu je dnes konzumována vertikálně. Schválně se zamyslete, kdy otočíte telefon horizontálně? Já asi maximálně na video. Ale pokud čtete články, koukáte na facebook, na Instagram a scrollujete, rozhodně se velký displej opravdu hodí. Ten se samozřejmě může hodit i pokud rádi používáte funkci split screenu, neboli rozdvojeného displeje, třeba pokud z SMSky opisujete přístupový kód do banky nebo pokud čtete článek a u toho koukáte na video a podobně. Hardware a software Po hardwarové stránce tady kompromisy jednoduše nenajdete. Aby taky jo, když tahle Xperia 1 stojí to, co třeba Samsung S10+. Vše běhá ne nejnovějším procesoru Snapdragon 855 z dílny Qualcommu, který je doplněn o 6GB operační paměti a 128GB je určeno pro vaše uživatelská data. Za mě tedy dostatek výkonu na rozdávání včetně nejnovějších her. To ostatně potvrzuje i Antutu Benchmark, který z Xperie 1 vytáhl slušný výkon téměř 330.000 bodů. Co poměrně hodně oceňuji je vrchní šuplíček, kde se schovává slot pro 2 SIM karty nebo 1SIM a 1 paměťovku. Ač telefon disponuje certifikací IP68, je skvělé, že šuplíček vyndáte pouhým nehtem a nepotřebujete s sebou nosit všude špendlíky. Ideální volba pro všechny ty, kteří často rádi fotí, poté vyndají paměťovku, aby mohli fotky následně upravit v počítači. Vše samozřejmě běhá na relativně čistém Androidu 9 Pie, do kterého si Sony doplnilo jen svoje vlastní vychytávky, jako je boční lišta Side Sense, která navíc v letošním roce přepracovala trochu logiku navrhovaných aplikacích v závislosti na denní dobu, kdy je nejvíce využíváte. Jediný problém je občas se spuštěním, které je až moc závislé na double clicku na pravou stranu. Ne vždy se totiž trefíte správně a musíte pokus opakovat. Na druhou stranu jsem si její přítomnost opravdu oblíbil, protože umožňuje telefon používat v případě potřeby právě jednou rukou. Takže až pojedete v autě, jako spolujezdec samozřejmě, a budete potřebovat ovládat telefon jednou rukou, tohle fakt přijde vhod. Na relativně dobrém místě je i čtečka otisků prstů, tentokrát na pravé straně, kterou si namapujte buď na pravý palec nebo levý ukazovák, podle toho, kterou rukou jste zvyklí telefon ovládat. Čtečka funguje vcelku rychle a spolehlivě, tím pádem můžete rozhodně na odemykání obličejem v klidu zapomenout. Mně osobně jen docela vadí, že ve čtečce není integrováno tlačítko vypínání a zapínání, které je hned pod čtečkou. Ještě dále je tlačítko spouště fotoaparátu a na opačném konci pro změnu kolébka hlasitosti. Celkem jsou tedy na pravé straně 4 tlačítka a čtečka otisků prstů, takže občas budete chvíli přemýšlet než něco zmáčknete. Je totiž poměrně otravné si tlačítka plést a každou chvíli si telefon nechtěně vypnout a znova jej zpátky přes čtečku aktivovat. Když se vrátím zpátky k softwaru, náročným pařanům určitě přijde vhod i funkce zvaná Vylepšení her, která má v sobě takovou nepatrnou vychytávku kdy můžete zvolit Herní režim v kterém chcete, aby hra běžela. Buď zvolíte plný výkon a nebo upřednostníte výdrž baterie, který omezí výkon na 40 snímků za vteřinu a na jedno nabití si tak zahrajete delší dobu. Z hardwarové výbavy pak telefonu nechybí Bluetooth 5.0, 5GHz wifi, či kompletní podpora GPS včetně Galilea, naopak chybí bohužel 3,5mm jack. Po zvukové stránce jsem byl také velice příjemně překvapen. Stereo repráčky hrají hodně nahlas a k dispozici je i tentokrát režim dynamických vibrací. Při spuštění videa si jen nastavíte úroveň dynamických vibrací a telefon převádí přehrávaný zvuk navíc do vibrací a vás ještě víc vtáhne do děje. Hodně zajímavý gimmick. Fotoaparát Teď už ale jdeme na oblíbené foťáky. Na zadní straně je soustava hned 3 fotoaparátů v konfiguraci hlavní, širokoúhlý a 2 násobný zoom. Všechny 3 foťáky jsou 12MPX, přičemž hlavní a zoomový jsou navíc vybaveny tak dlouho žádanou optickou stabilizací. Hodně zajímavě zní světelnost f/1.6 na hlavním foťáku, který slibuje papírově skvělé snímky. To ještě navíc podporuje i samotný fakt, že Sony je jedním z hlavních dodavatelů senzorů pro většinu světových výrobců. Hlavně jejich 48MPX senzor je v tuto chvíli ve většině vlajkových lodí konkurence a tak je poměrně smutné, že jej Sony nenasadili i do své Xperie 1. V Sony se ale začínají dít věci doposud nevídané. Mobilní divize, která byla dřív oddělená od zbytku Sony se najednou konečně včleňuje do struktury výrobce a výsledkem je aplikace fíčurek, které si Xperia 1 vypůjčuje přímo z divize fotoaparátů Alfa. Jedním z nich je i systém ostření nikoli na obličej, ale přímo na oko. Samozřejmě režim ostření na obličej je stále přítomen, ale tomu navíc sekunduje právě režim ostření na oko, který je daleko přesnější, protože zejména při focení portrétů je důležité právě ostré oko. Všechno tohle je hezké, má to bohužel jeden háček a tím je samotná výstupní kvalita fotek, která mě nijak extra nenadchla a právě třeba při porovnání s téměř stejně drahým Samsungem S10 bohužel Xperia 1 většinou prohrává. Občas sice dokáže Xperia 1 vykouzlit naprosto nádherné snímky díky svému barevnému podání, které mi je na oko bližší než typicky až moc živé barvy na Samsungu, ale co je to platné, když takto nevyjde každá fotka. Co se týká dynamického rozsahu, ten je bohužel na Xperii 1 také horší a to i v relativně jednodušších scénách. Stačí prostě trochu tmavší věci na fotce a detaily jsou úplně pryč. Dost často je ve fotkách také vidět šum a to jak v noci, tak ve dne. Celé mi to bohužel připadá, jako kdyby inženýři v Sony si nechtěli dát sebemenší práci s postprocessingem fotek a pouze dávali na výstup to, co pořídí samotná optika se senzorem. Důkazem toho je třeba i portrétní režim, kde si kolikrát stačí dát ruku v bok a průhled, který díky mezeře mezi rukou a tělem vznikne se software prostě neobtěžuje rozostřit. Abych ale jenom nekritizoval, docela příjemně mě potěšily některé fotky večer. Je potřeba hodně uklidnit ruce, namířit foťák a počkat, až se vám na displeji objeví ikonka stativu. Pak dojde k delší expozici a to, co z foťáku vyleze je opravdu hodně příjemné. Nejedná se však o noční režim, tak jak jej znáte třeba z S10 nebo P30 Pro, ale obyčejnou zhruba 1 vteřinovou delší expozici. Výhodou je, že nemusíte přemýšlet o nějakých nočních režimech, ale prostě jen dostanete krásnou fotku. O to víc mě to utvrzuje v tom, že když to jde večer, proč to nejde ve dne? Paradoxně se mi totiž někdy víc za dne líbily fotky ze širokoúhlého foťáku než z toho hlavního. Nebojte se, že by byly všechny denní fotky špatné, to zas určitě ne, ale je to takové jednou ano, jednou ne a to bych odpustil telefonu za pár tisícovek, ale rozhodně ne vlajkové Xperii, kde to zkrátka není úplně ono. Dobrou zprávou je, že pokud vidíme, jak si telefon občas dobře vede v noci, stačí zamakat i na tom denním režimu a přijít s pořádnou masivní aktualizací. Koneckonců, právě na telefonech Samsung, Huawei nebo ASUS vidíme, jak s každou další aktualizací se foťák zlepšuje a zlepšuje. Co je pak bohužel naplat třeba aplikace Cinema Pro, kde můžete nahrávat video do flatových profilů, když nejsou odladěny ani základní funkce. U stabilizace videa je co dohánět a víceméně se mi stabilizací líbilo až video ve fullHD při 30snímcích, kde se k optické stabilizaci přidá i ta elektronická. Stejně tak je potřeba ještě dohánět v dynamickém rozsahu. Co se mi naopak ve videu líbí je barevné podání, které Sony ale tradičně umí. Dlužím vám na tomto místě snad už jen informaci o baterii. Ta má 3330 mAh a jedná se tím pádem o jednodenní telefon, který ale můžete kdykoli dobít prostřednictvím rychlého 18W nabíjení. Shrnutí Sony Xperia 1 se dodává v černém provedení za cenu 23.990,- a už teď ji můžete koupit u nás na Hurámobil.cz. Pokud navíc zadáte v košíku kód „Xperia1“, dostanete od nás zase něco navíc. Jestli koupit nebo nekoupit nechám samozřejmě na vás, za mě se jedná jednoznačně o telefon s aktuálně nejlepším displejem na trhu, který nevyužijete jen na sledování filmů, ale oceníte jej právě hlavně při běžném použití. Zvuk je skvělý a konfigurace tří foťáků je velice slibná. Chybí však bezdrátové nabíjení a foťák by si zasloužil ještě slušnou dávku práce. I přes ty všechny výhrady mám však z telefonu velmi pozitivní dojem a věřím, že Sony na těch nedostatcích s kamerou v příštích aktualizacích ještě zapracuje. ...
