-
0
Realme 7 5G 6GB/128GB Dual-SIM Mist Blue5x 150 000 KčZOBRAZIT KOŠÍK
-
0
Realme 7 5G 6GB/128GB Dual-SIM Mist Blue5x 150 000 KčZOBRAZIT KOŠÍK
-
Přihlásit
-
- Mobilní telefony
Nejoblíbenější produkty
![CELLFISH tvrzená skla]()
- Tablety
Nejoblíbenější produkty
![CELLFISH tvrzená skla]()
- Audio - Video
- Smart
- Domácnost
Nejoblíbenější produkty
![Příprava jídla]()
![Odžmolkovače]()
![Doplňky]()
![Pro zdravý spánek]()
![Ventilátory]()
![Domovní zvonky]()
- Sport, outdoor
- Příslušenství
Nejoblíbenější produkty
![Držáky]()
![Nabíječky]()
![Řemínky]()
![Síťové prvky]()
![Bezdrátová]()
![Batohy, brašny a pouzdra]()
![Baterie pro handsfree]()
![Osvětlení]()
![Datové kabely]()
- PC doplňky
Nejnovější události - strana č. 48
HURÁTIP: Skládací stojánek FIXED Frame PHONE na cesty pro telefony nebo tablety
DALŠÍ STOJÁNKY ZE SÉRIE FRAME - Pro hodinky - Pro mobilní telefony - Pro tablety - Pro notebooky - S bezdrátovým nabíjením HLAVNÍ PŘEDNOSTI - univerzální rozkládací stojánek - pro mobilní telefony a menší tablety - luxusní provedení z prvotřídního broušeného hliníku - možnost složení stojánku pro snadné přenášení - elegantní a minimalistický design - silikonové podložky pro ochranu před poškrábáním telefonu - prostor pro nabíjecí kabel v zadní části stojánku FIXED Frame Phone představuje praktický a elegantní stojánek pro váš smartphone. Kombinace broušeného hliníku a moderního minimalistického provedení dělá ze stojánku luxusní doplněk na pracovní stůl doma i v kanceláři. Stojánek lze kompletně složit, snadno se tak vejde do brašny nebo do batohu. Vložený telefon ve stojánku pohodlně nastavíte do správného úhlu. Pro naprosté bezpečí vašeho mobilního telefonu je horní část stojánku pokrytá jemným silikonem, který zabrání poškrábání i nechtěnému sklouznutí. V zadní části stojánku najdete otvor pro protáhnutí nabíjecího kabelu. ...
- Aktualita
- 30. listopad 2020
HURÁTIP: Kryty na mobil ničí až 99,9% bakterií!!
VLASTNOSTI - ochranný kryt na telefon s antimikrobiální úpravou - technologie Microban® spolehlivě ničí až 99,9% bakterií - chrání vaše zdraví 24 hodin denně - navržen přesně na míru daného telefonu - duální materiál krytu: záda z tvrzeného materiálu + boky z TPU - ochrana proti mechanickému poškození telefonu i proti nečistotám - zvýšené okraje krytu pro ochranu displeje telefonu - volný přístup ke všem ovládacím prvkům a konektorům - antibakteriální vlastnosti krytu nelze setřít a nezmizí ani po umytí - kompatibilní s bezdrátovým nabíjením URČENO PRO APPLE - Apple iPhone SE (2020) - Apple iPhone 7 - Apple iPhone 8 - Apple iPhone XR - Apple iPhone X - Apple iPhone XS - Apple iPhone 11 - Apple iPhone 11 Pro SAMSUNG - Samsung Galaxy A21s (A217) - Samsung Galaxy A41 (A415) - Samsung Galaxy A51 (A515) - Samsung Galaxy A71 (A715) - Samsung Galaxy S20 (G980) Mobilní telefon během dne bereme mnohokrát do ruky a na jeho povrchu tak ulpí obrovské množství škodlivých mikroorganismů, které mohou ohrozit naše zdraví. Materiál krytu Antimicrob v sobě ukrývá speciální technologii Microban®, která spolehlivě ničí až 99,9% bakterií a zabraňuje jejich množení. Antimikrobiální vlastnosti krytu vás chrání po 24 hodin denně. Narozdíl od čistícího spreje, který musí být opakovaně aplikován, je antimikrobiální technologie Microban® integrována přímo do materiálu krytu a nelze ji setřít ani umýt. Kryt je navržen přesně pro daný model telefonu, zadní část je tvořena tvrzeným materiálem odolným proti poškrábání a boční části z TPU spolehlivě chrání před různými nárazy a pády. Zvýšené okraje na přední straně přesahují tloušťku telefonu, chrání tedy i displej v případě, že položíte telefon displejem dolů. Díky poloprůhlednému provedení v decentní šedé barvě kryt nezakrývá originální design telefonu. ...
- Aktualita
- 25. listopad 2020
HURÁTIP: Dokonalé řešení, aby se vám notebook nezahříval. FIXED Frame BOOK stojánek!
DALŠÍ STOJÁNKY ZE SÉRIE FRAME - Pro hodinky - Pro mobilní telefony - Pro tablety - Pro notebooky - S bezdrátovým nabíjením HLAVNÍ PŘEDNOSTI - přenosná podložka pod notebook - ulehčí zádovým i krčním svalům při práci s notebookem - určeno pro zařízení o velikosti 13 - 15 palců - zlepší chlazení notebooku - vyrobeno z prvotřídního broušeného hliníku - silikonové části pro ochranu notebooku - čistý a funkční design - extra tenké provedení ideální na cesty - rozměry: 228 x 225 x 15 mm Přenosná hliníková podložka FIXED Frame Book je praktickým doplňkem pro váš notebook do kanceláře i na cesty. Díky nastavenému sklonu vám ulehčí práci a uleví vašim zádovým i krčním svalům. Zároveň umožní proudění vzduchu pod notebookem a zlepší tak jeho chlazení. Podložka je vyrobena z prvotřídního broušeného hliníku s ochrannými silikonovými doplňky pro bezpečí vašeho notebooku. Je vhodná pro notebooky velikosti 13 - 15,6 palců. Ergonomický tvar a možnost složení podložky oceníte zejména na cestách, při složení se snadno vejde do tašky i do batohu. S FIXED Frame Book si usnadníte práci na vašem notebooku, ať už jste kdekoliv. ...
- Aktualita
- 20. listopad 2020
![Apple iPad Air 2020: Vyplatí se oproti iPadu Pro? [recenze]](/fotocache/blogitemsquare/ipadair_150x150.jpg)
Apple iPad Air 2020: Vyplatí se oproti iPadu Pro? [recenze]
Specifika použití tabletů Tablety za poslední roky prošly překotným vývojem, úvodní boom, který Apple vytvořil následovala velká spousta výrobců a prakticky nějakých 5 let zpátky, pokud jste byli trochu větší výrobce a nevyráběli jste jakýkoli druh tabletu, prakticky jste neexistovali. Jak se ale úvodní bublina rychle nafoukla, stejně tak rychle splaskla. Na rozdíl od telefonů totiž tablet není něco, co bychom si nutně potřebovali pořizovat každý rok. Proč? Protože tablet není většinou něco, co bereme 150x denně do ruky a víceméně slouží jako rozšíření mobilního telefonu, když potřebujeme větší obrazovku nebo naopak jako zařízení na pasivnější konzumování obsahu, když už zrovna nepracujeme. A takové zařízení fakt neupgradujete každý rok. Já osobně jsem mnoho let používal iPad Mini 2. generace a pokud bych si na něm nerozbil displej, používal bych jej pravděpodobně aktivně až do dnes. Samozřejmě, existuje spousta lidí, kteří na iPadu dokážou kreslit, stříhat videa a pracovat opravdu profesionálně, pro mě ovšem je iPad opravdu spíš na editaci fotek v lightroomu, zhlédnutí filmu v letadle, občas na psaní scénářů, ideální na telekonference nebo si jej často beru s sebou někam na víkend, když vím, že nebudu potřebovat notebook. A přesně na takové věci je iPad dokonalý kvůli několika věcem. Jednak má velký displej, díky mobilním procesorům dokáže vydržet nabitý daleko delší dobu než mobil nebo notebook, takže na dlouhé lety je to ideální, nikde nepřekáží klávesnice, kterou nepotřebujete, je lehký, dotykový a uvnitř jsou aplikace jako v telefonu. Samozřejmě, pokud hledáte univerzální zařízení, může to být limitující, ale v jistém ohledu je pro mě jakýkoli tablet tak specifickou věcí, že právě v mnoha ohledech notebook předčí. Mnoho inovací To jsem se až možná moc rozpovídal o tabletech jako takových, ale spíš jsem vám chtěl přiblížit hodně jejich využití nebo aspoň k čemu jej používám já. Nový iPad Air 2020 logicky není jiný než ostatní, ale po letech přináší hodně zajímavé inovace. Je určený pro lidi, kteří chtějí mít vysoce funkční zařízení po mnoho let, ale nevyužijí všechny funkce z vyššího modelu Pro. A to je naprosto v pořádku. Air tohle všechno splňuje. Předně, je tu nový procesor A14 Bionic, ten stejný, který tepe uvnitř nejnovějších iPhonů 12 a podle benchmarků ve výkonu na 1 jádro dokonce překonává dospělý iPad Pro. Je tu sice menší operační paměť, ale na druhou stranu ani iPad Pro ani tento Air nedostanete na hranici, že by se viditelně zadýchal. Všechno běhá jak po másle. Oproti iPadu Pro vypadá i nový Air designově hodně podobně, bere si rovné hrany a dokonce i když nemá v názvu Pro, přesto se nově nabíjí skrz USB-C konektor. Ano, to je rozhodně něco, co se rozhodně mělo objevit i v letošních iPhonech a co by z vábných prohlášení o ekologii neudělalo jen bohapusté tlachání. Air má také oproti svému předchůdci daleko tenčí a symetrické rámečky. Pokud byste namítli, že k mobilům to má daleko, ano má, ale u tabletů jsou rámečky potřeba. Nedrží se v jedné ruce jako telefony a tak rámečky kvůli úchopu prostě potřebujete. Ač se tedy rámečky víc blíží iPadu Pro, přesto v nich nenajdete FaceID a naopak je tady zpátky ve zcela nové podobě TouchID v horním zapínacím tlačítku. Na Apple rozhodně inovativní řešení, které bych uvítal jako alternativní doplnění zabezpečení i v telefonech. Přece jen v dnešní době, kdy člověk často nosí roušku, by se právě takový způsob zabezpečení docela hodil. Každopádně čtečka funguje výborně, o tom žádná. Já s tím mám spíš jiný problém, a to je síla zvyku. Na FaceID už jsem si zvyknul tolik, že jsem často klepnul do displeje a čekal kdy se iPad odemkne. Tady jsem si spíš nechtěně často spustil Siri nebo při otáčení vyfotil obrazovku. Oproti iPadu Pro V Airu nenajdete také bohužel 120Hz Pro Motion displej a to je asi věc, které mě osobně chyběla za celou dobu používání spolu s FaceID nejvíc. Displej je skvělý, plynulý, ale při přechodu z Pro to poznáte. Na druhou stranu uživatelé, kteří jsou jen na Applu se 120Hz nemají kromě iPadu Pro defacto žádnou zkušenost a řekněme si upřímně, z iPadu Pro na iPad Air asi stejně nikdo přecházet nebude. Rámečky a příslušenství Zůstanu ještě chvilku u rámečků a celkové podobnosti. Na zadní straně teď najdete proprietální konektor Applu, který funguje s Magic Keyboard z pročkových zařízení a pokud Magic Keyboard dokoupíte, získáte tím pádem k plnohodnotné klávesnici získáte druhý USB-C konektor. Jediný rozdíl pak je čtvercové vykrojení pro foťáky v zadní straně, které vypadá trošku divně na Airu s jedním foťákem. Ano, to je jeden z ústupků. Najdete zde stejný hlavní foťák jako je na iPadu Pro, ale další foťáky, stejně jako Lidar senzor chybí. Pokud ovšem nejste čínský turista, který si myslí, že čím větší displej, tím lepší fotky, chápete, že iPad není primárně zařízení na focení. Z tohoto pohledu je za mě jeden foťák naprosto dostačující a spíš než abych hodnotil jeho klasické funkce jako světelnost, dynamický rozsah, úroveň detailů, barevné podání atd, je daleko důležitější, že jak ten zadní, tak přední můžete bez problému použít na Facetime nebo třeba skenování dokumentů. Na to všechno v pohodě stačí jeden zadní a jeden přední foťák. Poslední 2 návraty k rámečkům. Tím, že jsou rámečky rovné, můžete na iPad Air stejně jako na Pročko teď použít klasickou Apple Pencil, jen si samozřejmě připravte 3,5 tisíce korun, což zase trochu zatíží váš rozpočet u budgetovějšího iPadu. A to jsem vám ještě neřekl o ceně necelých 9 tisíc za před chvílí zmiňovaný Magic Keyboard, které rázem z budgetovějšího iPadu dělají docela slušně drahou pracovní stanici. A tou druhou věcí, která se týká rámečků, jsou skvěle hrající reproduktory. Nejsou sice 4 jako u iPadu Pro, jsou jen 2, ale opravdu hrají výborně. Shrnutí a doporučení Pokud přemýšlíte tedy jestli iPad Air nebo iPad Pro, shrnu znovu ty nejpodstatnější rozdíly. U Airu přicházíte o Lidar senzor, širokoúhlý foťák, FaceID, 120Hz displej a 4 repráky. Přicházíte ovšem také ještě o jednu za mě podstatnou věc. O 128GB variantu a to je za mě největší mínus tohoto iPadu vzhledem k ceně a pro zákazníka dost nepříjemný pokus jak z vás vytáhnout další peníze navíc. Za 64GB variantu totiž dáte 16 990,- a pokud chcete víc, což asi spousta lidí chce, nemáte žádnou jinou možnost než šáhnout po 256GB variantě za 21 490,-. To je ale jenom o 1500Kč méně, než dáte za menší iPad Pro ve 128GB, který má navíc právě 120Hz displej, FaceID, šíro, 4 stereo reproduktory a se 128GB už dokážete naprosto v pohodě fungovat. iPad Air 2020 má tedy smysl jen v základu 64GB pro ty z vás, kdo jej budete mít neustále připojeni někde na wifi a konzumovat spíš online obsah než abyste si toho moc stahovali dovnitř. Jestli chcete větší úložiště, bejt váma, jdu určitě do Pročka. A to je vlastně ta hlavní zpráva, kterou jsem vám chtěl touto recenzí říct. Kdo z vás se rozhoduje pro iPad, stejně ví proč jej chce a proč nechce jakékoli jiné zařízení. Rozhodujte se tedy primárně na základě toho, jaké potřebujete úložiště. ...
- Recenze
- 20. listopad 2020
![Apple iPhone 12 Mini: Malý prcek s velkým srdcem! [recenze]](/fotocache/blogitemsquare/iphone12mini_150x150.jpg)
Apple iPhone 12 Mini: Malý prcek s velkým srdcem! [recenze]
MINIaturní konstrukce Samozřejmě Apple nemusím představovat, iPhone nemusím představovat a tak dnešní recenze bude opravdu relativně hodně rychlá. iPhone 12 Mini totiž ctí celou linku 12 řady pouze s pár drobnými rozdíly. Tím hlavním je zde logicky velikost. Už dávno jsme si odvykli mít v kapse malé telefony a stejně tak, jako jsem byl překvapený u letošního SE, tady se to překvapení ještě mnohokrát násobí. Pocit držet v ruce Miniho je fakt něco nepopsatelného. Je to skoro jak držet v ruce prázdnou a plnou plechovku od Monstra. Ano, až takový je to rozdíl. Stačí si dát Miniho do jedné kapsy kalhot, Maxe do druhé a rázem se to projeví i na vaší chůzi. Ne, to samozřejmě kecám, ale opravdu, pokud jste nežili posledních 5 let někde na stromě v pralese, budete ohromeni jak moc lehký telefon to je. Asi o 10g lehčí než ultra lehké SEčko. Samozřejmě, pořád se jedná o ten stejný typ konstrukce prémiového kovu a skla s funkčním bezdrátovým nabíjením. Na zadní straně najdete pořád 2 stejné foťáky jako v iPhonu 12, jen třeba oproti Maxku jsou menší a tolik nevystupují z těla. Nakouslé jablíčko je stejně jako u všech verzí přesně symetricky uprostřed zad a nevzhledné CE certifikace a podobné blbiny se naštěstí přesunuly na boky telefonu, které jsou samozřejmě, jako u všech iPhonů 12 série rovné. Povedený displej U displeje se jedná o 5,4“ Super Retina XDR OLED displej s certifikací HDR10 a maximálním jasem 1200 nitů. Dost na to, abyste viděli všechno na sluníčku přesně tak, jak potřebujete. Samozřejmě menší displej může být pro mnoho lidí limitujícím faktorem, ale koneckonců malá velikost je přesně ten důvod, proč si iPhone 12 Mini kupujete. 5,4“ je pořád ale větší než 4,7“ u iPhonu SE a jestli úplně neřešíte peníze a chcete telefon s malými rozměry a váháte jestli SE nebo 12 Mini, rozhodně bych šáhnul po 12 Mini. Vysoký výkon a bezdrátové nabíjení U hardwaru je v celé 12 sérii stejná písnička. Procesor A14 Bionic z vlastní dílny je neskutečně rychlý a daleko úspornější než jeho předchůdce v 11 sérii. Díky tomu si vlastně Apple mohl letos dovolit až takovou miniaturizaci. Je to něco, jako kdybyste chtěli vyrobit malé autíčko, ale limitoval vás příliš náročný motor na spotřebu, což byla jediná překážka proč tak malý telefon nevyrobit. Teď konečně nastal čas, Apple vyrobil opravdu malý telefon, nasadil úsporný motor a k tomu samozřejmě i menší nádrž v podobě menší baterie. Rázem tak je z 12 Mini dokonalé řešení pro lidi, kteří chtějí mít rychlý a výkonný telefon, ale nejsou v zajetí telefonu, že by na něm museli hrát od rána do večera Fortnite nebo natáčet celovečerní film. iPhone 12 Mini vám zkrátka vydrží jen jeden den nabitý, přesně jako iPhone SE. Hodně záleží na tom, co budete na telefonu dělat. Jediné, kde má totiž iPhone 12 Mini větší, zhruba dvojnásobnou spotřebu než Sečko, jsou hry. Ve všem dalším jako procházení internetu, streamování videí, klasické používání, je 12 Mini úspornější a vydrží zhruba o 15% délé nabitý než iPhone SE. Mě osobně vydrželo Mini klasický jeden den používání průměrné zátěže. Sem tam telefon, pár zpráv na whatsappu, pár fotek a bylo to. Každopádně, kdybych stál ve frontě na testování covidu a měl telefon 2 hodiny v ruce, pak s ním pokračoval v obvyklé činnosti, asi by to do večera nedal. Pak samozřejmě přichází v úvahu rychlé drátové dobíjení nebo bezdrátové. Na to prakticky můžete zvolit jakoukoli podložku se standardem QI nebo tolik propíraný Magsafe. Jen počítejte s tím, že maximální dobíjecí výkon přes MagSafe je 12W, zatímco přes QI jen 10W. Za mě tedy rozhodně nestojí za to vyhazovat peníze za originální MagSafe, který stejně není tak komfortní, protože pořád potřebujete 2 ruce, abyste magnet z telefonu odlepili. Vylepšené fotoaparáty iPhone 12 Mini má 2 foťáky. Hlavní a šíro. Cílová skupina tohoto telefonu asi nejsou lidé, chtějící ty nejlepší fotky, ale vy je dostanete i tak. Hlavní foťák je totiž ten stejný, který zase dostanete i ve větších 12 Mini nebo 12 Pro. Ano, Pro Max má ještě lepší, ale to teď stranou. Výsledné fotky z hlavního foťáku jsou pěkné, stejně jako na loňské 11 a tady by asi spousta lidí, včetně mě řekla, že meziroční posun není žádný a u hlavního je to tak. Přesto na Mini „upgradujete“ z jiného důvodu a proto je potřeba se na Mini dívat tak, že dostanete velmi dobré fotky s pěkným dynamickým rozsahem, krásně ostré, krásný bokeh a tak to má být. Občas se sice až moc agresivně zapojí HDR3 a fotka vypadá až přeostřená, ale to bude asi něco, co se bude asi vyvíjet ještě u dalších aktualizací. Šíro je zase stejné jako ve 12tkách a oproti 11tkám je zase velký a jediný posun hlavně aktivací nočního režimu. Jinak je šíro plně porovnatelné prakticky s jakoukoli konkurencí a výrazně jej překonává pouze Samsung v S20 series a Huawei ve svých vlajkách – tam je šíro o parník vpředu. U videa máte možnost natáčet ve 4k30 s novým formátem Dolby Vision nebo 4k60 bez Dolby, ovšem zase předpokládám, že technikálie vás u Mini tak moc nezajímají, protože si jej vybíráte hlavně kvůli rozměrům. Závěr Celkově musím říct, že se mi iPhone 12 Mini používal neskutečně skvěle a byla radost zas po dlouhé době mít v ruce malinkatý telefon. Sice bych to neměl říkat, ale iPhone 12 Mini je po dlouhé době i telefon, kde jste schopni odepisovat na SMSky jednou rukou, když druhou jste zaměstnaní jinou činností. Asi se teď ptáte, jestli bych mohl takový telefon používat jako daily driver. Asi bezpochyby mohl, ale já úplně nejsem asi cílovou skupinou. Na mojí potřebu, kdy denně procházím YouTube, Instagram, občas edituju fotky, připojuji se na rychlé opravy terminálem do práce, je logicky velký displej potřeba a za mě je fajn, že existuje verze Pro Max. Přesto je ale Mini je naprosto skvělý telefon, jestli jste někdo, kdo chce mít v kapse telefon o kterém neví, kdo nestráví denně spoustu hodin na telefonu, ale pokud už jej vytáhne, chce mít jistotu, že se na svůj telefon může spolehnout. Mini totiž doručí parádní výkon, krásné fotky a po dlouhé době máte pocit, že je to produkt, který vám slouží tak, že o něm ani nevíte. Koneckonců, jestli jste holka, co jde na diskotéku jen v uplých džínách, nemusíte řešit, že vám telefon kouká z kapsy nebo třeba jako jeden můj kamarád, který trénuje celé dny tenis. Pro něj je malý telefon v kapse doslova nutnost. Je tedy hodně na vás jak moc malý telefon potřebujete a já se nezdráhám těm, kteří odpověděli ano, Mini doporučit. ...