- Recenze
- 24. červen 2019
Recenze Galaxy Buds: Perfektní doplněk pro váš Samsung
První, co mě po vybalení upoutalo je velikost samotného vajíčka, nebo-li dokovací stanice. Je opravdu úžasně malé a i když je o trochu větší než je třeba pouzdro od Airpodů, stále se vejde do malé kapsy u jeansů. Vrchní víčko po odklopení drží poměrně silným magnetem, což se už nedá říct o samotných sluchátkách. Pozor tedy, až odklopíte víčko, aby do vás někdo nedrknul, protože sluchátka celkem lehce vypadnou. Nepovažuju to sice za vadu, ale rozhodně je to dobré vědět dřív, než vám sluchátka třeba někde při vystupování z tramvaje nechtěně vypadnou a zakutálí se na potvoru někam do kanálu. U posledně recenzovaných JBL mi docela vadilo, že po otevření pouzdra bylo pravé sluchátko vlevo a levé vpravo. Tady je vše v pořádku a viditelně označeno L a R včetně notifikační diody, která vás informuje třemi barvami o stavu nabití. Samotná sluchátka vydrží nabitá podle výrobce 6 hodin, a dokovací krabička jich pak dokáže dodat dalších 7 hodin. Já musím říct, že jsem se těmto časům téměř přiblížil. V každém případě, pokud cestujete do práce a z práce průměrně 2 hodinky denně, v pohodě vám vydrží na celý pracovní týden. Co považuji za výrazné plus a poměrně raritu u tohoto typu sluchátek je USB-C. Tím pádem můžete nabíjet sluchátka přímo stejným kabelem, jako většinu novějších telefonů. Další výhodou oproti konkurenci je možnost nabíjení pomocí vašeho telefonu, který podporuje reverzní nabíjení. Samozřejmě na kolik je to výhodné k efektivitě baterie vašeho telefonu ponechám na vás. Mě tady spíš vadila jedna softwarová věc. A to že funkci reverzního nabíjení musíte v menu aktivovat. Když si položím sluchátka na zadní stranu telefonu a nechtěně si do nich v kanceláři drknu, musím znova zvednout telefon ze stolu, reverzní nabíjení opět aktivovat a sluchátka znovu přiložit a to je dost otravné. Samsung Galaxy Buds musím pochválit za ergonomii. Je skvělé jakou práci si v Samsungu dali s tím, aby sluchátka držela v uších. Na jednu stranu pevně drží v uších a na druhou vás ani při delším nošení uši fakt nebolí. Samozřejmě není ucho jako ucho a proto v balení najdete i několik velikostí špuntíků do uší i náušníků. Na našem Instagramu jste se také ptali, jak je to se sluchátky při běhu. Musím pochválit, že sluchátka jsou poměrně lehká a jak už jsem říkal, výborně drží v uších. Ať tedy běžíte nebo třesete hlavou, v uších drží jak přibitá. Druhý dotaz na instagramu směřoval k samovolnému vybíjení sluchátek. Po pročtení různých fór byly tyto informace hlášeny hlavně ihned po uvedení a proto se jednalo nejspíš o nějakou chybu firmwaru, která se u těch mých rozhodně nevyskytovala. Pokud jste zvyklí na rychlost párování Apple Airpods, asi vás rychlost Galaxy Buds nepřekvapí. V porovnání ale s ostatními podobnými sluchátky jsou zkrátka vyloženě rychlejší. Při otevření z krabičky dojde do 3 vteřin k připojení, widget na obrazovce vám zobrazí aktuální stav nabití každého sluchátka a můžete je vesele používat. Abyste ale sluchátka využili úplně na maximum, je potřeba si stáhnout aplikaci Galaxy Wear, jejíž instalaci vám nabídne telefon hned po prvním spárování. V aplikaci najdete kromě ekvalizéru hlavně nastavení tzv. touchpadu na sluchátkách. Ano, sluchátka totiž můžete ovládat krátkými gesty, chcete-li poklepáním na vnější stranu sluchátek. V aplikaci naleznete nápovědu, co jednotlivá poklepání znamenají a dokonce si můžete i některá přenastavit. Třeba po nandání do uší stačí krátkým tapnutím spustit play a je to. Škoda jen, že ač sluchátka na sobě mají detekci vložení do ucha, při vyndání, na rozdíl od Airpodů, nepřestanou hrát. Spoustu z vás asi bude zajímat, zda sluchátka fungují jako master, slave. Potěším vás, každé sluchátko dokáže fungovat s telefonem samostatně a díky implementaci low latency kodeku nedochází, třeba na rozdíl od posledně recenzovaných JBL Flash, ke zpoždění zvuku při sledování videa. Za tohle rozhodně palec nahoru. Teď už se mrkneme na samotné zvukové podání, které jsem měl možnost porovnávat s nedávno recenzovanými JBL Under Armour True Wireless Flash a Apple Airpods. Upřímně, na první poslech jsem čekal trochu víc. Po delším poslouchání už to bylo lepší, ale přece jen po basovém podání JBL se mi tak trochu stýskalo. Na druhou stranu, aspoň při delším poslouchání nepřijdete o sluch. Samotná maximální úroveň hlasitosti je totiž také daleko nižší, než u konkurence. Úplně mě nepotěšily ani výšky, které prostě působí zastřeně. Kdybych to měl shrnout, Galaxy Buds vás po zvukové stránce prostě ničím extra nenadchnou, ale abych byl fér, rozhodně vás také nezklamou. Možná to bylo mým až přílišným očekáváním v porovnání s konkurencí, ale tak to prostě je. Samsung Galaxy Buds jsou momentálně k dispozici ve 3 barevných provedeních bílá, černá a žlutá za cenu 3.690,- a jako vždy je můžete zakoupit rovnou u nás na Hurámobil.cz. Pokud navíc v košíku zadáte kód GALAXYBUDS, získáte od nás něco navíc jako dárek. Jestli se vám video líbilo, tak už víte, co máte dělat, díky za sledování a čau u dalšího videa. ...