- Recenze
- 20. listopad 2020
NOVINKA: Zlepšete svůj herní zážitek s JBL Quantum 300
S pohodlnými náhlavními herními sluchátky JBL Quantum 300 se na poli videoherních bitev nikdy neztratíte. Díky 50mm velkým reproduktorům a širokému frekvenčnímu rozsahu sluchátka nabídnou přesný poslech a nevídaný přehled o nepřátelích nezávisle na hlasitosti. FUNKCE - Ponořte se do hry s funkcí JBL QuantumSURROUND - Buďte v centru hry s funkcí JBL QuantumSOUND Signature - Pohodlí pro vaše uši - Buďte slyšet pomocí směrového mikrofonu - Přepínejte mezi všemi svými oblíbenými platformami - Uživatelsky přívětivý softwarový balík JBL QuantumENGINE JBL QuantumENGINE - Prostorový zvuk - Zvukový ekvalizér pro vlastní zvuk - Nastavení mikrofonu - Správa uživtelských profilů a nastavení S měkkými náušníky z paměťové pěny s výbornými izolačními schopnostmi budete mít chvílemi problém rozeznat realitu od hry, zanedbatelná váha sluchátek v podobě pouhých 245g vás i díky komfortnímu polstrovanému hlavovému mostu ze soustředění také nevytrhne. Pokud jste týmový typ hráče, jistě vám bude imponovat i výklopný mikrofon s křišťálově čistým podáním vašich rozkazů či frustrací. Pokud preferujete vydávat se na virtuální dobrodružství solo, mikrofon je možno kompletně umlčet pouhým vyklopením nahoru. Mikrofonu na mušli dělá společnost i posuvné kolečko nastavení hlasitosti. Quantumy připojíte skrz 120cm kabel pomocí 3.5mm jacku, a to do takřka jakéhokoli přístroje, na který si vzpomenete - PlayStation či Switch jsou samozřejmostí a v případě připojení k počítači či Xboxu One Vás dokonce čeká i podpora prostorového zvuku Windows Sonic Spatial Sound. To nejdůležitější na konec! Při zapojení sluchátek k počítači s Windows skrz USB adaptér na Vás vyskočí možnost stáhnout software JBL QuantumENGINE - s ním se ze standardních herních sluchátek za slušný peníz stane brána do fascinujícího světa 7.1 JBL QuantumSURROUND zvuku. Při hraní na PC budete jakoby lusknutím prstu kompetitivnější, než kdy dřív! V programu navíc krom tak zásadní fíčury naleznete i možnost několika profilů a šikovný ekvalizér v případě, že si chcete onen výjimečný zážitek poupravit svému vkusu. ...
- Aktualita
- 20. listopad 2020
![1MORE STYLISH: Naprosto skvělá sluchátka za 990 Kč! [recenze]](/fotocache/blogitemsquare/1morestylish_150x150.jpg)
1MORE STYLISH: Naprosto skvělá sluchátka za 990 Kč! [recenze]
Stylová i funkční sluchátka Značka 1MORE se nejspíš při výběru názvu inspirovala u Sony. Jejich WH-1000XM3 jsem tenkrát říkal, že to si snad nemůže nikdo zapamatovat trumfly to tyhle 1MORE. Celým názvem se totiž jmenují 1MORE Stylish Truly True Wireless in Ear Headphones I, což samozřejmě hned logicky upoutalo mojí pozornost. Stylová sluchátka totiž moc často netestuji a tahle sama o sobě tvrdí, že stylová jsou. A všichni moc dobře víme, že když je něco zaměřené na krásu, většinou praktické použití dost pokulhává. Znáte to, obal prodává a už po rozbalení na mě hrozně příjemně dýchla krabička. Celý vnitřek je totiž pomalován skicama sluchátek, který ve mně strašně evokuje dojem nějaké útulné vintage fancy pražské kavárničky, kam si v těchle podzimních večerech zalezete, dáte si kafe, nasadíte si sluchátka a pustíte nějakou hodně příjemnou muziku. No, jestli jste se zasnili spolu se mnou živě si to představovali, plukovník Prymula vás vyvedl z reality. Pěkně si skočíte pro Starbucks a vypijete si jej třeba v tramvaji. Koneckonců ale i tam můžete uniknout stresům všedního dne a klidně jezdit z konečné na konečnou Ač to možná na první pohled nevypadá, tato sluchátka neskutečně sednou do uší tak, že i když pojedete z konečný na konečnou už páté kolečko, pořád vás nebudou tlačit v uších. V balení totiž najdete rovnou 3 nástavce a praktickou pláštěnku, kam můžete sluchátka i s krabičkou schovat, když je zrovna nepoužíváte. Krabička samozřejmě slouží jako dobíjecí základna, která je schopná sluchátkům dodat celkově 24h na 1 nabití. A tady jsem narazil na první, pro mě nevýhodu, což jiný zase naopak ocení. Použití ještě staršího microUSB. Druhá, už trochu nevýhoda pro všechny, je jediná LED dioda značící dobíjení. Tady by se rozhodně vylepšovat dalo. Nabíjení sluchátek každopádně trvá necelou hodinku a nabíjení pouzdra hodinu a půl. Pak sluchátka mají teoreticky vydržet 6 hodin, v praxi samozřejmě počítejte zhruba 5. Krabička pak logicky dodá ještě 3 plná nabití. Praktické ovládání a univerzální kodeky Kde musím vyšvihnout sluchátkům jasnou pochvalu je systém ovládání. Na první pohled sice nijak extra vábně nevypadá, je ale neskutečně praktické. Probíhá totiž prostřednictvím dvou titěrných malých tlačítek na vrchní straně. Chviličku trvá než si na ně zvyknete, pak je ale oproti některé konkurenci budete vynášet do nebes. Nedávno jsem testoval totiž Panasonic RZ-S500W, skvělá sluchátka z daleko vyššího segmentu, ale co mi na nich po měsících používání vadí je senzorické dotykové ovládání. Docela často se totiž stává, že při jakémkoli posunutí sluchátek si omylem pauznete hudbu nebo zapnete ANC a tady vám nic takového nehrozí. Boky totiž na žádný dotyk nereagují, a veškeré ovládání probíhá jen pomocí tlačítka na každém ze sluchátek. Ovládáte tak zapnutí a vypnutí skladby, přeskakování skladeb nebo přijetí a ukončení hovoru. Tím se pomalu ale jistě dostávám k zvukovým vlastnostem sluchátek. A tady vás rozhodně asi hodně potěším. Berte to tak, že sluchátka stojí 990,- Kč a za tyhle peníze dostanete SBC, AAC a AptX kodeky. Tím pádem nebude ani sebemenší problém využít sluchátka třeba právě na hraní her na Androidu. Zkoušel jsem s nimi hrát Call of Duty a jakýkoli výstřel byl naprosto bez zpoždění. Na Applu samozřejmě tohle skrz AAC jede bez problému, ale většina levnějších sluchátek AptX nemá a zákazníci se pak u androidových telefonů diví, že hraní akčních her je peklo. U sledování filmů už si s tím Netflix i YouTube naštěstí poradili přidáním zpoždění, což u her logicky možné není. No a pokud zrovna nehrajete hry a půjdete si se sluchátkama třeba úplně v klidu do parku zaběhat, rozhodně oceníte, že drží v uších jak přibitá. Kvalitní zvuk Teď už ale k samotné kvalitě zvuku. Na to, že sluchátka stojí 990,- musím říct, že hrajou překvapivě na velmi dobré úrovni. Zvuk je neskutečně čistý, basy jsou přímo skvěle nadávkované. Rozhodně od sluchátek nečekejte JBL. Oproti JBL je tady basů výrazně míň, ale jsou opravdu skvělé. Na dynamickou hudbu někam na pás do fitka na vybuzení agrese to asi moc nebude, ale zato nebudete mít v hlavě včelí úl ani po delší době přehrávání. Pokud bych přece jen měl mít ke zvukovému podání jednu malou výtku, při nastavení maximální hlasitosti se u některých skladeb vyskytlo ve vysokých tónech jemné praskání. Vlastně ještě druhá výtka míří k telefonování, kdy na volání opravdu tato sluchátka nejsou. Ač já jsem slyšel prakticky bez problému, i po několika hovorech si vždy druhá strana stěžovala, že mě málo slyší. Na druhou stranu oproti tomu, co sluchátka stojí, je to naprosto akceptovatelné. Nelze než doporučit 1more Stylish True Wireless In Ear Headphones mark 1 jsou k dostání ve 3 barevných variantách. Klasická černá, zelená, lehce narůžovělá a úplně růžová. Přijdou si tak na chuť jak pánové, tak něžné dámy. Za 990,- je tak mou příjemnou povinností sluchátka doporučit. Sluchátka skvěle padnou do uší, až na telefonování mají lepší zvuk než spousta sluchátek ve své cenové kategorii, na jedno nabití vydrží opravdu dlouho, jsou plně duplexní a hlavně, mají AptX, což na Androidu fakt oceníte. ...