- Recenze
- 22. červen 2019
Recenze sluchátek Huawei Freelace a Huawei s potlačením hluku
Huawei s aktivním potlačením hluku Oboje sluchátka nám zapůjčila firma Huawei, která si prochází svým nejtěžším obdobím v historii, ale sluchátek se toto naštěstí netýká, a můžete je provozovat i s přístroji jiných výrobců. Ta první sluchátka se jmenují Huawei Active Noise Canceling Eaerphones 3 a jak již samozřejmě název napovídá, jedná se o sluchátka s aktivním potlačením okolního hluku. Samotná sluchátka připojíte USB-C kabelem k jakémukoli mobilnímu telefonu nebo počítači a jejich hlavní výhodou je potlačení okolního hluku. Samotné potlačení nabízí sluchátka ve 3 módech, cestování, kancelář a propouštění v tzv Aware módu, který má sloužit k potlačení hluku, ale samotný lidský hlas sluchátka propustí. Testoval jsem je v mnoha lokacích a upřímně vám řeknu, že potlačení ala Sony nebo Bose od nich opravdu nečekejte. Na druhou stranu tato sluchátka jsou zhruba 10x levnější než ta od Sony, která jsou ovšem přes celé uši. Pokud bych měl popsat úroveň potlačení okolního hluku sluchátky Huawei, je to asi do takové míry, jako kdybyste si nasadili tato Sony sluchátka vypnutá. Zkrátka a dobře, okolní hluk to potlačuje a rozdíl je docela patrný, když tuto funkčnost zapnete přepínačem na sluchátkách a na to, že to jsou špunty je to alespoň za mě celkem fajn. Samotné přepnutí mezi 3 módy se provádí současným stiskem zesílení a zeslabení a sluchátka vás o tom informují jedním, dvěma nebo třemi pípnutími, abyste poznali v jakém jste aktuálně módu. Tady bych rozhodně nepochválil návod, který vůbec nepíše o tom, co které pípnutí znamená a vypozorovat si to musíte sami. Každopádně při samotném zapnutí této funkce se vždy sluchátka nastaví do módu cestování potlačující např. zvuk motoru letadla, následuje normální mód, který je určen pro kanceláře a třetí mód propouští hlasová oznámení třeba když sedíte někde u doktora a čekáte až vás vyvolají jménem. Zvuk Po zvukové stránce sluchátka podávají průměrný výkon, který odpovídá jejich ceně. Na kabelu ,kromě tlačítka ovládání hlasitosti, je na ideálním místě umístěn dedikovaný mikrofon a za kvalitu hovoru musím výrobce pochválit. Tím myslím, že mikrofon není umístěn do samotného ovladače, ale je samostatně na kabelu. Výrobce současně deklaruje, že mikrofon je speciálně zkonstruován tak, aby při hovoru potlačoval vítr, ale upřímně se přiznám, že když jsem toto zkoušel, nějaký dramatický rozdíl v kvalitě hovoru se sluchátky nebo bez sluchátek druhá strana nezaznamenala. Sluchátka jsou v prodeji za 1.599,- a zakoupit je můžete u nás v Hurámobilu. Huawei Freelace Druhá sluchátka se jmenují Huawei Freelace a k mobilnímu telefonu se připojují bezdrátově pomocí Bluetooth. Sluchátka jsou velmi dobře zpracována a metalickém oranžovém provedení. Balení je poměrně luxusnější než u předchozích drátových a když je vyndám z krabice, uvnitř balení je Samotná sluchátka si nasadíte přes hlavu a kabel, I když je ohebný, je natvarovaný tak, aby sluchátka obepínala váš krk. Materiál je silikonový a za krkem jej po chvíli ani neucítíte. Na obou stranách, někde pod lícemi pak mají sluchátka symetricky umístěné dva, řekněme válečky, kde v levém je baterie a v pravém ovládací tlačítka pro ovládání hlasitosti, pauzování a pouštění hudby nebo přijetí, odmítnutí hovoru. Nabíjení sluchátek je vyřešeno skvěle, protože stačí sluchátka rozpojit a objeví se USB-C koncovka, kterou můžete strčit do telefonu a nabít přímo z telefonu nebo USB-C portu jakéhokoli počítače. Zvuk V balení je i redukce na velké USB, pokud náhodou váš počítač ještě céčko nemá. Za mě je tohle skvělá věc, protože si kamkoli s sebou berete opravdu jen samotná sluchátka a dobíjecí kabel můžete nechat doma. Samotné poslouchání hudby je velmi příjemné a občas jsem měl pocit, že mám přes hlavu klasická velká sluchátka. Výšky jsou tak akorát a basy jsou opravdu mohutné. Ne tolik jako u sluchátek beats třeba, ale opravdu jsem měl z hudebního podání radost. Na poslouchání vážné hudby to opravdu není, ale třeba na rockové skladby jsou za mě ideální. O trochu slabší je to už se samotným telefonováním. Zvuk ze sluchátek je dobrý, ale výhrady mám k mikrofonu, který je umístěn přímo v samotném ovladači. Pro druhou stranu je to tím pádem dost nepříjemné, protože pokud telefonujete při chůzi, samotný ovladač se vám tře o tělo a druhá strana slyší neustále šoupání. Je to škoda, já osobně bych spíš integroval mikrofon někam do kabelu nebo do samotných pecek a digitálně zkusil samotný hlas odfiltrovat od okolního hluku. Samozřejmě předjímat pak samotný výsledek nechci, od takových konstrukčních řešení jsou zde výrobci, ale co se týká umístení mikrofonu, na předchozích sluchátek mi to vyhovovalo víc. Sluchátka Huawei Freelace by měla být dostupná zhruba v průběhu června za cenu lehce přes 2000 korun ve 3 barevných provedeních – Černá, modrá a tato oranžová a už teď si je můžete předobjednat u nás na hurámobil.cz. Pokud navíc použijete u nás v košíku kód “HUAWEIMUSIC”, máte nákup zase o trochu výhodnější. ...
- Recenze
- 20. červen 2019
Fotoakademie 3: Kdy je nejlepší fotit?
Na konci minulého dílu fotoakademie jsem vám položil tak trochu záludnou otázku a to v jakou denní dobu fotit. Nejlépe se jí asi zhostil Beran193, který přesně pochopil složitost a komplexnost situace. Odpověď je poměrně dlouhá, takže ji nebudu číst celou, ale ve zkratce v ní vystihl přesně to, co jsem chtěl říct. Víceméně pravdu jste měli všichni. Záleží totiž na tom, co hodláte fotit. Obecně práce se světlem je asi jedna z nejtěžších věcí na focení, protože je také jedna z nejkomplexnějších. Dokáže krásně vystihnout scénu, ale dokáže také úplně zkazit scénu. V minulých dvou dílech (Fotoakademie 1, Fotoakademie 2) dílech jste mohli vidět, že při natáčení jsem podcenil nutnost pořádného nasvícení scény a spoléhal jsem se pouze na malé světlo a jak zapadalo slunce, světla postupně ubývalo, až jsem byl úplně tmavý. Dnes jsem světla trochu upgradoval a věřím, že výsledek bude diametrálně odlišný. Tohle se ale vám stát nemůže, protože fotka je na rozdíl od videa vždy dílem okamžiku. Je ale potřeba samozřejmě vědět kdy jdu fotit a co jdu fotit. Zlatá hodinka Když budu mluvit hodně obecně, říká se, že nejlépe se fotí v takzvané „zlaté hodince“ nebo jste se možná někdy setkali s termínem „golden hour“. Pokud náhodou nevíte, co to je nevadí. Zlatá hodinka je čas, který je zhruba hodinu po východu slunce nebo hodinu před západem slunce. Je to z toho důvodu, že slunce, které vychází či zapadá, už nemá takovou intenzitu, světlo je měkčí a daleko rozptýlenější. Je to tím, že prochází přes větší vrstvu atmosféry, je teplejší, stíny jsou delší, slunce není už tak vysoko nad obzorem, takže jej můžete do fotky zachytit a celkově prostě takto komponované fotky působí daleko hezčím a přirozenějším dojmem. Samozřejmě zlatá hodinka netrvá přesně hodinu a můžete do ní počítat i dobu těsně před východem, či západem, kdy slunce již kvůli zakřivení zeměkoule nevidíte, ale stále se ještě odráží od mraků. Méně známá už je pak „modrá hodinka“, kdy dokážete komponovat také velice zajímavé snímky. Modrá hodinka je čas, který značí úsvit, či soumrak. To znamená doba kdy obloha začne ráno měnit svou barvu z černé na modrou a večer zase obráceně. Samozřejmě za předpokladu, kdy je kolem vás černočerná tma, což ve městě není, ale určitě chápete, co tím myslím. Délka modré hodinky je jiná v každé zeměpisné šířce a zatímco třeba na blízkém východě může být v řádu několika málo minut, u nás je to výrazně delší. Víceméně záleží pouze na vás jak moc tmavou nebo světlou chcete mít oblohu. V tuto dobu je hodně zajímavé focení hlavně ve městech, kdy můžete kombinovat oblohu v modré hodince s pouličním osvětlením nebo s rozsvícenými světly v oknech. Dejte si jen pozor na dvě věci. Nestůjte přímo pod zdrojem světla, typicky pouliční lampou a vzhledem k tomu, že světla už je opravdu málo, je dobré si dát telefon buď do nějakého stativu a nebo jej o něco opřít. Stačí římsa baráku, parapet, mini stativ, prostě cokoli, kde se během expozice telefon nehýbne. Teď už zabíhám hodně do podrobností, které si probereme v některém z dalších dílů, ale pokud máte Samsung S10 nebo S9, zkuste v manuálním režimu nastavit clonu hlavního foťáku na f/2.4, prodloužit tím pádem dobu expozice a pokud fotíte třeba nějakou vodní hladinu, uvidíte najednou, že bude vypadat úplně jinak. Samozřejmě tady již narážíme na pevné limity mobilních telefonů a dál by se s fotkami dalo kouzlit dlouhými časy z velkých foťáků, přídavným příslušenstvím atd, ale o tom zas někdy jindy. Pro zajímavost se můžete mrknout, jak vypadá modrá hodinka exponovaná mobilním telefonem a jak právě na dlouhý čas velkým foťákem. Aplikace informuje, kdy je nejlepší fotit Za chvíli si ještě probereme samozřejmě focení v jiné denní doby, ale abyste v tom neměli v hlavě zmatek, existují jednoduché pomůcky. Protože čas východu i západu slunce se každý den mění, můžete se na konkrétní dobu zeptat vašeho hlasového asistenta. U Samsungu a jeho bixby stačí podržet boční tlačítko a zeptat se „When is the sunrise today“ nebo „When is the sunset today“ a hned dostanete odpověď a plus mínus hned víte, kdy je modrá hodinka a kdy zlatá hodinka. Mnohem víc vám ale doporučuji stáhnout aplikaci, která se jmenuje Sun Surveyor. Máte možnost její odlehčenou variantu stáhnout zdarma nebo si za plnou verzi zaplatit zhruba 230Kč. V této aplikaci se dozvíte přesně kdy začíná modrá hodinka, kdy zlatá hodinka a kdy naopak končí. Stejně tak kdy je slunce v poledne a navíc to celé uvidíte na 3D kompasu včetně světových stran. Pokud tedy půjdete někam do přírody fotit východ slunce, samozřejmě budete úplně přesně vědět, kde slunce vychází a na všechno se můžete dopředu připravit i v rámci kompozice. Pokud si zaplatíte navíc plnou verzi aplikace, můžete si všechno naplánovat dopředu na mapě ještě předtím, než na danou lokaci dorazíte. V městské zástavbě uvidíte i 3D budovy a pokud si na tuto aplikaci zvyknete, uvidíte, že je neocenitelným pomocníkem. Linky na stažení - Sun Surveyor Lite (Android, iOS), Sun Surveyor (Android, iOS). Pozor na pravé poledne Samozřejmě ne vždycky se vám podaří být na místě fotografování v ideální čas a nebo okolnosti, třeba svatba, vyžadují focení v nějakou konkrétní dobu. Vzhledem k tomu, že toto je tutoriál jak fotit mobilním telefonem, který nemá za cíl jít do profi focení, držíme se stále základních pouček. Takové základní pravidlo je, nesnažte se postavit fotografovaný objekt za pravého poledne na sluníčko a nejlépe ještě tak, aby mu mířilo přímo do obličeje. Pokud to není záměrem, výsledkem bude nejspíš neskutečná grimasa v obličeji podpořená ještě ideálně nějakým hodně tvrdým stínem. Předpokládám, že podobnou odraznou desku, jako tady mám dnes já a která by asi dokázala dost pomoct, asi s sebou na focení mobilem běžně nenosíte a proto postačí, pokud se postavíte na zmíněné svatbě někam do stínu pod strom a hned uvidíte, že fotka je daleko lepší. Až tedy půjdete někam o víkendu v pravé poledne na procházku, poproste kamaráda, babičku, maminku a stoupněte si oba na sluníčko a zkuste je vyfotit a pak zajděte někam do stínu a vyfoťte se znova a uvidíte, která fotka bude lepší. Samozřejmě si dávejte také pozor, co máte v pozadí. Ideální je otevřená krajina, kde můžete použít portrétní režim a pozadí bude krásně rozostřené. Je určitě potřeba také počítat s tím, že čím více světla bude na pozadí dopadat, čím světlejší dané pozadí bude, tím víc bude mít tendenci k tzv přepalu. To znamená, že třeba bílý svatební stan na sluníčku rozhodně není ideální pozadí za fotografovaným objektem. V každém případě zkoušejte, zkoušejte, zkoušejte, protože jen pokud budete dokola zkoušet, analyzovat fotku, poučíte se z chyb, znova vyfotíte, tak tím se bude váš fotografický um posouvat dál a dál. Teď vám řeknu jedno zlaté pravidlo, které si zapište za uši a týká se použití blesku. Večer se fotí bez blesku, přes den s bleskem. Toto se týká mobilních telefonů přes den jen okrajově, protože jejich blesky za dne nemají dostatečný výkon, ale večer už dokážou fotku pěkně pošramotit. Pokud se však dostanete k nějakému silnějšímu zdroji světla, zkuste fotografovanou osobu umístit tak, aby měla slunce v zádech, kde krásně vyniknou kontury a oním zdrojem světla fotografovanou osobu nasviťte. Najednou vyrovnáte osvětlené pozadí s popředím a budete mít dobře exponovanou jak osobu, tak oblohu. Pokud však světlo nemáte, vždy foťte tak, aby byla dobře exponovaná daná osoba a pozadí bude holt tzv přepálené, neboli bílé. Příště portrétní režim No a pak tu konečně máme ještě jednu denní dobu, kdy je dobré fotit třeba hlavně portréty a o tom si řekneme v dalším díle – jak na portrétní fotografii. Schválně si můžete tipnout jaká denní doba to je a já vám jen napovím, že to má něco společného s počasím . Schválně mi pište vaše tipy dolů do komentářů. No a abyste měli nějakou perličku na konec, vybral jsem pro vás pár fotopříslušenství k mobilu, které jsem dnes zmiňoval a mohlo by se vám hodit. Dole v popisku videa máte odkazy a pokud použijete kód „FOTOAKADEMIE“, dostanete od nás na ně takovou malou slevičku. Díky moc za sledování a čau u dalšího dílu fotoakademie. Předchozí díly: FOTOAKADEMIE 1 a FOTOAKADEMIE 2 ...