- Recenze
- 19. listopad 2020
![Huawei Mate 40 Pro: Mohl by to být klidně nejlepší telefon roku [recenze]](/fotocache/blogitemsquare/mate40pro_150x150.jpg)
Huawei Mate 40 Pro: Mohl by to být klidně nejlepší telefon roku [recenze]
Povedené zpracování a originální design Huawei Mate 40 Pro je technickým skvostem a hned v několika ohledech. Krásně vyrýsované tělo a dokonalé křivky byste asi od nejvyššího modelu čekali, ale přece jen se u něj na chvilku zastavím. Na recenzi mi bohužel dorazila moje nejméně oblíbená černá lesklá a patlavá, ale na výběr máte i z perleťové bílé. Ta se tak nepatlá, je matná a předpokládám bude klouzat v ruce daleko míň než její černá sestra. Impozantně vypadá i čelní strana, tedy displej, který je oproti loňskému Mate 30 Pro daleko zahnutější a padá zhruba do půlky boků. Kvůli tomu se musely i trochu netypicky posunout veškeré ovládací prvky, kde si naštěstí Huawei uvědomil chybu u loňského Mate a vrací se od senzorických tlačítek zpátky k fyzickým. Víte, že hodně pozitivně hodnotím, když telefon vypadá po designové stránce jinak než ostatních 150 čínských telefonů přes kopírák a Mate 40 Pro si rozhodně nespletete. Foťáky na zadní straně jsou uspořádány do kruhu a sám Huawei uvedl, že se jedná o tzv. Space ring design, jehož inspirací byla první fotka černé díry. Fajn, to je asi každému šumák, pro spotřebitele je ovšem daleko důležitější, že se telefon třeba při psaní na stole neklepe nebo že tu pořád najdete odolnost proti vodě a prachu IP68. Zakřivený a zvětšený displej Displej už jsem trochu naťuknul a od posledně zase trochu narostl. Tentokrát se jedná o 6,76“ velký OLED s téměř QHD rozlišením, podporou HDR10 a obnovovací frekvencí 90Hz. Za mě tedy takový ten sweet spot někde mezi plynulostí a šetrností k baterce. Samozřejmě se jedná o prvotřídní displej s ohledem na maximální jas, barevné podání atd. a jediné, co by někomu mohlo vadit je jeho 88 stupňové zakřivení, které nejde tak lehce vypnout dvojitým poklikáním jako třeba u Motoroly Edge+. Okraje vypnout jdou v nastavení pro konkrétní aplikace, ale bohužel ne pro celý systém. Když je tedy vypnete třeba pro aplikaci mapy, kliknete do zadávání textu, dole vám vyjede klávesnice, která je ovšem roztažená i přes okraje. A asi vám nemusím říkat, jak špatně se mačkají na klávesnici ta písmenka, která se zalomila přes okraj. A to ještě navíc Huawei záměrně, kvůli tak často zmiňovaným nechtěným dotykům snížil citlivost hran. Sice nechtěné dotyky tady opravdu moc nezaznamenáte, ale občas bohužel ani ty chtěné. To ovšem nemění nic na faktu, že displej je to impozantní. Loňský Mate 30 Pro řešil zvuk rozvibrováním celého displeje, ale letošní Mate 40 Pro se vrátil k osvědčenému konceptu klasického reproduktoru společně s dvěma stereo reproduktory, které, musím říct, hrají opravdu skvěle. Není to sice ROG 3, zaměřená na hry a skvělý zvuk, ale hodně se jí blíží. Opravdu klobouk dolů za hlasitý projev, skvělé basy a skvělou dynamiku. Jack na 3,5mm už bohužel chybí. Poslední věcí, co vás asi na displeji upoutá je pilulkový výřez, který v sobě skrývá širokoúhlý foťák a TOF senzor na měření hloubky ostrosti a bezpečné odemykání obličejem. Pozor tedy, žádnou 1, 2, 3 kamery, jak by se mohlo zdát podle jednotlivých módů foťáků, ale fakt 1 kamera a TOFko. Tím můžete dělat také různá gesta jako scrollovat na obrazovce pouhým pohybem dlaně, udělat print screen, ale ruku na srdce. Na tomto si vylámalo zuby LG, Pixel a ani tady to logicky nefunguje nijak závratně. Škoda chybějících Google služeb U hardwaru došlo k obrovskému posunu. Huawei Mate 40 Pro je po Applu druhým výrobcem na světě, který naskočil na 5nm procesory a Kirin 9000 opravdu disponuje neskutečným výkonem hlavně díky 24 jádrové grafice. Vemte si skvělý 90Hz displej, skvělý zvuk, brutální grafiku, přihoďte 8GB RAMky, 256GB úložiště UFS 3.1 a rázem máte zaděláno na hodně slušný telefon nejen na kancelářskou práci, ale i hry. Pak ovšem dojde na 100x omílané embargo na Huawei a zákaz podpory Google Play. Já vím, řekli jsme si to už mnohokrát a samozřejmě to nejde nezmínit ani tady. Bez Google Play je zkrátka Mate poloviční telefon. Tím pádem vám nepojede aplikace YouTube, YouTube studio, telefonem přes NFC nezaplatíte a nepojede ani pár dalších aplikací využívající třeba Google Mapy. Tím pádem u Woltu třeba neuvidíte, kde se veze vaše objednávka, nefunguje ani aplikace Lítačka, které využívá nejspíš aplikační vrstvu Googlu atd. Na druhou stranu musím říct, že všechno ostatní funguje prvotřídně, rychle, neseká se a docela dobře řeší problém chybějících aplikací i nová lišta Pedal search. Ta dokáže prohledávat nejen web, ale i různé aplikační obchody jako Apkpure atd. Vlastní obchod Huaweie Appgallery tu sice naleznete taky, ale logicky spousta aplikací chybí. Na druhou stranu každý den přibývají další a další a oproti tomu, co bylo před půl rokem se situace zase zlepšila. Celý systém je postavený na Android 10 s nadstavbou EMUI 11, takže je tu i pár vychytávek jako boční lišta, kterou znáte ze sony, plovoucí okna nebo animace tlačítek v ovládacím centru. Za mě rozhodně povedená a rychlá nadstavba. Úplně ne moc povedený je šuplíček na SIM karty, který v sobě schovává i možnost rozšíření úložiště v podobě nanoSD paměťovky. To je ten nový formát od Huaweie, ke kterému se zatím žádný z výrobců nepřiklonil. Silná baterie s rychlým nabíjením V dnešní době jsou všechny telefony opravdu hladové po výkonu a samozřejmě i spotřebě baterie. U Mate 40 má baterka kapacitu na první pohled pouze 4400mAh, ovšem chybějící mAh kompenzuje docela úspornější Kirin 9000. Ne, baterka opravdu nevydrží plné 2 dny využití, ale jeden den to bez problému dá a ještě mi večer 20-30% zbývalo. A to jsem Mate nijak extra nešetřil. Kdo by náhodou potřeboval nabít rychle přes den, pro toho je 66W dobíjení drátem nebo 50W bezdrátem. Samozřejmě s nabíječkou od Huawei, která je samozřejmě v balení. Do plna nabije telefon za 45 minut nebo za 30 minut na 90% a to je naprosto v pohodě. Pochvala za fotoaparáty Foťáky jsou k dispozici 4 a tady se Huawei tradičně opravdu vyznamenal. Hlavní 50MP senzor znáte už z P40 Pro, kde podával velmi dobré výkony, ale tentokrát se Huawei hodně zasoustředil na úplně zbrusu nové 20MP šíro se světelností f/1.8 fotící v dost netypickém formátu 3:2. Není sice tak širokoúhlé, jak by někdo čekal, jeho šíře záběru je po přepočtu 18mm, ale na druhou stranu má autofocus, výborné detaily, skvělý dynamický rozsah a díky daleko větším pixelům se konečně dá použít šíro i večer. Huawei si dokonce u šíra tak moc věří, že když přepnete na natáčení videa, zvolí šíro právě jako výchozí foťák. Jeho stabilizace ovšem není na takové úrovni jako u hlavního foťáku a tak mě trochu zarazilo, proč právě se Huawei pro tento krok rozhodl. Druhá věc, která mě u šíra trochu zamrzela je až moc velká minimální ostřící vzdálenost a tím pádem nemožnost použít šíro pro makrofotografii, jak se to často děje u jiných výrobců. Naštěstí všechno ale docela dobře zastoupí 5 násobný optický periskopický zoom, s kterým uděláte fakt nádherné fotky a dost pravděpodobně se zase jedná o jeden z nejlepších teleobjektivů na trhu. Skvělé detaily, ukázkový dynamický rozsah a naprosto brilantní optická stabilizace, kterou využijete naplno i ve videu. Takhle stabilní video na 5 násobný zoom, opravdu klobouk dolů. Samozřejmě daní za 5 násobný zoom je už horší světelnost a tak se foťák moc nehodí pro použití hlavně v noci. To ale občas telefon i tak přepne na digitální výřez z hlavního foťáku. Bohužel se občas stane, že aplikace se zblázní a při ostření na nějaký konkrétní objekt začne automaticky přepínat z jednoho foťáku na druhý. Stačí ale změnit úhel záběru a všechno už je v pohodě. Fotit můžete i na 10 násobný zoom, ale pak už se jedná samozřejmě jen o digitální výřez a artefakty