- Aktualita
- 16. červen 2019
Recenze Motorola One Vision: Kterak pejsek s kočičkou vařili dort
Ahoj, jestli jste u nás poprvé, to vůbec nevadí. Já jsem Petr z eshopu Hurámobil.cz a dělám pro vás pravidelně recenze mobilů, tabletů, gadgetů, informuji vás o aktuálních novinkách a tak dále. Jestli ani vy nechcete už o žádné další video přijít, dejte nám odběr i s tím zvonečkem na YouTube. Jo a mimochodem, pokud si vyberete nákup dnešní Motoroly u nás v obchodu, stačí dát do košíku i kód „ONEVISION“ a do 20.6. od nás získáte ke svému nákupu i něco navíc. Motorola One Vision je opravdu na první pohled taková skládanka všeho možného. Předesílám ale, že Motorola si vyzobala od konkurence téměř vždy to lepší. Třeba odstín modré mi připomíná Honor 8X a nadměrná velikost čoček foťáků zas Mi A2. Celkově se mi po designové stránce líbí, ale je fakt, že původní motorolí kruhové foťáky byly výrazně lepší a tady mi tak trochu nostalgicky chybí. Takhle Motorolu rozeznáte od konkurence totiž už jenom tím logem M na čtečce otisků prstů, která je mimochodem úplně v pohodě. Pokud se zadíváte pozorněji, řeknete si, že tady už něco v rozměrech nehraje. Ano, je to displej, který je tentokrát v poměru stran 21:9 a Motorola se zde nejspíš inspirovala pro změnu u značky Sony. Displej je krásně velký a protáhlý a režim rozdělené obrazovky je na něm zase o něco lépe použitelný. Škoda jen těch zbytečně velkých rámečků a průstřelu v displeji, který se svou velikostí může měřit se Samsungem A8s. Možná jej dokonce i předčí a podle mě je zhruba 2x větší než třeba u Honoru View 20. Displej v poměru stran 21:9 rozhodně není formát pro každého. Pokud ale často ovládáte telefon jednou rukou nebo píšete SMSky, rozhodně vám jeho šířka přijde vhod. Je totiž daleko užší, než u konkurence a bez problému obsloužíte psaní na klávesnici právě jednou rukou. Samozřejmě, že nahoru už se dosahuje hůř, ale pro ovládací centrum společně s notifikacemi naštěstí nemusíte sahat úplně nahoru. Buď je stáhnete z půlky obrazovky nebo použijete gesta na čtečce otisků prstů. Co se týká světelnosti tohoto IPS FHD+ displeje na sluníčku, je na svou třídu docela fajn. Co ovšem zamrzí je chybějící notifikační dioda. Hardware Po hardwarové stránce tepe v telefonu procesor Samsung Exynos 9609, což rozhodně není úplně běžná věc, protože Samsung si většinou nechává procesory pro své vlastní telefony a třetím stranám je rozhodně často neprodává. Nicméně výkon je spolu se 4GB RAM dostatečný a v Antutu se dostanete na nějakých 151.000 bodů. To je v pohodě i na hry – ne teda na plné detaily, ale ano, i na hry a dokonce i na PUBG i na Fortnite je to cajk. Pro vaše data je pak k dispozici 128GB úložiště, které můžete ještě rozšířit paměťovou kartou až o velikosti 1TB. Přijdete však o místo na druhou sim kartu a tím pádem si holt musíte vybrat. Já ale myslím, že i těch 128GB je fakt dost. Systémem je tu čistý Android One ve verzi 9, který zajišťuje opravdu rychlé aktualizace přímo od Googlu. Všechno běhá svižně, aplikace se otvírají velice rychle, jen 2-3x se mi stal takový malý zásek při animaci lišty nebo přechodu do menu. Pokud se ale na to přímo nesoustředíte, pravděpodobně si toho asi vůbec nevšimnete a předpokládám, že i tohle se časem ještě odladí. Za skvělou věc u Motorol považuji tradičně gesta, která jsou neskutečně návyková. Rychlé zaklepání telefonem pustí svítinu, zatímco otočení spustí fotoaparát. To jen takové malé doplnění k našemu prvnímu dílu seriálu Fotoakademie jak rychle spustit foťák. Z další hardwarové výbavy už nechybí jack na 3,5mm, Bluetooth 5.0, Galileo, NFC a dokonce ani čím dál tím oblíbenější FM rádio. Displej je největší žrout baterie a proto čím větší displej máte, tím větší je potřeba baterie. Motorola One Vision disponuje kapacitou 3500maH, což je takový lehký nadprůměr. V pohodě zvládne jeden den provozu i při silné zátěži a většinou ještě domu dorazíte plus mínus se 30%. Druhý den už ale ovšem nedáte. Na druhou stranu není problém telefon kdykoli přes den dobít, protože disponuje rychlým USB-C 15W dobíjením. Fotoaparát Teď už ale k oblíbenému foťáku. Motorola One Vision přichází na zadní straně s kombinací 2 fotoaparátů, kdy hlavní 48MPX se světelností f/1,7 disponuje samozřejmě technologií Quad Pixel, která spojí 4 pixely v 1 a výsledkem jsou 12MPX snímky. Spojení pixelů funguje fantasticky a Motorola se svým One Vision udělala opět trefu do černého. Vykašlala se na jakékoli zoomy nebo širokoúhlé foťáky, přinesla jeden, a ten je po čertech dobrý. Teda jeden, ona je tu i druhá čočka, ale to je jen obyčejný 5MPX pro rozostření pozadí. Když už jsem u toho, portrétní režim je tady opravdu skvělý. Zpátky ale k hlavnímu foťáku. Za dne vypadají snímky skvěle i když je pravda, že drobným úletům s vyvážením bílé se někdy nevyhnete a celkově jsou fotky saturovanější, než bych chtěl. Je ale fakt, že od Motoroly by si mnozí mohli brát opravdu příklad. A to jsem ani nezmínil ještě ani to, že za 7.790, kolik tahle Motorola stojí, dostáváte v ceně i optickou stabilizaci. Ta vyloženě pomáhá hlavně u večerních snímků, které jsou na svou cenu opravdu jedny z nejlepších. K dispozici je i speciální noční režim, který si určitě vyzkoušejte použít poté, co vyfotíte fotku klasickým režimem. Uvidíte, že z něj lezou fotky rozhodně světlejší, ale někdy možná až zbytečně moc přeostřené, kde je patrné vidět pravděpodobně zbytečně vysoké ISO. Někdy budete víc spokojeni s klasickou fotkou a někdy zase s tou z nočního režimu. Celkově ale kloubouk dolů, protože tento telefon je více než obstojný konkurent pro některé vlajkové lodě. Musím říct, že na telefonu vypadá obraz videa z přední kamery lépe, než je tomu při zhlédnutí na počítači a při přechodu do stínu už dynamický rozsah tak dobře nevypadá. I tak je ale přední kamera rozhodně jedna z těch nadprůměrnějších. U zadní kamery jsem byl příjemně překvapený jak optická stabilizace zafungovala ve všech formátech a i když občas telefon přeostřil, za video jsem za tuto cenu telefonu opravdu spokojený. Shrnutí Motorolu One Vision si můžete už teď zakoupit u nás na Hurámobil.cz za cenu 7.790,- a když v košíku zadáte slevový kód „ONEVISION“, až do 20.6. získáte něco navíc. Když bych měl Motorolu One Vision shrnout, celkově se jedná za svou cenu o výborně vyvážený telefon, kde hlavní pro nebo proti bude asi jeho poměr stran 21:9. To, co někomu může vyhovovat, jiný bude zase vidět jako neskutečnou nudli, která se ani nevejde celá do kapsy kalhot. Schválně mi zkuste napsat vy dolů do komentářů, co na ní říkáte. Díky za sledování a čau u dalšího videa. ...