už jsou na fotkách docela znát. Hlavní foťák s optickou stabilizací budu chválit také a dost možná se jedná o úplně ten nejlepší foťák na trhu. Zase se budu opakovat, skvělý dynamický rozsah, skvělé detaily, jen si musíte zvyknout na processing alá Huawei. To znamená někdy až zbytečně moc přiostřuje a logicky je to patrné hlavně večer. Tady kolikrát večerní fotka bez nočního režimu vypadá lépe než s nočním, ale je to spíš věcí preference. Někomu se tyhle přeostřené fotky mohou líbit. Za mě je tam ale ostrosti ve světlech až zbytečně moc. Celkově hodnotím Mate 40 Pro jako jeden z nejlepších telefonů letošního roku na foto a video vůbec. Jen si tedy musíte zvyknout na to barevné provedení, ale to je hodně individuální preference. Je možné ho doporučit? Jak jste asi pochopili v průběhu celé recenze, Mate 40 Pro není rozhodně holka pro každého. Jestli jste závislí na Google službách, rovnou na ní zapomeňte. Pokud bych pominul Google, prakticky jediná věc, která by mě osobně na telefonu vadila by byl až příliš zahnutý displej. Stačilo by ovšem tak málo, aplikovat dvojité poklepání s možností toto zahnutí vypnout. Pominu-li všechno toto, určitě bych se nezdráhal říct o Mate 40 Pro za 33 990 Kč, že se jedná o jeden z absolutně nejlepších telefonů letošního roku. Jenže, utrácíte 34 tisíc korun a za to už zkrátka nechcete řešit kompromisy. Ano, obchodní válka možná skončí, Huawei možná prodá Honor, Huawei možná dostane zpátky podporu Googlu nebo přejde na Harmony OS s Google podporu, možná, možná, možná. Telefon si kupujete kvůli tomu, co je teď a ne co by mohl být. I když mi to rve srdce, Mate 40 Pro prostě kvůli těmto obstrukcím nejde stoprocentně k nákupu doporučit a to mě fakt mrzí. ...
- Recenze
- 19. listopad 2020
![Xiaomi Mi 10T Pro: 144Hz displej a 108MP foťák v jednom balení! [recenze]](/fotocache/blogitemsquare/mi10t_pro_150x150.jpg)
Xiaomi Mi 10T Pro: 144Hz displej a 108MP foťák v jednom balení! [recenze]
Reparát za Mi 10 Pro? Na začátku letošního roku se výrobci doslova zbláznili. Vzpomeňte na loňské Mi 9T Pro, které startovaly někde pod 10 tisíc korun s vlajkovým Snapdragonem 855 a končily v doprodejích kolem 7 tisíc. Jaký to byl letos šok, když najednou nám začali všichni servírovat telefony s nejnovějším procesorem za cenu vysoce přes 20 tisíc. Teda včetně Xiaomi, které ale na jaře s prodejema Mi 10 Pro za 25 tisíc totálně pohořelo. Po půl roce tak přichází reparát v podobě 2 modelů: Mi 10T a Mi 10T Pro (jehož videorecenzi najdete zde), které se od sebe liší prakticky pouze dvěma detaily. Jednak použitým hlavní fotoaparátem, který je u Pročka 108MP, zatímco u základního Mi 10T 64MP a druhým je konfigurace vnitřní paměti a úložiště. U vyšší varianty dostanete na výběr mezi 8/128 a 8/256 začínající na 14 990 Kč, zatímco u základního modelu jen 6/128 nebo 8/128, který startuje s o dva tisíce nižší cenou. Procesorem už je tradičně Snapdragon 865 bez Pluska, ale to je stejně jedno, protože všechno tady běhá opravdu na jedničku. Samozřejmě za téměř poloviční ceny musí přijít nějaký ten ústupek a tak u téčkových modelů nehledejte 2 prémiové věci – bezdrátové nabíjení a nějaký oficiální stupeň voděodolnosti. Samozřejmě absence cívky pro bezdrátové nabíjení poskytuje výrobci ten komfort pro využití větší baterky do stejně velkého těla a to Xiaomi plně využilo v podobě 5000mAh baterky. Nedá vám to sice ten komfort pro 2 denní použití, ale zato si můžete být jistí, že třeba na rozdíl od exynosových Samsungů zvládnete bez problému jeden den opravdu velké zátěže. A večer pak přijdete domů a ještě nějakých 20-30% baterky bude zbývat. Každopádně oproti loňské Mi 9T Pro je to nárůst o nějakých 1000mAh v kapacitě a rychlost nabíjení se zvedla na 33W. Samozřejmě nárůst v kapacitě pohltí jak přítomnost 5G, pokud jej využijete, tak pak hlavně zbrusu nový displej. Spokojenost s displejem A tady přichází asi ta největší kontroverze. Aspoň teda na první pohled. Jak loňská série Mi 9T, tak i letošní Poco F2 Pro, z kterého Mi 10T série vychází, jsou vybaveny Super Amoled displeji. Letošní téčková série je ovšem vybavena „pouze“ IPS displejem, zato se 144Hz obnovovací frekvencí. A tady je na místě si říct, jestli preferujete radši 60Hz Amoled nebo 144Hz IPSko. Samozřejmě největší výhodou amoledů je, že černá je opravdu černá, protože černé pixely jsou vypnuté pixely a barvy jsou obecně na amoledech živější, ale na druhou stranu tady dostanete daleko vyšší obnovovací frekvenci a s tím spojenou plynulost. Taky je potřeba říct, že se jedná o jedno z nejlepších IPSek na trhu vůbec a je radost jej používat. Nenabídne také čtečku otisků v displeji, ale zato hodně rychlou v bočním zapínacím tlačítku. Obnovovací frekvence je samozřejmě, kvůli šetření baterie, variabilní a tím pádem telefon přepíná, podle druhu zobrazovaného obsahu, mezi 30 a 144Hz. Funguje to tak, že když se díváte třeba na statickou fotku, telefon se přepne do 30Hz, aby šetřil baterii a v momentě, kdy začnete mezi fotkami swipovat, zvýší se frekvence na 144Hz a vy vidíte všechno naprosto plynule. Musím říct, že sledování videa v HDR10 vypadá na displeji fantasticky. Prakticky jej ruší jenom průstřel v levém dolním rohu, pokud telefon přetočíte do vodorovného režimu a roztáhnete obraz na celý displej. Za chvíli si prakticky průstřelu ale ani nevšimnete. Komu by to vadilo, může samozřejmě v podobné cenovce šáhnout po Poco F2 Pro s vyjížděcí kamerou a ničím nerušeným displejem. Spíš jsem chtěl hlavně zdůraznit, že barvy jsou skvělé, pozorovací úhly velké, čitelnost na sluníčku dostatečná a s displejem budete fakt neskutečně spokojení. A to jsem ani nezmínil, že při sledování videa vás vtáhnou do děje i na svou třídu velmi dobře hrající reproduktory. Sice basy by mohly být lepší, ale jak říkám, na svou třídu úplně v pohodě. To spíš by někdo mohl mohl hůř vnímat absenci 3,5mm jacku. Ano, i na Xiaomi v tomto ohledu došlo. Holt se budete muset spokojit s přibalenou redukcí anebo využít Bluetooth. Naštěstí aptX tady je taky, takže stačí připojit kompatibilní sluchátka a hrát hry bez jakéhokoli zpoždění zvuku i bezdrátově. Překvapivě čistý systém Musím vám říct, že daleko víc než displeje jsem se obával operačního systému a s tím spojené nadstavby. Přece jen v naposledy testovaném Pocu X3, které se sice osamostatnilo, ale spadá do stáje Xiaomi, byla obrovská tuna balastu, včetně třeba reklam na úrovni aplikací, při procházení obchodu s aplikacemi atd. Naštěstí, to se u Mi 10T Pro nekoná. Telefon pohání Android 10 s nadstavbou MiUI 12 a i když tady najdete navíc hlavně aplikace jako prohlížeč Xiaomi, Facebook, Linkáč, Netflix, AliExpress, pořád to není 50 zbytečných her, o kterých jste v životě neslyšeli. Všechno běhá samozřejmě rychle bez sebemenšího záseku a pokud jste ohrožený druh v podobě současného milovníka Xiaomi i Applu, o čemž teda hrubě pochybuju, asi vám přijde vhod, že se oba systémy sbližují. Za mě to má ale Xiaomi aspoň v jedné věci trochu líp vyřešeno, protože pro stáhnutí ovládacího centra nebo notifikací nemusíte sahat až na horní rohy a sjet prstem dolů můžete buď v pravé nebo levé straně obrazovky. Na toto gesto má Apple samozřejmě nastaveno vyhledávání v aplikacích, ale toho můžete u Xiaomi dosáhnout také – stačí jen v menu zapnout šuplík aplikací a swipe odkudkoli nahoru otevře šuplík s dolní vyhledávací lištou. Aplikace pak buď vidíte všechny nebo je máte automaticky seřazené podle typu jak v Knihovnách aplikací na iPhonech. Celkově se MiUI za svá léta hodně vylepšilo, sekání je pryč, animace se daleko zlepšily a samozřejmě svou trošku do mlýna k tomu přidává právě i 144Hz displej. Solidní fotky i video Xiaomi Mi 10T Pro je vybaveno soustavou 3 foťáků. Hlavní 108MP doplňuje ještě 13MP šíro a 5MP makro a to se samozřejmě celkově konfigurací víc než dospělým Mi 10 blíží spíš Pocu F2 Pro. Z Mi 