- Recenze
- 15. červen 2019
Dárek Huawei MediaPad T3 8 k Huawei P30 Pro!
Na které telefony akce vztahuje? Huawei P30 Pro 6GB/128GB Dual-SIM Aurora Huawei P30 Pro 6GB/128GB Dual-SIM Black Huawei P30 Pro 6GB/128GB Dual-SIM Breathing Crystal Huawei P30 Pro 8GB/256GB Dual-SIM Aurora Huawei P30 Pro 8GB/256GB Dual-SIM Black Huawei P30 Pro 8GB/256GB Dual-SIM Breathing Crystal Množstevní omezení: Maximálně 1 kus na osobu. Termín konání akce: Akce s názvem "Dárek Medipad T3 8 k Huawei P30 Pro" platí od 10.6. do 30.6. 2019 nebo do vyprodání zásob. Jak postupovat k získání dárku? 1) Nakupte od 10.6 do 30.6 telefon Huawei P30 Pro 2) Vyplňte registrační formulář na Huawei.cz do 7.7.2019 3) Vyčkejte ověření vašeho nákupu. Do 7 dnů od potvrzení formuláře vám přijde potvrzení 4) Po úspěšném ověření vám na adresu uvedenou v registračním formuláři Huawei zašle dárek Huawei Mediapad T3 8 Huawei P30 Pro - [recenze] : ...
- Aktualita
- 10. červen 2019
Fotoakademie 2: Jak na správnou kompozici?
Jestli se bojíte slova kompozice, vůbec nemusíte. Je to sice cizí slovíčko, ale veskrze si prostě jen představte, že to je nějaký způsob, jak fotku vyfotíte. To znamená, dřív, než stisknete spoušť, zkuste si vůbec uvědomit jak chcete, aby finální fotka vypadala. A to si teď pěkně projdeme. Na šířku či na výšku? První a dost možná nejdůležitější věc je to, abyste si uvědomili, zda chcete fotit na výšku nebo na šířku. Do nedávna se třeba říkalo u videa, že vždycky na šířku – to bylo téměř 100% pravidlo. Má to jeden prostý důvod. Předpokládá se, že když nahrajete někam video, divák je zvyklý se na něj dívat ať v kině, či na televizi prostě v horizontálním formátu. Rozhodně si nebude otáčet televizi na bok jen kvůli tomu, aby zhlédli vaše video. Dřív než tedy stisknete spoušť, uvědomte si nejdřív hlavně to, kam budete výslednou fotografii, či video dávat. Zatímco na YouTube je vhodný formát na šířku, právě třeba takový Instagram, kde lidé jsou zvyklý posouvat obsah odzdola nahoru, je zas dobré fotit, či točit na výšku. Opět z prostého důvodu, máte větší šanci, že někdo neprošvihne váš obsah, protože při rychlém posouvání zaberete na obrazovce více místa. Samozřejmě, že pokud budete fotit třeba žižkovskou věž a chcete, aby se vám tam vešla celá, přece jen bude lepší zvolit formát na výšku než na šířku. K čemu slouží "mřížka"? Druhá věc, která vám hodně pomůže v kompozici je takzvaná mřížka. U mého Samsungu S10 Plus, sponzora tohoto videa, ji zapnete tak, že půjdete do nastavení foťáku, a najdete volbu Dělící čáry, které zapněte na 3x3. U jiných výrobců se samozřejmě taková volba může jmenovat jinak, právě třeba mřížka, ale troufám si říct, že tento základ umí naprosto každá originální aplikace daného výrobce. Na displeji se vám objeví takové čáry a rozdělí objektiv do 9 chlívků. Jednotlivých chlívků si však nevšímejte a zasoustřeďte se na spojnice dělících čar a na ně se snažte umístit fotografovaný objekt. Možná jste totiž už někdy slyšeli pojmy jako zlatý řez, pravidlo třetin atd. Právě to slovo třetin je důležité. Obrazovka je totiž rozdělena na pomyslné třetiny a tím, že umístíte objekt právě na onen průsečík mu paradoxně dovolíte daleko více vyniknout. Toto pravidlo platí samozřejmě jak na krajinu, tak portréty. Samozřejmě existují i výjimky, třeba fotografie na doklady, kde je žádoucí kompozice na střed, ale v drtivé většině případů bude lepší, pokud se budete držet zásady zlatého řezu. Pokud fotíte krajinky, kde je třeba moře nebo obloha, komponujte fotku tak, aby moře, či oboha zaujímaly buď 1/3 fotky nebo 2/3 fotky, podle toho, co chcete, aby vyniklo. Tím pádem umístěte horizont vždy na celou jednu čáru, kterou současně můžete tím pádem použít i jako vodováhu, aby vám horizont někam neutíkal. V předchozím tipu jsme si řekli, že ideální je fotit objekty na třetiny a hned v dalším bodě to hned porušíme. Kompozice na střed samozřejmě existuje, ale nejtypičtěji ji můžete vidět právě třeba ve zmiňovaných portrétech. Pokud fotíte objekt vašeho zájmu a zabírá valnou většinu fotky, nebojte se jej vyfotit na střed. Důležité je také myslet na to, aby žádné pozadí vyloženě fotku nerušilo. Pak bude portrét ideální. Dalším místem, kde se také můžete setkat se středovou kompozicí jsou fotky, kde se autor snažil vyjádřit nějaký druh symetrie. Typickým příkladem mohou být tzv „leading lines“ do češtiny přeloženo jako vodící linie. Jedná se o jakési přirozené vodící linky, které váš zrak dovedou právě až k finálnímu objektu fotografie a nebo pomohou vaší fotce získat hloubku. Až tedy někdy uvidíte nějaké přírodní linie, nebo linie architektury, nebojte se středové kompozice. Ať už se jedná o hru světla a stínu nebo třeba rybníček s fontánou, který dovede váš zrak až k Eiffelovce, vždycky přemýšlejte, jak diváka co nejvíc zaujmout. A to může být právě tím, že vyfotíte fotku úplně jinak, než to dělají ostatní. Změna úhlu pohledu To mě přivádí i k dalšímu bodu. Většina lidí je zvyklá fotit vždy z očního pohledu. Neboli z výšky očí běžného dospělého člověka. Zkusili jste ale někdy změnit jen výšku foťáku. Zkuste si někdy fotografovanou osobu nebo věc vyfotit zeshora a uvidíte, že najednou se vám bude zdát menší. Naopak, když jí vyfotíte zespoda, bude se vám zdát větší. Opět dobrovolnosti se meze nekladou. Schválně si všimněte, jak relativně nezajímavá je fotka kola, byť je třeba umístěno na základě předchozích pravidel v pravé třetině snímku. Oproti tomu jakou dynamiku může fotka získat, pokud vezmete telefon a vyfotíte jej z prostého podhledu. Najednou