10 Pročka totiž pochází jen hlavní 108MP senzor s variabilním použitím. Nejlepších výsledků podává Mi 10T Pro samozřejmě při spojení 4px do jednoho a pak s lehkým ořezem produkuje 25MP snímky. Můžete jej ale použít i pro focení do plných 108MP nebo pro focení na dvojnásobný zoom pomocí výřezu nebo pro natáčení 8K videí. Samozřejmě kvůli fyzické velikosti senzoru, nebo spíš jeho malosti, abych byl přesný, už jde spíš o funkce demonstrující možnost využití senzoru, než že byste je reálně používali na denní bázi. Je totiž k nim potřeba ideální osvětlení. Spojením 4px do jednoho tak dostanete u klasických fotek slušnou světelnost f/ 1.69 a hlavně elektronickou stabilizaci, která se přidá ještě k té optické. Pak dostanete za dne opravdu výborné fotky s dostatkem ostrosti i detailů. Dynamický rozsah je díky HDRku také hodně slušný, i když občas se mi stalo, že fotka byla zbytečně přeexponovaná. Musím ovšem pochválit celkově barevné podání, které míří víc k reálnějším barvám jako na iPhonu nebo Samsungu než typicky k ostatním čínským výrobcům. Večer, už pochopitelně s ubývajícím světlem, jde o to, jestli použijete nebo nepoužijete noční režim. Zatímco bez něj jsou často fotky ve světlých místech přepálené, noční režim díky prodloužení expozice dokáže právě stíny trochu vytáhnout a hlavně odstranit přepaly. Opravdu to za ten čas stojí. Oproti tomu je večer a v noci prakticky jen těžko použitelný širokoúhlý objektiv. Jednak noční režim tu chybí a v tom klasickém fotky postrádají jakoukoli špetku ostrosti a stíny jsou prakticky jen černé mapy. Na druhou stranu, tohle je něco, co zažijete až na výjimky jako třeba S20tky, prakticky u všech širokoúhlých objektivů. Tradičně hodně pěkné je makro, které už má použitelných 5MP a hlavně, má autofocus diky kterému nejsou fotky tradičně pokus omyl, ale opravdu jsou dokonale ostré. Selfiečka projedu opravdu rychle. K dispozici je relativně slušný 20MP senzor a docela obstojně zvládá i složitější pozadí a pleťovka vypadá na úroveň selfíček přirozeně. U videa máte možnost natáčet v 8k při 30 snímcích za vteřinu a video vypadá překvapivě daleko líp než jsem čekal. Hlavně teda po stránce šumu, který je opravdu minimální. Jen škoda, že samozřejmě tady není, stejně jako u 4k60, k dispozici elektronická stabilizace. Ta se zapojí až při 4k30 a pokud máte rozklepané ruce nebo neumíte chodit s gimbalem, je lepší jít do 4k30 anebo natáčet na 4k60 už dopředu se záměrem jej zpomalit. Další 2 výtky mám k automatické expozici – ta si občas neví rady když je pod mrakem, často neví jak oblohu exponovat a pak je lepší expozici zamknout. Druhá výtka míří k rychlosti přeostřování, která je až nepřirozeně rychlá, ba dokonce nepříjemná. Dohromady ale za video u Xiaomi velká poklona, barevné podání super, absence šumu, hezký dynamický rozsah, tak to má vypadat. No a poslední perlička u videa na konec, pokud máte chuť si užít s telefonem trochu kreativity, využijte jeden z jejich módů. My jsme vyzkoušeli režim vlog a sice kvalita výstupu a úroveň šumu není úplně dobrá, ale telefon na základě pár sekundových záběrů za vás sestříhá docela hezky energické video. Závěr Xiaomi Mi 10T Pro je za mě hodně dobrý telefon, jehož největší konkurent je Poco F2 Pro ze stejné stáje. Hardwarově jsou vybaveny prakticky stejně, bude ale hodně záležet na vás, jestli radši šáhnete po 60Hz Amoled displeji bez průstřelu a s výjížděcí kamerou u Poca nebo 144Hz IPS displeji u Xiaomi Mi 10T nebo navíc ještě po 108MP foťáku u 10T Pro. Za mě tak jediná brzda pro nákup je snad jen to IPSko, ale na druhou stranu jestli to jen není dogma v podobě toho, že všichni říkáme, že musíme mít Amoledy. Ten displej je totiž opravdu krásný. Samozřejmě přímým konkurentem může být i S20 FE, která má lepší displej a mnohem lepší širokoúhlý foťák. Zas ale nemá 108MP senzor a s Exynosem nevydrží tak dlouho nabitá. ...
- Recenze
- 18. listopad 2020
![OnePlus 8T: strčí spoustu konkurence do kapsy! [recenze]](/fotocache/blogitemsquare/8t_150x150.jpg)
OnePlus 8T: strčí spoustu konkurence do kapsy! [recenze]
Kde konkurence pokulhává, OnePlus boduje Úvodem jsem rozhodně neměl na mysli, že OnePlus 8T je nejlepší telefon na světě a znova zdůrazňují, že nejlepší telefon na světě je pro každého jiný. Zatímco někdo musí mít za každou cenu v telefonu tužku, nikdy jej do iPhonu nepřesvědčíte a bude brát Note 20 Ultra atd. Proto jsou jakékoli hádky o nejlepším telefonu zbytečné. OnePlus ovšem má pár hodně silných přesvědčovacích argumentů, proč zrovna jeho telefony patří mezi špičku. Předně ty úplně topové vlajky vycházejí od OnePlus na jaře a teď podzimní vlajka v podobě modelu 8T se tak staví mezi jarní modely 8 a 8 Pro. To jen, abyste pochopili, jak to u OnePlus funguje. Asi všichni známe, že mezi slepými je i jednooký králem – to nemyslím nijak špatně, ale letos se nám to ve vlajkové třídě tak trochu „vylidnilo“. Pro vlajkové Huaweie je problém chybějící Google a pro Samsungy zas letošní problémové Exynosy. Zas aby to někdo nepochopil špatně, ne, že by byly špatné, ale prostě proti Snapdragonům mají jednak horší výkon, ale hlavně horší výdrž na jedno nabití. A ruku na srdce, není úplně moc příjemné, že vám mobil nevydrží ani 1 den. A právě tyto 2 značné slabiny rázem obrovským způsobem katapultují do popředí zájmu značky jako ASUS, Motorola nebo právě dnes recenzovaný OnePlus. Bohatá HW a SW výbava Všechny 3 značky totiž mají společné jedno – srdcem celého telefonu je momentálně nejlepší procesor na poli telefonů s Androidem – Snapdragon 865. A ano, vím o plusku. Jestli tedy chcete momentálně to nejlepší a zůstat u Googlu, rázem chtě-nechtě musíte 2 značky, až na Samsung S20 FE 5G, totálně vyřadit ze svého portfolia. Druhým a hodně silným argumentem pro značku OnePlus je fakt, že ze všech výrobců na světě přináší nejrychlejší aktualizace na nejnovější Android. Není tak divu, že na rozdíl od spousty výrobců, kteří přicházejí v tuto chvíli na trh s novými mobily s Androidem 10, je už OnePlus 8T rovnou na Androidu 11. Dávno to už ale není ten čistý operační systém s minimální nadstavbou, skin se rozhodně od čistého systému liší, ale je minimalistický, skvěle přehledný a momentálně jej řadím na špičku nadstaveb mezi všemi výrobci na Androidu. Asi chápete, že průchod systémem je jedna radost, všechno běhá naprosto plynule bez sebemenšího záseku a z používání budete opravdu nadšeni. Tomu samozřejmě dopomáhá rovnou v základu 8GB operační paměti, pokud zvolíte verzi se 128GB úložištěm nebo 12GB operační paměti u 256GB úložiště, které je už mimochodem ultrarychlé UFS 3.1. A pak samozřejmě ta druhá, krásná věc. Displej tak akorát A tou je displej. OnePlus 8T se usadil přesně mezi jarní osmičku a osm pročko. Nabídne 6,55“ fluidní Amoled displej se 120Hz obnovovací frekvencí. Krásný, čistý, s daleko menší bradou, bez sebemenšího zakřivení a tím pádem se můžete v pohodě vyvarovat náhodných dotyků. Displej má navíc zabudovanou rychlou a přesnou čtečku otisků prstů, HDR10+ a s tím spojenou certifikaci na NetFlix. Samozřejmě není všechno zlato, co se třpytí a tak je potřeba si dát pozor, hlavně u obnovovací frekvence na několik věcí. To, že si nastavíte 120Hz neznamená, že budete mít vždy 120Hz. Ta dobrá zpráva je, že 120Hz funguje při průchodu systémem, při prohlížení webu, pokud používáte Firefox nebo Chrome, ale nespoléhejte se na něj tak úplně ve hrách. OnePlus spolupracuje pouze s PUBG nebo Fortnite a pro tyto hry odemyká vyšší obnovovací frekvence. U dalších her však běží vše v 60Hz. Druhou důležitou informací je, že 120Hz obnovovací frekvence je variabilní. Tím pádem když je obraz statický, třeba při prohlížení fotek, klesne na 60Hz, jakmile začnete swipovat, vyskočí rychle na 120Hz, aniž byste si toho všimli. Je to fajn, protože to šetří samozřejmě výdrž baterie. Aby to však fungovalo, musíte mít jas displeje nastavený nad 50%, jinak je i při statickém obrazu obnovovací frekvence 120Hz. Další zlepšení, oproti loňským modelům, je samotná odezva na dotyk v podobě 240Hz, takže jakýkoli pohyb prstu po displeji telefon rozezná daleko rychleji a vy tak z celkového používání máte daleko lepší dojem. U čitelnosti na sluníčku nepatří OnePlus mezi špičku, u Samsungu nebo Applu rozhodně najdete lépe svítivější displeje, ale 800 nitů na maximální automatický režim je úplně v pohodě hodnota. Posun v nabíjení U nabíjení došlo asi k největšímu upgradu oproti půl roku starým 8 a 8 Pro. 65W nabíjení Warp Charge, totiž dokáže nabít váš telefon z 0 na 90% za půl hoďky a za 40 minut absolutně do plna do plna. Navíc super, že nabíječka, podporující tento protokol je rovnou v balení, což u mnoha značek tak není. V rámci výdrže se jedná u OnePlus 8T samozřejmě o jednodenní telefon v případě, že jej intenzivně používáte se zapnutým 120Hz displejem. Důležité je však říct, že třeba právě oproti letošním S20tkám se mi nestalo ani jednou, že bych jej musel někdy v průběhu dne nabíjet. Naopak, dorazil jsem večer domů a ještě v průměru 25-30% baterky zbývalo. Luxusní zpracování a dvě verze Než se dostaneme na foťáky, zastavím se rychle u kvality zpracování. Ta je samozřejmě prvotřídní, jedná se o sendvič z kovu a skla a krytého Gorilla Glass 5 a ke kvalitě nemám sebemenší výtku. Modul foťáků vystupuje z těla jen málo a bez problému jej zakryjete přibaleným silikonovým pouzdrem s hlavním mottem OnePlus – Never Settle. Samozřejmě 8T není nejvyšší, ale spíš budget model a tak se mu obloukem vyhla certifikace IP68 asi podobně jako bezdrátové nabíjení. U IP68 ovšem je potřeba říct, že existuje ještě druhá, speciální verze, přímo pro T-Mobile, který si nejspíš tuto certifikaci zaplatil a pak zde IP68 je. Obě verze se však od sebe neliší, šuplíček pro 2 simkarty na sobě gumové těsnění má a tak spíš jde o to, že OnePlus šetřilo peníze právě za drahé certifikační řízení. Určitě nedoporučuju chodit s telefonem fotit pod vodu selfíčka, ale třeba takový pád do záchodu by mělo 8T přežít bez úhony. Fotoaparáty nejsou prioritou U foťáků vsadilo OnePlus na kombinaci 48MP hlavního senzoru IMX586 – jedná se tím pádem o loňský vlajkový senzor od Sony, v kombinaci s 16MP šírem, 5MP makrem a 2MP jsou pro rozostření pozadí. Za denního světla není problém skoro u žádného telefonu vyfotit obstojné fotky, kord u vlajkové lodě, a logicky je potřeba se pitvat v detailech, které bych na 8 tisícícovém telefonu neřešil. Výstup z 8T se mi obecně celkem líbí, ale přece jen pár chyb v podobě přehnaně nepřirozené saturace nebo moc tmavých stínů s minimálním množstvím detailů se tady určitě nevyhnete. Naopak musím pochválit dynamický rozsah hlavně směrem do světel, kdy i s náročnější scénou v podobě jednolité oblohy si OnePlus celkem slušně poradil. Ač telefon nemá žádný teleobjektiv, docela slušně funguje i výřez z hlavního fotoaparátu. U šíra za dne pochválím celkovou vyváženost a barevné podání odpovídající hlavnímu fotoaparátu. Co si budeme ale nalhávat, foťáky nebyly pro OnePlus nikdy nejvyšší priorita, protože šli cestou nízkého rozpočtu a bohužel pořádně vyladěný postprocessing chce velké množství vzorků a velké investice do času a lidí a tady stejně jako třeba u Sony rezervy jsou. O přehnané saturaci nebo zbytečném přeostření jsem už říkal, ale co se mi hodně nelíbí je po pořízení fotky připravenost telefonu fotit dál nebo s ním cokoli dělat. Vždycky je potřeba počkat jednu až 2 vteřiny a pak můžete buď fotit další fotku nebo přepnout na jiné ohnisko. Tohle se mi celkem nelíbilo u Note 20 Ultra, kde je 108MP foťák a logicky tak daleko víc informací pro zpracování, ale ostatní výrobci s tímto u svých 48MP foťáků problém nemají, tak není důvod, aby OnePlus měl. Prostě by to jen chtělo aplikaci foťáku líp napsat. U nočních snímků jde OnePlus malinko cestou Sony, nedělá si úplně vrásky se stíny blížící se nulové hodině a radši je zahodí do prosté černé než aby se snažil, jako Huawei hledat na obloze něco, co by tam teoreticky být mohlo. Někdy je tedy obloha černá, někdy už stíny mraků zobrazí. Záleží co je vám příjemnější. Na noční režim zvaný Nightscape jsou fotky vcelku pěkné, světla jsou vytaženější a pokud udržíte stabilní ruce, dokážou být i celkem ostré. Tady by to zase chtělo trochu lepší postprocessing – konkurence si zkrátka s fotkama z ruky poradí líp. U videa je k dispozici na hlavním foťáku 4k60 s optickou stabilizací, na šíru pak až 4k30 a výsledek víceméně kopíruje hlavní foťáky – asi bych to nejlíp nazval „not great, not terrible“ – prostě průměr, ve stínech by to chtělo zase přidat. Hodnocení OnePlus 8T je za mě velmi dobrý telefon, který ve spoustě ohledů strká mnoho konkurence, i dražší do kapsy. Jestli na něj upgradovat z letošních OnePlus 8 série? Určitě ne. Jestli ze 7T Pro třeba? Určitě ne. Zvolit jej místo třeba S20 FE? To je na vás. FEčko určitě fotí daleko lépe, má 3 násobný zoom, ale zas nemá tak rychlé nabíjení a pokud neberete 5G variantu, má horší výkon a menší výdrž na 1 nabití. Druhou alternativou může být třeba Mi 10T Pro – to má 144Hz displej, ale zase jenom IPSko, hlavní foťák je 108MP, takže dokáže natáčet třeba i v 8K, ale to zas ne každý využije. Celkově však bude fotit lépe. Zas má ale MIUI s více balastem a pomalejšími aktualizacemi. Rozhodnutí je samozřejmě jako vždycky na vás. ...
- Recenze
- 18. listopad 2020
NOVINKA: Bezdrátová brána do herního světa s JBL Quantum 800
S pohodlnými náhlavními herními sluchátky JBL Quantum 800 se na poli videoherních bitev nikdy neztratíte. Díky 50mm velkým reproduktorům a širokému frekvenčnímu rozsahu sluchátka nabídnou přesný poslech a nevídaný přehled o nepřátelích nezávisle na hlasitosti. FUNKCE - Přesnost zvuku, určená pro hráče - Buďte v centru hry s certifikovanou funkcí JBL QuantumSOUND Signature - Duální bezdrátové vybavení pro bezdrátovou svobodu zvuku (určené platformy) - Hrajte dlouho - Aktivní potlačení hluku vyladěné pro hry - Kompatibilní se všemi herními platformami - Buďte slyšet pomocí mikrofonu zaměřující ho se na váš hlas - Certifikovaný ovládač vyvážení DISCORDherného zvuku-chatu - Uživatelsky přívětivý softwarový balík JBL QuantumENGINE S měkkými, koženkou obalenými náušníky s výbornými izolačními schopnostmi budete mít chvílemi problém rozeznat realitu od hry, snesitelná váha sluchátek vás i díky komfortnímu polstrovanému hlavovému mostu ze soustředění také nevytrhne. Pokud jste týmový typ hráče, jistě vám bude imponovat i výklopný mikrofon s křišťálově čistým podáním vašich rozkazů či frustrací díky volitelnému aktivnímu potlačení hluku. Pokud preferujete vydávat se na virtuální dobrodružství solo, mikrofon je možno kompletně umlčet pouhým vyklopením nahoru či tlačítkem poblíž. Mikrofonu na mušli dělá společnost i posuvné kolečko nastavení hlasitosti a kolečko vyvážení hlasitosti mezi chatem a hrou samotnou. Quantumy připojíte bezdrátově buď přes nejnovější Bluetooth 5.0, proprietárním adaptérem podporujícím PC, Mac či PS4 nebo skrz kabel pomocí 3.5mm jacku. Kabeláží nerušené hraní Vás při vypnutých LED efektech čeká po celých 14 hodin, nabití je navíc otázkou pouhých dvou hodinek. To nejdůležitější na konec! Při zapojení sluchátek k počítači s Windows skrz USB adaptér na Vás vyskočí možnost stáhnout software JBL QuantumENGINE - s ním se z nenápadných herních sluchátek za slušný peníz stane brána do netušeného světa 7.1 JBL QuantumSURROUND a DTS Headphone:X 2.0 zvuku. Při hraní na PC budete jakoby lusknutím prstu kompetitivnější, než kdy dřív! V programu navíc krom tak zásadní fíčury naleznete možnost přizpůsobení barvy a způsobu blikání LED efektů na obou mušlích, volbu mezi jednotlivými zvukovými profily či šikovný ekvalizér v případě, že si chcete onen výjimečný zážitek poupravit svému vkusu. ...