je kolo daleko větší a oproti obloze hned začne vynikat. Ořez Na další věc, kterou se teď podíváme v rámci kompozice je ořez. Teď už známe pravidlo třetin, a víme, že bychom se měli snažit umístit objekt někam na průsečíky. Důležitou informací je také to, že pokud se jedná o osobu, která se dívá určitým směrem, řekněme z našeho pohledu zleva doprava, měli byste jí zarámovat tak, aby bylo vidět kam se dívá. To znamená, aby většina pohledu zůstala ve fotce. Pokud umístíte osobu na kraj fotky a ta osoba se bude přes ten blízký kraj koukat pryč, nevypadá to vůbec dobře. Ze stejné věci jsem já vycházel u fotky, kdy jeden dron fotil jiný dron. Dron sice není osoba, ale pokud má pod sebou zavěšený objektiv, který se dívá určitým směrem, přece jen chcete, aby bylo vidět kam se dívá. A právě v tuto chvíli jsem skloubil 2 postupy. Protože jsem věděl, že výslednou fotku chci dát na Instagram, změnil jsem následně poměr stran z původních 16:9 na 4:5 na výšku. Trochu dobarvil a výsledná fotka je přímo na mém instagramovém profilu. V druhém případě jsem udělal podobný pokus a nechal vás hlasovat v komentářích. Vzal jsem fotku kostela z náměstí Jiřího z Poděbrad a udělal jsem 2 varianty. Jednu nechal tak jak je a umístil na profil Hurámobilu s 15 tisíc sledujícími a zeptal se jich, zda se jim víc líbí tato fotka nebo druhá fotka na mém osobním profilu, který má 4x méně sledujících. Ač drtivá většina lidí napsala, že víc se jim líbí původní fotka 16:9, výsledný rozdíl v poměru liků ku sledujícím je právě diametrálně opačný. Zatímco na mém profilu získala fotka přes 300 liků, na Hurámobilu jen lehce přes 400 liků, což je oproti jiným fotkám dost podprůměrné číslo. Nutno dodat, že fotky byly s podobnými hashtagy vypublikovány ve stejný čas a i když se více lidem líbila širokoúhlá, větší zásah dostala fotka vertikální. Já osobně si to vysvětluju tím, že právě při systému, jakým funguje Instagram je daleko výhodnější publikovat vertikální obsah. Samozřejmě v tomto místě mě úplně nechytejte za slovo, chtělo by to více pokusů, naprosto stejné hashtagy, na profilech mít stejnou aktivitu více dní atd, ale myslím, že jako základní informace i v závislosti na tom, že se bavíme o ořezu to stačí. Neořezávejte končetiny Ať už ořezáváte fotku nebo fotíte třeba určitou osobu, dejte si pozor jakou část osoby zabíráte. Není nic horšího vyfotit někoho u památky a přitom mu oříznout nohy v kotníku, ruce v loktech, či zápěstí nebo hlavu u krku. Vypadá to pak, jak kdyby dotyčná osoba měla amputované končetiny nebo hlavu. Schválně se podívejte na svojí fotku v občance a uvidíte, že fotograf vás také vyfotil včetně ramen a neuřízl vám hlavu u krku. To samozřejmě platí pro ty, co si fotky dělali u fotografa a ne v automatické fotobudce . Ať už tedy budete někoho fotit nebo fotku ořezávat, pamatujte na to, že hlavně neořezávejte lidi v kloubech. S ořezem tak trochu souvisí i následující téma a tím je framing neboli orámování. Už jsme si říkali o kompozici na střed, na průsečíky zlaté mříže a říkali jsme si obecně i ořezu. Až budete příště něco fotit, zkuste využít přirozené orámování v přírodě nebo třeba doma. Ať už vyfotíte něco třeba skrz klíčovou dírku, pootevřené dveře, nebo třeba skrz díru ve skále, může vzniknout celkem zajímavá fotka, která rozhodně zaujme. Vytvoříte tak orámování uvnitř samotné fotky a tím ještě více zdůrazníte to, co je na fotce důležité. Až vyrazíte někam ven a budete někoho fotit, nezapomeňte, že vy jste fotograf a vaší povinností je naštelovat si objekt tam, kam jej potřebujete. Nedívejte se pouze na fotografovaný objekt, ale dívejte se i na to, co je za ním. Pokud se nejedná o kilometr vzdálené pozadí, které plánujete mít na fotce stejně rozmazané, dejte si hlavně pozor na stromy, telegrafní dráty, komíny, dopravní značky a tak dále. Občas se totiž člověk tak soustředí na samotný fotografovaný objekt, jeho úsměv, výraz v obličeji, pohled, pravidlo třetin a tak dále, že si ani nevšimne, že fotografovanému objektu z hlavy trčí právě strom nebo dopravní značka v pozadí. Garantuji vám, že tohle rozhodně dobře nevypadá . Rozostřené pozadí Další tip je práce s objektem a pozadím. Pokud fotíte nějakou osobu, či předmět, řekněme třeba sluchátka Galaxy Buds, všimněte si, že čím blíže je dávám k čočce foťáku, tím více je pozadí rozostřené. No a čím více je pozadí rozostřené, tím více pozornost diváka ulpí právě na fotografovaném objektu. Samozřejmě tohle nejlépe funguje na malé předměty, které můžete dát hodně blízko čočce a pořád se celé vejdou na obrazovku. Hůře se to už provádí s osobami, právě na které jsou určeny portrétní režimy, které fungují na principu softwarového rozostření pozadí. O tom všem si řekneme ale přímo v díle, který se bude věnovat portrétnímu režimu. Do slovíčka kompozice se toho dá zahrnout opravdu mnoho a spoustu věcí z kompozice se bude naopak prolínat do dalších dílů, kde si probereme detailně portrétní režim, hloubku ostrosti, opustíme automatické režimy nebo se mrkneme na PRO režim, o který jste si tak psali. Dnes mám na vás ale takovou malou hádanku na příště. Zkuste přemýšlet o tom, kdy je nejlepší čas na focení a proč? Je to v noci, ráno, za poledního slunce nebo třeba při západu slunce? Napsat to můžete dolů do komentářů a nebo si to jen pomyslet v duchu a příště se to dozvíte. No a jestli máte chuť, vyrazte někam fotit, hoďte fotku na Instagram, označte tam @huramobil, dejte hashtag #fotoakademie a třeba některou z vašich fotek vybereme v příštím díle a něco si na ní ukážeme. ...