- Aktualita
- 17. listopad 2020
![Porovnání Samsung S20 FE 4G vs 5G - Exynos nebo Snapdragon? [recenze]](/fotocache/blogitemsquare/s20fe_por_150x150.jpg)
Porovnání Samsung S20 FE 4G vs 5G - Exynos nebo Snapdragon? [recenze]
Jeden telefon, dvě verze Pro ty z vás, kdo netuší, jaký je kromě podpory sítí 4G vs 5G u obou telefonů rozdíl jen rychlé vysvětlení. Samsung pro různé trhy dodává téměř všechny vlajkové telefony s odlišnými procesory a letos se kolem toho strhla celkem slušná mela. To znamená, že třeba Note 20 Ultra, S20 Ultra, S20tky atd si u nás v Evropě koupíte s procesorem Exynos z dílny Samsungu a v USA s procesory Snapdragon od výrobce Qualcomm. Ten důvod je prozaický. Procesory Exynos si Samsung vyrábí sám, což je pochopitelně levnější z pohledu nákladů a tak na některých trzích zkrátka vydělává Samsung na svých telefonech víc. Nikdy to ovšem nebyl žádný zásadní problém, až do letošního roku, kdy je mezi oběma variantami docela zásadní rozdíl. O telefonech vybavených procesory Exynos se totiž traduje, že vydrží méně na 1 nabití, podávají menší výkon a přehřívají se. Nám se tentokrát naskytla jedinečná příležitost porovnat 2 totožné telefony a změřit, jestli to tak opravdu je nebo je to jen výmysl. Samsung totiž dodává na český trh model Galaxy S20 FE ve 2 variantách. Jeden určený pro 4G sítě za 16 990,- a druhý pro 4G i 5G sítě za 19 990,- a tím hlavním rozdílem uvnitř je právě Exynos v jedné variantě a Snapdragon 865 v druhé variantě. Celý test jsem rozdělil do několika úrovní, abych buď potvrdil nebo vyvrátil to, co se o obou procesorech povídá. Výkon První test je čistě jen benchmarkový hrubý výkon. Oba telefony jsme nabyli na plno a prováděli s nimi v průběhu dne běžné úkony. Tím prvním byl klasický test Antutu Benchmark. Tady asi nikoho nepřekvapí, že v hrubém výkonu zvítězil Snapdragon 865 s 581 000 body oproti 519 000 u Exynosu. Samozřejmě důležité je říct, že hrubý výkon nic ještě neznamená v pohledu uživatelského zážitku a u obou telefonů je jejich použití naprosto bez problému. Nic se neseká, všechno běhá svižně a tak by to mělo být. Konečný rozdíl ve výkonu tedy pravděpodobně 99% z vás nikdy nepocítí. Už po konci testu však měla Exynosová varianta přibližně o 2% méně nabitou baterii. Přehřívání U druhého testu jsme se mrkli na údajné přehřívání. V průběhu měření Antutu jsme vzali telefon CAT S62 Pro a spustili termokameru Flir, která je schopná změřit teplotu od mínus 120 až do plus 400 stupňů celsia. V průběhu testu Snapdragon začínal na vyšší teplotě, protože benchmark se nainstaloval těsně před jeho spuštěním. Exynos měl tím pádem výhodu startu ze studeného telefonu, ale už chvilku po začátku Exynos předehnal Snapdragon a v průběhu celého testu se držel teplotou nad Snapdragonem. Maximální teploty dosáhl Snapdragon 38,8 , zatímco Exynos 41,1°C. Antutu Benchmark však nebyl ten, který vyšťavil procesory na maximum, to další teprve přijde. ¨ Proč je ovšem důležité, na kolik se procesor zahřeje? Jednak je to samozřejmě o pocitu. Nikdo asi nechce, aby mu telefon, kromě zimního období topil do ruky. Ale pojďme si říct proč vlastně procesory topí? Procesor je hlavním srdcem telefonu a má na starosti výpočetní operace. Čím více operací musí provádět, tím víc se musí vyšvihnout na maximální výkon a tím více odpadního tepla vzniká. Něco jako třeba na potítku u maturity nebo když budete hnát auto ve vedru na plný výkon, musíte mít buď dobrý chladič nebo za čas snížit výkon, aby se motor nepřehřál. A to se může stát právě i u procesoru v telefonu. Pokud dlouho pojede na vysoké teploty, bude muset snížit svůj výkon, aby se nepřehřál a menší výkon = třeba horší výkon ve hrách. Při hraní Fortnite na nejvyšší detaily opravdu zaznamenával Snapdragon vyšší stabilnější výkon bez výpadků. U Exynosové varianty docházelo k výpadkům framů při nutnosti překreslit celý obraz. To znamená třeba při pohybu dopředu vše běželo stejně, ale pokud jste se ve hře otočili, vypadávaly framy. Jestli to v tu chvíli bylo nutností snížení výkonu nebo optimalizací hry, propustností sběrnice, sady instrukcí procesoru už jsme samozřejmě neřešili. Důležitý byl finální výsledek při hrách a ten byl na Snapdragonu lepší. Stejně tak samozřejmě pocitově při držení v ruce zkrátka Exynos topil víc. Výdrž baterie Třetí měření, které jsme provedli byla výdrž baterie na 1 nabití a to je asi největší problém s ohledem na procesor. To totiž musí trápit každého, kdo telefon používá na jakoukoli činnost. My jsme schválně pustili natáčení 4k videa při 60 snímcích za vteřinu hlavním foťákem, protože jak u focení, tak u natáčení videa si nejvíc uživatelů stěžuje, že baterka doslova mizí pod rukama. My jsme celou situaci ještě vyšperkovali opět použitím měření přes Flir aplikaci v CAT S62 a nechali jsme oba telefony shodně natáčet 30 minut videa. A tady bylo vidět, že kódování videa zatíží procesory ještě víc. Exynos doslova topil a v jednu chvíli se dostal až na 46,1 stupně, Snapdragon se vyšplhal v jednu chvíli na maximálních 42,3 stupně celsia. Daleko zajímavější byla baterie, která za 30 minut u Exynosu klesla o 15%, zatímco u Snapdragonu o 13%. Rozdíl je tím pádem zhruba 14% ve výdrži v neprospěch Exynosu. A to je přesně ten rozdíl, který vás večer cestou z práce nechá na holičkách. Jestli si vzpomínáte na recenzi na S20 FE, říkal jsem, že není úplně důležité když už telefon nevydrží 2 dny, tak je potřeba, aby vydržel alespoň 1 den nějaké trochu větší zátěže. A to je to místo, kde 4G varianty selhávají a právě rozdíl v podobě 14-15% procent vám dá ta kýžená procenta navíc. Samsung Galaxy S20 FE jsem hodnotil v recenzi jako jeden z nejlepších telefonů Samsungu pro letošní rok a pokud jsem jej za něco kritizoval, byla to právě baterie. Je samozřejmě na vás, jaký telefon aktuálně vyberete, ale pokud pokukujete po S20 FE, zkuste se zamyslet, jestli neinvestovat ještě 3 tisíce navíc za variantu, kde sice 5G u nás úplně tak moc nevyužijete, ale na druhou stranu vám to dá stabilnější výkon ve hrách a pokud nehrajete, rozhodně vám telefon vydrží daleko déle nabitý. Focení Teď se ale zaměřím ještě na poslední věc a to je „výkon“ u foťáků. Na obou telefonech nebyl prakticky žádný větší rozdíl u všech objektivů za dne. Občas byl pouze Exynos trochu víc světlejší. Rozdíl nastal spíš u večerní fotografie. Bez nočního režimu si obecně vedl lépe Snapdragon, kde je na fotkách více detaílů a světla jsou daleko lépe exponovaná. Oproti tomu na noční režim si zase lépe vedl Exynos, který je tentokrát detailnější a má lepší dynamický rozsah. Na druhou stranu u jiné fotky na noční režim při detailnějším zazoomování pěkné scény hezky rozsvíceného stromu má zase Snapdragon větší detaily. V podstatě tak u fotek je jednou lepší ten a jindy zase ten bez jasného vítěze. Závěrem Jestli jste čekali plnohodnotnou recenzi na S20 FE 5G, běžte si v klidu přečíst recenzi 4G a pak se současně podle recenze a tohoto článku rozhodněte, zda se vám vyplatí investovat 3 tisíce navíc za 5G variantu. Hlavní výhoda S20 FE 5G je ve stabilnějším výkonu, menšímu přehřívání se, a tím pádem delší výdrži na 1 nabití. Oproti tomu u fotek je výkon téměř totožný. ...
- Recenze
- 16. listopad 2020
Apple iPhone 16 Pro 8GB / 256GB Desert Titanium
Xiaomi 14T Pro 12GB / 512GB Dual SIM Titan Blue