- Aktualita
- 10. červen 2019
JBL UnderArmour True Wireless Flash: Ideální parťák na sport
To, že JBL nevyrábí žádná chrastítka je asi všem jasný. Jednak podle ceny, která je dost podobná Airpodům, ale i krabička vypadá poměrně luxusně. Je samozřejmě jasný, že krabička nehraje, ale prodává. Sluchátka, neboli, abych je správně nazval - špunty, jsou bezdrátové a běží samozřejmě na Bluetooth, tentokrát ve verzi 4.2, které už je značně úsporné oproti předchozím verzím, a tak sluchátka zajišťují až 5 hodin hudby na jedno nabití. Dostanete je totiž v tomto celohliníkovém pouzdře, které zároveň slouží jako jejich nabíječka. Samotné pouzdro má v sobě vestavěnou baterii a zvládne sluchátka nabít znovu zhruba 5x a tím pádem se dostáváte na nějakých 25h provozu, aniž byste museli vyhledat elektrickou zásuvku. Samotné pouzdro má za mě dvě nevýhody. Jednak, třeba oproti Airpodům, je značně větší, takže buď zabere celou druhou kapsu kalhot, nebo si jej můžete někam zavěsit. Škoda ale, že šňůrka není trochu delší, protože samotné pouzdro neprotáhnete. Nezbývá než udělat někde uzel nebo použít třeba karabinu v batohu. Druhá nevýhoda je nabíjecí konektor. Přece jen, když už velká většina telefonů přichází s USB-C, tady je stále microUSB, takže se pořád dalšímu kabelu asi nevyhnete. Škoda, že třeba v krabičce se aspoň nenašlo místo na nějaký malý adaptér na USB-C kabely, což by problém elegantně vyřešilo. Design Po designové stránce jsou sluchátka opravdu krásná a není moc co jim vytknout. Jsou vyloženě určená na sport. Zde jsou důležité dvě věci – to, aby sluchátka pořádně držela v uších – jasně splněno přiloženými adaptéry, které si jednoduše vyměníte za menší nebo větší, a druhé je jistý stupeň odolnosti. Ten je zde zajištěn certifikací IP7 a sluchátka by po dobu 30 minut měla vydržel v 1 m hloubky. Tím pádem je jasné, že na plavání sluchátka nejsou, ale běžný pot třeba při běhání jim vůbec nevadí. Pokud to s běháním a sportem obecně myslíte vážně, možná by vám mohlo přijít vhod, že spolu s nákupem získáte zdarma roční prémiové členství do aplikace MAPMYRUN v hodnotě necelých 8 stovek. Já jsem si se sluchátky byl zaběhat a celou dobu držela v uších naprosto pevně i přesto, že se samozřejmě zapotíte a klasické airpody mají pak tendenci vyklouznout. Když odhlédnu od sportu ke klasickému běžnému použití, přece jen mi je ale pohodlnější používat airpody, které v uších nejsou tak napevno a pokud jsem s airpody někdy usnul, dalo se s nimi spát i na boku a ucho mi pak neupadlo. To s těmito underarmory nejde. V uších jsou daleko těsnější a i když jsem je používal v jednom kuse i skoro celé dopoledne, pořád bylo relativně pohodlné je v uších mít. Toto ovšem samozřejmě záleží na ergonomii každého ucha. Ovládání a funkce Samotná sluchátka fungují tak, že pravé sluchátko je spojeno s mobilním telefonem a levé sluchátko je poté spárováno s pravým a vzájemně jsou synchronizována. Pokud chcete používat sluchátko jako handsfree, musíte vždy používat sluchátko pravé. To je trochu odlišné fungování třeba proti airpodům, které fungují nezávisle a je na vás, které sluchátko použijete. U JBL tím, že zvuk cestuje nejprve do pravého sluchátka a potom z pravého synchronně do levého dochází trochu ke zpoždění oproti obrazu. U klasického poslechu hudby to vůbec nevadí, trochu zvláštní je to při sledování videa, kde zvuk je malinko zpožděn za obrazem. Dá se na to časem zvyknout, ale při ceně atakující zmíněné Apple Airpods je absence jakéhokoli low latency kodeku přinejmenším zvláštní. Samotná sluchátka se ovládají skrz tlačítka na obou sluchátkách. Tlačítko na pravém sluchátku pouští a přehrává hudbu, double clickem přeskakuje na další kladbu a nebo přes něj můžete přijmout či odmítnout hovor. Tlačítkem na levém sluchátku můžete naopak spustit Siri či Google Asistenta a nebo zapínat či vypínat ambientní režim. Ten se hodí pokud si jdete zaběhat třeba na nějakou cyklostezku a chcete slyšet zvonek projíždějícího cyklisty nebo třeba při přecházení silnice tramvaj či auto. Sluchátka pak namixují okolní zvuk do hudby a vy nemáte pocit, že jste odříznutí od okolí. Za jednu z dalších nevýhod vidím absenci jakéhokoli senzoru, který detekuje vyndání sluchátek z uší a zastavení třeba hudby. Samozřejmě, můžete si krátkým klikem na levé sluchátko hudbu ztlumit na režim mluvení, ale daleko příjemnější by bylo, kdybyste jedno sluchátko vyndali a druhé okamžitě přestalo hrát. Další slabinou je nemožnost ovládat jakýmkoli způsobem hlasitost. Tady ale hodně záleží na scénáři použití. Mě osobně toto totiž vůbec nevadilo, protože jsem sluchátka při běhu používal společně se Apple watch, kde pouhým otočením korunky zeslabuju či zesiluju hudbu, přeskakuji skladby a tak dále a celkově ovládání hudby při běhu je skrz Apple watch na úplně jiné úrovni než přes sebelepší sluchátka. Zvuk Teď už se dostávám k samotnému zvuku. Přímo pro poslech hudby při sportu jsou tato sluchátka jedny z nejlepších, které jsem kdy testoval. Zvuk je bohatý a JBL je známo tím, že basy klade na první místo. Ne jinak je tomu i tady. Basy jsou opravdu hutné a na jejich absenci si rozhodně stěžovat nebudete. Tohle je ale za mě zrovna u sportovních sluchátkách dobře. Hutné basy v kombinaci se správnou rytmickou hudbou dokážou člověka prostě vybičovat k větším výkonům. Ideální na běh, cyklistiku, box a tak dále. Na jógu bych si je ale asi nevzal . Koneckonců si je můžeme tady přímo vyzkoušet. Sice to nebude úplně ono, ale aspoň se o to pokusím. Pokud budete sluchátka používat na telefonování, dosah od telefonu držte na přímou viditelnost zhruba do 15m, což je samozřejmě dostatečné a asi vás zajímá spíš kvalita hovoru. Při pokusném hovoru s Michalem mě Michal slyšel skvěle a já jeho také. Jediná výtka směřuje pouze na samotné použití tohoto typu sluchátek. Tím, že si totiž šputnem utěsníte ucho, váš vlastní hlas vám je svou rezonancí příjemný asi tak, jako kdybyste telefonovali s plechovým kýmblem na hlavě. Shrnutí Možná se vám zdá, že jsem sluchátkám vytknul spoustu věcí a od koupě vás tím pádem asi zradil. Na jednu stranu je moje práce být vždy objektivní a zmínit pozitivai negativa, ale na druhou stranu je potřeba mít na paměti na co jsou tato sluchátka určena. Zatímco na klasické použití třeba na cestu MHD do práce raději šáhnu po svých Airpodech, právě na sport jsou zas ideální tato JBL. Pokud chodíte 2-3x týdně na hodinku třeba cvičit, běhat atd můžete mít jistotu, že sluchátka hodíte do sportovní tašky, vyndáte je na trénink, zacvičíte a vrátíte je a minimálně měsíc se vůbec nemusíte starat o jejich dobíjení. A ty jejich basy? To je prostě super. Už tak super není jejich dostupnost, poměrně rychle jsou vždy vyprodána, ale další naskladnění očekáváme každým dnem. Už vám dlužím jen prodejní cenu. Ta je 4.690,- a nezapomeňte v košíku na kód „JBLUA“ a taky mi dolů do komentářů napsat, co na tato sluchátka říkáte vy? Díky za sledování a čau u dalšího videa. ...
- Aktualita
- 5. červen 2019
